THERAPY? - Disquiet

60%

Vždycky když slyším o aktivitách severoirských THERAPY?, uvědomím si, že dvacet let nechápu, co konkrétně na této ostrovní kapele přišlo komu neobyčejného. Melodika? Kde? Živelnost? Možná. Nerozumím všem těm někdejším rockerům, motorkářům, punkerům, grungerům či alternativcům, kteří si je dosti oblíbili s vydáním průlomového záseku „Troublegum“ na jaře roku 1994 a od té doby na kapelu pějí jenom chválu a nedají na ni dopustit. Vždyť přeci tou dobou bylo na Britských ostrovech mnohem více zajímavých kapel nebo snad ne? Namátkou třeba THE ALMIGHTY, THE WILDHEARTS, QUIREBOYS, TERRORVISION, GUN nebo dnes už notně profláknutí MANIC STREET PREACHERS. Tento seznam je však pouhým úlomkem z té záplavy vcelku nadějných britských rockových partiček první poloviny devadesátých let, proč tedy zrovna THERAPY? ?

Vážně netuším. Pro mne je tahle tříčlenná kapela vedená méďovitě směšným předákem Andy Cairnsem i po stránce songů spadajících k jejich nejúspěšnějšímu období synonymem průměru. Nic na tom však nemění ani nová nahrávka „Disquiet“, která už od prvních momentů zaplašuje myšlenky na nemožné, tedy přísun něčeho mimořádného, asi to bude prostě tím, že přestože jsem velkým fanouškem syrové rock´n´rollové hudby, nemají pro mne tihle Irové příliš kouzla vyhovujícího mému osobnímu vkusu. Nějak jsme se geneticky nesetkali. :-) Pokud jste fanoušky této kapely, nehleďte na to, co zde tedy budu psát, pokud vás do teď THERAPY? bavili, sežeňte si i tuhle novinku, určitě nebude zas až o tolik horší než řada alb předcházejících, naopak si myslím, že kapela svou podstatu určitě naplní i letos.

Jak to tedy zhodnotit? Andyho zpěv je jako vždy zvláštní (z mého pohledu slabý), není ani příliš rvavý, ani charismatický, natož aby měl nějakou výraznější barvu nebo operoval s nějakým větším rozsahem, neříkám, že vyžaduji všechno z těchto vlastností, ale pokud by se Andymu povedlo naplnit alespoň něco, mohlo by být mnohem lépe a veseleji. Kytarový zvuk THERAPY? mě přijde jako vždy moc zahuhlaný, což pouze podtrhuje matnost celé produkce. 

Je jedno jestli šlo o songy z let 1994 až 1996, kterými se kapela proslavila a operovala ve svém vrcholném komerčním období, nebo jestli šlo o věci z časů méně úrodných a šťastných, avšak zřejmě ne kvalitativně horších, tedy někde mezi průlomem a současností, vždy mě na nich cosi chybělo. Snad by se to dalo přičíst menšímu počtu sól a vyhrávek, snad punkovému rázu jejich hudby, která je možná trochu hutnější než bych uvítal, snad také menšímu zastoupení melodiky, možná i naprosté absenci čokovské frackovitosti, kterou od street-rockové či punkové hudby bezpochyby vyžaduji. Válečkové byli zkrátka vždy z jiného těsta.

První třetina je velmi nevýrazná a na to že operuje s punkovými prvky málo dynamická. Zhruba s pátou skladbou „Idiot Cousin“ se probouzím :-), na této věci mne zaujaly metalově hutné riffy a celková valivost. Vrcholem je dle mého nářezovka „Torment Sorrow Misery Strife“, přímočarý punkový hit určený pro stadióny, který tak trochu napravuje reputaci pošramocenou unylým úvodem. Celkově nejde o úplně špatnou nahrávku, jen své dlouhodobé rozčarování z této kapely prodlužuji. Hudba co neurazí, nezaujme, natož aby doslova oslnila. THERAPY? vždy byli a jsou nejobyčejnějšími z obyčejných, ale co teď tomu dát za známku? Šestkou snad neurazím, ale je to vážně max.

20.05.2015	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz