THE SISTERS OF MERCY - Samá voda, samá voda 2/3

Počátek cesty vedoucí k legendárnímu albu „Floodland“ provázela hlavně nejistota. Pánové Craig Adams, Wayne Hussey a s mírným předstihem i Gary Marx se rozhodli po neshodách s lídrem a zpěvákem Andrewem Eldritchem opustit kapelu, jenž tou dobou sklízela úspěchy, kde se jen dalo. A jelikož měli lví podíl na autorství tehdy nedávného debutu „First And Last And Always“, mohlo se zdát, že problémovému frontmanovi začne téct pořádně do bot. Z úspěšné sestavy zbyl totiž pouze on sám a jeho bicí automat Doktor Avalanche.

Rivalové

Bývalí členové kapely obviňovali Andrewa Eldritche z toho, že se na ně po svém kolapsu v nahrávacím studiu vykašlal, nechal všechnu práci na nich a po svém zotavení naopak do všeho kecal a zejména, že na ně útočil ve svých textech. Tato tvrzení jsou dnes všeobecně vnímána jako fakta, málokdo ale zná protiargumenty druhé strany a tudíž i opačný pohled na danou věc. Problém je v tom, že média většinou nebyla nestranná, novináři neměli Eldritche zrovna v lásce a tak mu buď nedávali dostatečný prostor na obhajobu, nebo jeho názor neprezentovali tak hlasitě. Eldritch na svoji obranu uvedl, že si po zmíněném kolapsu dal pauzu proto, aby se zbavil závislosti na drogách a alkoholu, což se mu také povedlo. Naproti tomu jeho kolegové neměli zájem o jakékoliv změny, začali se údajně chovat jako primadony a místo rozvíjení hudebního potenciálu chtěli trávit více času na turné, kde obvykle od rána až do večera chlastali, fetovali a klátili fanynky. Kus pravdy je nejspíš na obou stranách, ale těžko říct, nikdo z nás u toho nebyl. Není každopádně nutné zdůrazňovat, že mezi oběma tábory panovala značná rivalita, nikoliv ta zdravá, sportovní, nýbrž velmi nepřátelská. Za zmínku ale stojí, že samotné neshody a následný rozchod byly pouhým začátkem této rivality. Vzájemnou nenávist vyhrotil především boj o dříve společný název kapely.

Sesterstvo

Když se dvojice Adams/ Hussey rozešla s Eldritchem, dohodli se údajně všichni na tom, že název THE SISTERS OF MERCY zanechají v propadlišti dějin a nikdo z nich si ho nebude nárokovat, zkrátka že každý začne od nuly. Pánové Adams a Hussey nakonec neodolali a původní název chtěli použít pro sebe, jenže narazili na překážku. Ukázalo se totiž, že práva na tento název vlastní Eldritch, který si jej nechal patentovat už v dobách, kdy kapelu v roce 1977 sám zakládal. Dvojice s novými spoluhráči si poté dala název THE SISTERHOOD ...a oheň byl znovu na střeše! Zřetelná podobnost s původním názvem Eldritche dost podráždila, proto se rozhodl své dva ex-parťáky předběhnout a v rychlosti pod tímto názvem vydal mini album „Gift“, aby ho už nemohli použít. Odpadlíci si tím pádem opět museli hledat nové jméno, nakonec padla volba na název THE MISSION a ten už jim konečně zůstal. THE MISSION se pak stali rovněž jedním z nejuznávanějších těles v gothic rockovém žánru. Pokud jde o zvučnost jména či prodejnost alb, svým největším soupeřům zdatně dýchali na záda, v počtu vyprodukovaných řadových alb je dokonce hravě překonali. V současnosti jsou již obě strany usmířeny a podle slov Waynea Husseyho se spolu prý dokáží i bavit.

Apokalyptické myšlenky

Ale vraťme se k projektu THE SISTERHOOD. Jak jsem již zmínil, jeho primárním účelem byla rychlá autorizace samotného názvu, nic víc, vše ostatní bylo vedlejší. Nicméně osud zapříčinil, že Eldritch tímto krátkodobým projektem – byť trochu náhodně – připravil půdu pro velkolepé obnovení THE SISTERS OF MERCY. Zaprvé si vyzkoušel, že dobrou hudbu zvládne složit sám a zadruhé poznal zkušenou a poměrně pohlednou basistku Patricii Morrison, se kterou se rozhodl na několik dalších let spojit svoji (hudební) budoucnost. Řešil jen otázku, zda pokračovat jako sólový umělec, nebo zda má použít původní název. Nakonec zvítězila druhá varianta.

První hudební nápady a texty pro nové album začal Eldritch tvořit v německém Hamburku, kam se na krátkou dobu přestěhoval. A protože je Hamburk prakticky městem na vodě, pyšnící se mimo jiné jedním z největších přístavů v Evropě, zrodilo se téma připravované desky a také její název „Floodland“. Všudypřítomná voda vnukla frontmanovi Milosrdných sester katastrofické, mnohdy až apokalyptické myšlenky, a to nejen o povodních. Hudbu i texty složil Eldritch už v Hamburku, další práce se odehrávaly v New Yorku pod vedením vyhlášeného producenta Jima Steinmana. Na starost měl především nahrávání dvou nejúspěšnějších hitů „This Corrosion“ a „Dominion/Mother Russia“, pro které obstarat čtyřicetičlenný pěvecký sbor. Výtečný zvuk a produkci zbytku alba zajistil Larry Alexander. Tato fáze nahrávání probíhala v anglickém Manchesteru, kam ho Eldritch pozval a kde bylo album také dokončeno. Výsledek byl ohromující a nadčasový.

Přichází povodeň

Druhé album THE SISTERS OF MERCY přineslo výrazné změny. Kytary značně ustoupily, obrovský prostor dostaly klávesy, důležitou zbraní se staly mohutnější a chytlavější melodie, které podtrhával velmi plný a fajnový zvuk. Pouze Eldritchův vokál zůstal prakticky v nezměněné podobě. Oproti předchozímu albu se sice jedná o hudbu více komerční, ale rozhodně ne méně temnou, spíš naopak. Temnou atmosféru zde navíc můžeme okusit ve více příchutích a odstínech, to byl jednoznačně krok kupředu. Vyzdvihnout bych mohl opravdu každou skladbu. Úvodní „Dominion/Mother Russia“,  která byla doprovázena videoklipem natočeným v jordánském skalním městě Petra, se stala v podstatě generační hymnou. Podobně hitovým charakterem se dokázala prodat i „This Corrosion“, ta už má blízko k regulérnímu popu, přesto ji nelze ignorovat, její melodie je vlezlá, ale opravdu povedená a Eldritch v ní jako vždy excelentní. Výborným ozvláštněním je minimalistická klavírní balada „1959“. Šikovnou kombinací strohého basového riffu a hypnotizujících kláves zaujme „Driven Like The Snow“,  což je také velmi osobitá skladba. Otevřenější posluchače jistě okouzlí kosmicky znějící elektro-klenoty „Neverland“ a „Colours“. Ovšem za absolutní vrchol alba považuji dva povodňové songy „Flood I“ a „Flood II“. První z nich je nejspíš tou nejmrazivější skladbou na albu. Očekávanou povodeň přinesou strašidelné klávesy, které jednoznačně dominují celé skladbě. Role kytary je zde malá, ale i tak naprosto dokonalá, je jako velryba - je nenápadná, není jí moc slyšet, ale občas vskutku nádherně zapíská. Druhý díl povodně je o poznání otevřenější a o něco málo veselejší, kromě kláves této skladbě dominují také akustické kytary a v závěru dokonce několikrát zahřmí, což se sem mimořádně hodí. Ostatně k povodni patří bouřka, ne snad?

Andrew Eldritch si po rozchodu se svými bývalými kolegy vysloužil nálepku problémového chlápka, se kterým nikdo dlouho nevydrží. V mnoha ohledech měla tato nálepka své opodstatnění. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že si albem „Floodland“ zajistil status nesmrtelné gothic rockové legendy. Eldritchova dobrodružná plavba zaplavenou zemí byla možná moc riskantní, avšak v mých očích vyplul se spuštěnou kotvou na dlouhém laně, díky které se neztratit, ale zároveň probádal, kam až mohou sahat hranice vod jeho výsosti. Jinými slovy, nebál se použít nové, mnohdy značně komerční prvky, dokázal je šikovně použít a zároveň zachoval svůj starý a osvědčený cit pro napětí, kterým vtiskl celému materiálu svůj podpis. Mimořádná síla nahrávky však nespočívala pouze v tom, že definuje gothic rock od jeho středobodu až po jeho hranice, ale i v tom, že ho definuje jedním jazykem, čili že jde o dílo rozmanité, ale zároveň maximálně jednotné, plynulé a přehledné. Takže abych to shrnul, dle mého subjektivního názoru se jedná nejen o nejlepší album této kapely, ale také o nejlepší album v gothic rockovém žánru vůbec. Velký úspěch byl zřetelný i z objektivního hlediska, album bylo komerčně velmi úspěšné a postupně se dočkalo uznání i u té konzervativnější části fanoušků. Jenže věřte nebo ne, stav THE SISTERS OF MERCY nebyl stabilizovaný ani po takto evidentním úspěchu. Kam tím mířím se dozvíte ve třetím a zároveň posledním dílu tohoto vyprávění. 

Story pro crazydiamond.cz poskytl autor blogu gothicradar.blogspot.cz. 

19.09.2014	Diskuse (1)	Pan Mara gothicradar@gmail.com