THERAPY? - Praha, Lucerna Music Bar, 2.prosince 2024

Prý pondělí není ideální koncertní den. Možná spíše závisí, kdo hraje. Jak kolega Pekárek popsal při svém nedávném reportu z koncertu britských černokněžníků, i v pondělí se dá Lucerna Music Bar vyprodat a udělat parádní show. A Irové to umí taky. Legenda tvrdého alternativního rocku THERAPY? přijela, vyprodala, rozburácela a zejména srdeční atmosférou potěšila zástup věrných fanoušků, reprezentujících skutečně pestrou demografickou vzorku společnosti. Ale k tomu se dostanu později.

Píše se rok 1994 a 15ti letý Tomáš je lapen několika singly z aktuálně vydané druhé řadovky THERAPY? s názvem „Troublegum“. Neskutečně energická hudba, balancující na pomezí rocku a metalu s ostrým zvukem jakoby vytvářela pomyslnou opozici valivému a masivním zvukem obdařenému grunge. Takže se vyráží směr obchod s hudbou a kupuje se kazeta. Dobrý pokus, ale těsně vedle. Až doma zjišťuji, že žádný ze singlů na albu není. Chybička se vloudila, zakoupil jsme první album „Nurse“. Ale člověk se učí z vlastních chyb, takže napodruhé už mám správnou kazetu. Strávila pak se mnou několik dalších let, kdy jsem jí poslouchal s frekvencí minimálně vyšších stovek rotací. Zmizela z mého dosahu až na kolejích, kde jsem jí někomu zapůjčil a už se ke mně nevrátila… Pak jsem si sehnal CD a doteď si ten album několikrát ročně pouštím. Je to pro mě více než zásadní deska, mám jí ve své „all time TOP10“ všech hudebních alb, znám jí prakticky zpaměti od začátku až do posledního tónu. A přesto jsem zatím trestuhodně nikdy koncert THERAPY? nenavštívil. Loňská řadovka „Hard Cold Fire“ mě upřímně potěšila a doufal jsem, že v rámci její propagace konečně dostanu šanci kapelu vidět naživo. Dorazili nakonec až letos a v trochu jiné dramaturgické konstelaci než jsem očekával. Aktuální turné je totiž oslavou třiceti let od vydání přelomové „Troublegum“ a podle toho taky vypadá setlist. Takže sice neuslyším nové songy, ale mám právo si stěžovat, když evidentně budou hrát mnoho věcí z jednoho z mých úplně nejoblíbenějších alb ever?

Do Lucerny dorážím téměř včas a u vstupu míjím pár kolegů, doufajících že na posledních chvíli ještě seženou lupen na vyprodaný koncert. Předkapela už se právě rozjela, takže rychle odkládám bundu do šatny, beru lístek, který obratem ztrácím (stává se mi to maximálně jednou za deset let) a jdu rovnou na balkón, kde mám za ta léta vyposlouchán nejlepší zvuk v rámci klubu. Role předskokanů se ujalo dívčí duo DEUX FURIEUSES. Ač název zní lehce francouzsky, jsou dámy z Británie. Ale dnes už nic není jednoduché a přímočaré, takže kytaristka je původem ze Skotska, zatímco bubenice je v Londýně usazená Řekyně. Děvčata hrají, a podle sestavy to bude asi více než evidentní, relativně přímočarý garážový rock´n´roll. Typický britský zvuk se pohybuje někde mezi divočejšími SONS AND DAUGHTERS a spíše už indie rockovými BLOOD RED SHOES. Každopádně se mi set líbil, písničky měly hlavu a patu, celkem výrazné melodie, a na předkapelu i velice slušný zvuk. Děvčata aktivně komunikovala s publikem a tomu se jejich performance evidentně taky trefila do noty, protože je oceňovali bouřlivým potleskem. Já jsem měl výborný výhled na bubenici, a prakticky celý set jsem se snažil rozklíčovat, jestli je pravačka nebo levačka. Ruce jí lítaly jako chapadla nějaké chobotnice, podle sestavy bicí soupravy měla být sice pravačka, ale přitom často hrála jako levačka. To jsou starosti co?

Kousek po deváté, přesně podle harmonogramu nastupují THERAPY?. Na stěny se promítá cover alba „Troublegum“ a kapela sama od první chvíli jasně deklaruje, že toto album bude dnes hlavním motivem. Nemám námitek, pusťte to do mě! Jede se zostra hned od začátku, pár písniček zvukař potřebuje na doladění zvuku, ale pak už je to velká paráda. Asi nemá cenu zmiňovat jednotlivé písničky, prostě zahráli „Troublegum“ prakticky komplet, akorát se nedrželi pořadí písniček na albu a šli na přeskáčku. Občas, ale skutečně zřídka, to proložili nějakou skladbou z jiného alba. Překvapivě ale nic z poslední desky. Kapela byla v dobré náladě, basák Michael McKeegan rozdával úsměvy na všechny strany a neustále byl u zábran na dotek publika. Kapelník Andy Cairns házel svoje grimasy a koulel očima a do toho ještě hecoval fanoušky. Ne že by to teda potřebovali, skákalo a zpívalo se prakticky od začátku. Akorát bubeník Neil Cooper měl plné ruce práce s rytmikou, ale došlo i na něj. Andy prozradil, že má v ten den narozeniny, tak se mu správně rockersky popřálo. Žádné „Happy Birthday to you“, ale parafrázoval se jeden starší song THERAPY? a přáníčko bylo „Neil, Neil, drum like a motherfucker“. Propojení bylo úplně evidentní – kapela miluje svoje fanoušky, fanoušci milují svojí kapelu. A co se to teda na koncertě sešlo za fanoušky? Skutečně všehochuť. Rockeři všech věkových kategorií, alternativci, metláci, ale i běžní „civilové“, kteří na akci přišli evidentně po šichtě v korporátu. Mladších lidí bylo sice méně, ale naopak nebylo raritou potkat i fanoušky s věkem 60+.

Po skončení základního setu se pokračovalo přídavkem, který vlastně možná ani přídavkem nebyl. Délkou bych to odhadnul na třetinu hrací doby. Tady se objevily snad až 3 písně z první desky, plus se samozřejmě dorazil „Troublegum“. Otvírák „Knife“ byl zabijácký, velký hit „Diane“ z následujícího alba „Infernal Love“ dojemný a na závěr si ponechali svůj evidentně největší hit „Screamager“. Jsem skutečně šťastný, že jsem měl možnost zažít toto skvělé album naživo. Ty písničky na mě pořád fungují na 120%, i když mi už není 15 ale 36. Pořádné riffy, drive, extrémně zpěvná melodika a skvělé texty. Therapie zabrala, pacient byl minimálně ten večer uzdraven.

Merchandise mě ale bohužel docela zklamal. Měli sice slušný výběr trik, ale nosiče jen CD aktuální desky a výběrovky „Greatest Hits“. Můj plán doplnění chybějících částí diskografie vzal rychle za své. A že nevydali i nějakou speciální edici, nebo třeba jen vinyl „Troublegum“, je taky minimálně podivné. Ale to už je moje pracovní deformace, všude hledám business potenciál.