THIN LIZZY - Bráno nové doby, otevři se! (1979-1980) 4/5

V roce 1979 vše směřovalo k nahrávání alba, u kterého jako jediného v diskografii byl zapsán kytarista Gary Moore v oficiální sestavě THIN LIZZY. „Black Rose: A Rock Legend“ je považované za poslední klasické album z vrcholné etapy. Desku, která se nakonec umístila na druhém místě britské albové hitparády a stala se tak nakonec komerčně nejúspěšnějším albem THIN LIZZY doma na Ostrovech, dle očekávání produkoval prověřený Tony Visconti, se kterým kapela již v minulosti spolupracovala (v případě studiového alba „Bad Reputation“ a živáku „Live And Dangerous“). Očekával se rovněž stylový posun směrem k eklektičnosti, což se potvrdilo. Bohatý ráz alba sice nepřestal navazovat na směr předchozích prací plných Lynottova poetického písničkářství, ale zároveň se kapela nevyhýbala drobným stylovým úkrokům. Doba se měnila a THIN LIZZY, jakkoliv si snažili zachovat vlastní DNA, na nové dění kolem sebe pozvolna reagovali. 

„Black Rose: A Rock Legend“  (1979)   90%

Album je především perfekcionistickým, byť přímočarým muzikantským manifestem, kde si za těch čtyřicet minut posluchač všimne celé řady kontrastů a rozdílnosti jednotlivých skladeb. Na jednu stranu jakoby kapela toužila jít s dobou a ve skladbách se tudíž objevovaly zcela nové zvuky, rytmika šla do popředí a kytarový proud působil učesaněji, na straně druhé bylo zjevné, že se svých zaběhlých návyků kapela jen tak nevzdá. Ačkoliv se Phil Lynott narodil v poválečném West Bromwichi, tedy v průmyslovém předměstí Birminghamu, a do Dublinu přesídlil k prarodičům až v průběhu své školní docházky na počátku šedesátých let, jeho THIN LIZZY se na zeleném ostrově výrazně zapsali do srdcí řady Irů a byli vždy považováni za první velkou, skutečně rockovou kapelu z Irska. Právě deska „Black Rose: A Rock Legend“ je, hlavně díky závěrečné titulní skladbě, vnímána jako oslava domoviny a tuhle stránku věrně reprezentuje.

Nahrávka začíná hřmotnou zdvojenou rytmikou Lynotta a bubeníka Briana Downeyho ve skladbě „Do Anything You Want To“ a tento pochodový nástup kotlů navnadí ještě před tím, než oba kytaristé spustí první z mnoha svých harmonizovaných kytarových riffů. Scott Gorham byl už roky tím hlavním kytaristou a se svým dlouhým hárem nejviditelnějším členem THIN LIZZY, ale Gary Moore se úlohy jednoho ze dvou kytarových střelců zhostil s velkou pokorou a prakticky bez problému Robertsona nahradil. Druhá skladba „Toughest Street In Town“ je počítána mezi to nejtvrdší, co v té době kapela mohla nabídnout. Řízný vál s chlapáckým naturelem inklinuje k drsnější hardrockové podstatě a pokud jste v té době toužili po typickém songu starých dobrých THIN LIZZY, tak tuhle věc právě tento splňoval. 

„...Valentino se potí studeným potem, vsadil všechny peníze na tu poslední sázku.

Navzdory všem předpokladům kouří další cigaretu.

Říká, že mu to pomáhá zapomenout, že je nervózní troska.

Ne že by mu to moc chybělo, nebo že by dokonce ztratil štěstí.

Jde jen o to, že tolik sází a ty víš, že je to špatně...“

(Waiting For An Alibi)

Dlouhý synkopický part uvádí zvláštní a na svou dobu moderní skladbu „S & M“, nad kterou se, i právě díky upřednostněné rytmice, vznáší zajímavý odér New wave scény. Tony Visconti patrně přenesl náladu písně o promiskuitě, nočním nebezpečí a podivných sexuálních praktikách, kamsi, kde se nacházel už v době, kdy krátce před tím nahrával album „Heroes“ s Davidem Bowiem. Song nabídne také prvky funkového cítění, ale ve výsledku to materiál osvěžuje a dělá pestrým. Za zaznamenání stojí i chladný, strohý a až roboticky krutý text. Právě na výstavbě této skladby se výrazným způsobem podílel bubeník Brian Downey, který zde předvedl i kratší bubenické sólo. 

Hodně chytlavá, a díky svému refrénu i zapamatovatelná skladba „Waiting for an Alibi“ je čistý nadupaný rock a pravděpodobně nejlépe vystavěná hitovka celé desky. Logicky se tahle píseň stala prvním vydaným singlem. Vyznačovala se nejen poutavými kytarovými harmoniemi Gorhama s Moorem, ale především tím, že vlastnila osobně laděný text. Jemnůstka „Sarah“ může být chápána jako úlitba komerčním snahám vydavatelství, já osobně bych to neslyšel zas tak zle. Song doplňuje první stranu svým pohádkovým rozpoložením, a jde o baladu s lehounkými latinskými rytmy, jež je věnovaná Lynottově tehdy novorozené první dceři totožného jména. Bezpochyby jde o nejkontrastnější skladbu celého alba, kterou charakterizují rovněž vstupy session muzikantů a jemnější práce s aranžemi. Ve skladbě upoutá i znamenité kytarové sólo Garyho Moorea.

Následuje píseň, jež je silnou výpovědí o autorově drogové závislosti „Got to Give It Up“. Jde o charismatické rockové číslo s celou řadou pozoruhodných kytarových motivů, včetně bluesového Gorhamova úvodu. Introspektivní text zastihuje Lynotta v době, kdy přehodnocuje svůj aktuální životní styl a rozhoduje se jej změnit, což se mu záhy, jak všichni dnes víme, moc nedaří. Jde o Philovo postesknutí si nad vlastní alkoholovou a drogovou závislostí, které právě v tomto období začaly ještě nabírat na intenzitě a ničily mu život. Ve své podstatě jde vlastně o velmi smutnou píseň, protože si autor textu moc dobře uvědomoval, v jak velkém průseru se nacházel. Stejně povedenou písní je i „Get Out Of Here“, která působí o něco rozmáchleji a vzdušněji, jinak jde rovněž o hymnickou věc s rockovým naturelem, ve které si fanoušek THIN LIZZY najde vše potřebné. Na této písni se podílel kytarista Midge Ure (ULTRAVOX), který se později po odchodu Moorea na několik měsíců připojil ke kapele jako plnohodnotný člen. Song charakterizuje propracovaný text, který je ukázkou spíše pesimistického přístupu k životu.

„...Býval jsem snílek, ale uvědomil jsem si, že to vůbec není můj styl. Ve skutečnosti je čím dál jasnější, že snílek nemá vůbec žádnou šanci...“

(Get Out Of Here)

Rozmáchlá „With Love“ je další poměrně smutná píseň s temným nádechem, kde si zahostuje na baskytaru i kamarád od konkurence Jimmy Bain (RAINBOW) a jeho part tak sebejistě podporuje ryčné sólové kytary. Závěrečná „Róisín Dubh (Black Rose): A Rock Legend“ je na poměry kapely a na svou dobu divoká irská rocková odysea. Song měl význam především pro Lynotta a Moorea, ale všichni členové kapely jsou zde doslova na vrcholu svých tvůrčích sil.  Skladbu tvoří směs fragmentů z tradičních irských písní doplněných originálními riffy. Svou poctu milovanému ostrovu Lynott završuje tím, že během improvizovaného outra v textu zmíní několik slavných irských umělců, včetně Jamese Joyce, Oscara Wildea a samozřejmě také opěvovaného Van Morrisona. „Róisín Dubh“ měla jak komerční úspěch, tak zaujala kritiky, THIN LIZZY však nikdy zcela nekatapultovala na piedestal. Zatímco předchozí deska „Bad Reputation“ zaujala výjimečně především americký trh, byla „Black Rose: A Rock Legend“ záležitostí především Irska, Velké Británie, potažmo Evropy. Nevyhnutelnou smůlou (špatnou zprávou) pro THIN LIZZY se stal brzký odchod Garyho Moorea (v pořadí již třetí), který se nedokázal ztotožnit s trvalým členstvím a měl znovu prostě jiné plány, a tak se na konci roku 1979 hledal znovu stálý druhý kytarista.

„Vyprávěj mi legendy z dávných dob, když králové a královny tančili v říši Černé růže.
Zahraj mi melodie, které chci znát, abych mohl učit své děti, ach. Prosím, vyprávěj mi příběh o mladém Cuchulainnovi. Jak jeho oči byly temné, jeho výraz zachmuřený a jak bojoval a vždycky vyhrál. A jak plakali, když padl. Ach, vyprávěj mi příběh o královně této země a jak její synové zemřeli její vlastní rukou. A jak blázni poslouchají příkazy, ach, vyprávěj mi legendy dávných časů. Kde hory Mourne sestupují k moři...“

(Róisín Dubh - Black Rose/ A Rock Legend)

Chinatown“    (1980) 70%

Na Lynottově životě mě nikdy moc nepasovalo několik skutečností. Nikdy jsem nerozuměl tomu, proč se takto inteligentní a vnímavý člověk, umělec schopný skládat všechny ty parádní oduševnělé songy s barvitými lyrickými příběhy, tak svéhlavě vrhá do spárů zakázaných látek, zejména pak se mi jeví hrůzná skutečnost, že byl dlouholetým uživatelem heroinu. V době, kdy šla jeho hudební hvězda vzhůru, tedy v polovině sedmdesátých let, tak už v tom musel být namočený až tak moc, že už neměl moc šancí se z toho kdy vysekat. Druhá věc je jeho souběžně vedený rodinný život a sice v letech, které byly stran flámování snad nejhektičtějšími. Phil se v roce 1979 stal nejen otcem (první dcera Sarah), ale v březnu následujícího roku se rovněž oženil s Caroline Crowther. Krátce na to přišla na svět i jeho druhá dcera Cathleen. Stalo se tak v časech, kdy jeho život nabral ještě divočejších otáček a muzikant neznal oddechu, což se v souvislosti s užíváním drog a pitím negativně projevilo na jeho zdraví. Spirála sebedestrukce byla roztočena a s ním se do průseru řítili i jeho spoluhráči, především pak dlouholetý parťák Scott Gorham vězel rovněž v drogové závislosti až po uši.

„…Žít a umírat v čínské čtvrti. Ano, lidé žijí a umírají ve staré čínské čtvrti.

V čínské čtvrti mějte raději oči na šťopkách.

Člověče, nemáš šanci, když půjdeš dolů do čínské čtvrti.

Člověče, nemáš šanci, když půjdeš dolů do čínské čtvrti.

Směješ se a pláčeš, víš, že je to fakt.

Oni se nesmějí, oni pláčou, protože už se nevrátí…“

(Chinatown)

Lynott v roce 1980 stále velmi stál o velký hudební průlom do čela britských i amerických žebříčků. Ten jaksi nepřicházel, což bylo způsobeno měnícím se vkusem dobové mládeže. Tu lyricky propracované hardrockové kompozice již nezajímaly a do čela zájmu se kromě NWOBHM dostával především post-punk, new wave a synthy pop. Dění na vrcholu rockové scény určovali třeba THE POLICE, DIRE STRAITS, nebo ještě mladší kapely oblibující moderní klávesové zvuky. Čím víc se THIN LIZZY snažili, tím bylo jaksi zjevnější, že vysněných nejvyšších met nikdy nedostáhnou a každý další krok tak vzbuzoval u okolí spíše posměch a opovržení. Dobové změny ve zjednodušování, s cílem vycizelovat pouze hity, Phil okolo sebe vnímal s roztrpčením, přizpůsobit se však musel. Navíc se obklopoval spoustou lidí, kteří na něj neměli zrovna dobrý vliv. A tak se po odchodu Garyho Moorea stalo, že se rozhodl takřka rezignovat na bohaté lyrické texty s příchutí mystiky a svou pozornost věnoval surovější realitě a úspornější práci se slovy. Brzy začal souběžně pracovat hned na dvou albech, které vyšly v totožném roce - 1980. Prvním byla jeho debutová sólová deska „Solo in Soho“, která vyšla v dubnu a představila jej v trochu jiném, popovějším a ještě více uvolněném světle, a tím druhým, které nás zajímá více, je další řadovka THIN LIZZY nazvaná „Chinatown“, do jejíž nahrávacích frekvencí už se vedle Scotta Gorhama a Briana Downeye zapojil i nový kytarista Snowy White, který vystřídal dočasný kytarový záskok Midge Ureho. Stalo se tak bezprostředně poté, co White absolvoval s PINK FLOYD jako jejich koncertní kytarista celosvětové turné k albu „The Wall“.

„…Někteří lidé mi říkají Jack, někteří lidé mi říkají, že jsem blázen.

Hledám někoho, jehož jméno ani neznám. Možná hledám tebe, ať jsi kdekoliv.

Protože je tu něco, co ti musím udělat, zlato. A je to jen mezi námi dvěma.

Teď si možná myslíš, že je to zábava, nebo je to možná vtip.

Ale máš spoustu důvodů k obavám, zlato, protože bys neměla naději…“

(Killer On the Loose)

Období nahrávání těchto dvou desek bylo velmi náročné, neboť v londýnských studiích uprostřed čtvrti Soho se konaly pravidelné mejdany. Místnosti byly plné pařících lidí, a muzikanti si vždy jen na chvíli odbíhali do nahrávacích boxů k zaznamenání svých partů. Lynott se snažil celou věc zachraňovat, ale rozptyl okolím mu bral energii. Soustředěnost na práci opravdu dostávala na frak a Philův život začal dostávat punc hektického šílenství. Lidé, co byli u nahrávání přítomni, tvrdí, že si vzpomínají, jak Lynott stojí u mikrofonu a za pochodu vymýšlí texty, které vzápětí rovnou nahrává. Mnohdy si údajně zapálil trávu a zpíval rovnou z hlavy, co jej zrovna napadlo. V kontrolní místnosti mezi tím probíhala  pařba a všude byli lidi, kteří tam v podstatě neměli co pohledávat. Snowy White tvrdí, že opravdu valná většina alba „Chinatown“ byla vymýšlená až přímo ve studiu a Phil si údajně nechával psaní textů až na poslední chvíli. 

Nejinak tomu bylo u nejsilnějšího a zjevně nejtvrdšího fláku nahrávky - text písně „Killer On The Loose“, skvělé hardrockové vypalovačky s metalickým riffem a temnou aurou KISS, byl inspirován tehdejší sérií brutálních vražd lehkých žen v Yorkshireu, kdy nebyl dlouhou dobu pachatel zadržen a anglická veřejnost žila měsíce v absolutní nejistotě. Ke skladbě, která se v roce 1980 dokonce umístila na 10.místě UK singlové hitparády, byl natočen i dobový videoklip s Lynottem procházejícím se noční ulicí, obklopeným manekýnami. Část britské veřejnosti shledala tyto aktivity kapely nechutnými, ovšem na skladbě bylo rovněž poznat napojení se na nový metalový proud.

THIN LIZZY nakonec ve studiu strávili skoro šest měsíců, což bylo na svou dobu extrémně dlouho a Philův spontánní a instinktivní přístup k tvorbě (nápady dával do placu až přímo na místě) rozhodně novému kytaristovi Snowy Whiteovi neusnadňoval život. Titulní skladba „Chinatown“ byla reflexí šíleného období, které muzikanti zažívali v nechvalně proslulé čtvrti. Song upoutá zvláštními rytmickými postupy a novátorským vyzněním, takže působí jako futuristické boogie s nádechem funku. Kapela tou dobou objevila i svého pátého člena, klávesáka Darrena Whartona, který však do nahrávacích frekvencí zasáhl minimálně, avšak byl přítomen již v případě následujících koncertů. 

Nahrávací frekvence řídil co-producent Kit Woolven, a to jak v případě alba THIN LIZZY, tak první Lynottovy sólovky. Tento zvukový inženýr z teamu Tonyho Viscontiho vycházel kapele ve všem vstříc. „Chinatown“ nakonec vlastní jen několik skutečně pozoruhodných songů, doplněných průměrnými čísly, ale také naprostou vatou. Kromě dvou nejznámějších výše uvedených skladeb („Killer On The Loose“ a „China Town“) zaujme snad jen song „Genocide (The Killing Of The Buffalo)“, což je další z Philových poct původním obyvatelům Ameriky. Ze soupisky ujde možná ještě americký singl „We Will Be Strong“, který desku robustně zahajuje, ale písně jako „Having a Good Time“, „Sweetheart“ nebo „Sugar Blues“ jsou prostě slabé a je na nich poznat skladatelská únava a opotřebovanost. Co je nesporné, deska z roku 1980 patří do té doby k nejtvrdším, na jakých THIN LIZZY kdy dělali. 

Dodatek: 

PHIL LYNOTT - Solo In Soho   (1980)

Krátce před Čínským albem nahrával Lynott (za přispění svých spoluhráčů z kapely, spřátelených hudebníků a producenta Kita Woolvena) i své debutové sólové album. To charakterizuje nesporně jemnější náplň a větší eklektičnost oscilující na hraně kabaretního popu a rocku. Rozhodně zde nehledejte zvuk kytarového dvojzápřahu, není zde. Písničky jsou skládány tak, aby šly naproti rádiovým frekvencím. Do skutečných hitů s charismatem jim však hodně chybí. Slyšitelné je celkové zjednodušení. Neuspěla ani rozněžnělá „Dear Miss Lonely Heart“ na úvod kolekce, ani opěvování rock´n rollového krále Elvise v songu „King´s Call“, kde se mimo jiného nachází především kytarové sólo Marka Knopflera! Ve studiu bylo tak rušno, že si zde podávali dveře skoro všichni, co v Londýně roku 1980 něco znamenali - např. i někdejší členové SEX PISTOLS Steve Jones a Paul Cook, to ne že by na albu dostali prostor, zkrátka těch lidí, co se přišlo podívat, bylo najednou až moc. 

Několik skladeb svou podstatou spíše tíhne k popově tanečnímu prostředí, nebo je opatřeno závojem smyčcové orchestrace (tyto dvě skutečnosti se nevylučují), jaká byla v kursu především u středního proudu koncem let sedmdesátých. Mě osobně zaujal třeba plouživý titulní song „Solo In Soho“, který zdobil parádní reggae motiv. Lynott je v něm totiž plně uvěřitelný a díky exotickému původu opravdu sugestivní, jakoby tuhle hudbu od nepaměti cítil. Do Karibiku pak zpěvák zve i prostřednictvím songu „Jamaican Rum“, který je plný hřejivých rytmů a pohodové nálady. Deska celkově brouzdá mezi styly, občasně nabídne poutavý moment, ale s odkazem hardrockových THIN LIZZY, či čehokoliv rockově tvrdšího, nemá nic společného. Platí tak spíše za raritu formátu sólových desek členů KISS z roku 1978, dobovou manýru, či Philovu bezcílnou odbočku, ke které mu dopomohli spolupařmeni z branže. Žádný úspěch se nekonal. Evropská scéna roku 1980 už měla stejně své nové hrdiny.

20.10.2024	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz