THRASH NIGHTMARE XI. - Písek, Divadlo Pod Čarou, 11.- 12.října 2024

Znovu s téměř ročním předstihem vyprodaná akce, zaměřující svou pozornost na lahůdky z metalového undergroundu vzhlížejícího k osmdesátým letům, patří do píseckého Divadla Pod Čarou v první polovině října již k městskému koloritu dění. Hotely jsou vyprodané, restaurace obsazené, v parcích postává plno specificky oděných figurek, jaké jsem v ulicích našich měst vídal naposled před více než třiceti lety. Do malebného jihočeského města se totiž sjedou hordy okovaných a v kůži oděných zbrojnošů převážně ze sousedních zemí Německa a Rakouska a určují atmosféru dění. Člověk pak snadno narazí na situace, kdy jej jeden postarší občan s vytřeštěnýma očima zpoza hospodského stolu ujišťuje: „Nebojte pane. Oni tak jen vypadaj, ale jsou tu každý rok a jsou úplně v pohodě...“ a jeho dramaticky laděný hlasový tón zní, jakoby vnášel na světlo nějaké léta ukryté tajemství, které bych si měl nechávat jenom pro sebe. Na rukáv jsem si to psát stejně nechystal, ale v tom výčepu v šusťákové bundě opravdu nevypadám jako jeden z metlošů, a tak se s pivní pěnou na rtech předkláním a nechávám se přes deset minut poučovat kýmsi z místních.

Pořadatelům z Thrash Nightmare Promotion se v Písku za těch jedenáct let podařilo naplnit cíl, který se dosud nepovedl dost možná ani velkým hráčům Obscure Promotion v případě jejich druhé největší akce Basinfirefest. Pravda, letní fest má ony cíle nastaveny mnohem výše a určitě nejde o underground. Jihočeši totiž stojí u zrodu a pravidelného fungování dvoudenního klubového festu, který je okamžitě po avizování příštího ročníku vyprodán, a to právě díky cizincům, jež představují významně většinový počet návštěvníků v sále a do města se nejenže rádi vracejí, ale vnesou sem i nějaké ty peníze a celkové oživení. Já jen, že ve Spáleném Poříčí jsem zatím žádného cizince neviděl.

Je to jakoby jste se přenesli otočením kouzelného prstenu do zcela jiné časové dimenze. Svět festivalu Thrash Nightmare má totiž svá specifika. Jak název akce napovídá, středobodem může být metalový subžánr thrash, ale to není zcela přesné, protože se často fúzuje s hejvíkem, speed metalem, mnohdy old-school-black či death metalem. Potřeba opravdovosti z časů, kdy byl žánr ještě v plenkách, v duších návštěvníků významně převládá. Jakoby zde neexistovala potřeba evolučního vývoje a pach síry, řinčení řetězů či bezbožné hudrování z útrob pekla by se staly tou nejvíce chtěnou a upotřebitelnou mantrou.:-) Vystupující kapely mnohdy razí směr, ve kterém jakoby jejich světoznámé předobrazy nikdy neopustily časy svých debutových desek. Jakoby od SLAYER bylo zákonem především album „Show No Mercy“, od KREATOR se chtělo především „Endless Pain“ nebo by se razil názor, že SODOM své EP „In the Sign Of Evil“ již nikdy nepřekonali, tudíž ještě ke všemu je to všechno stříknuté kapkou blackového aroma, někdy i v množství větším než malém. Akce se letos konala již pojedenácté a dorazily na ní z řad účinkujících i nějaká ta větší jména, ale důležité je, že vše šlapalo jako dobře namazaný stroj a nedocházelo k prodlevám mezi sety a návštěvník měl šanci zjistit, že se mu nějaký ten band bude dokonce i líbit. Šanci proto, protože zvuková stránka mezi jednotlivými sety se vcelku různila. Ale protože měli všichni účinkující podmínky stejné, přičítám horší zvuk u některých případů spíše „šikovnosti“ muzikantů než zázemí za zvukařským pultem. Plno kapel potvrdilo, že se zde dá odehrát výborně znějící koncert. Sám jsem se dokonce několikrát v průběhu soboty přistihl, že jsem shledal kapelu outsiderů jako velmi šikovnou, nabušenou a čistě hrající, a naopak, vystupovali zde i určití matadoři, kteří tak trochu selhali. I přes mantinely vymezené subžánrovým podhoubím, šlo natrefit na řadu obstojných bandů, kteří se svého hracího času chopily s velkou zodpovědností a ve výsledku oslnily. Z mého pohledu byl páteční večer kapelově o dost slabší než ten sobotní, což mohlo být rovněž přičteno absenci odřeknuvších „hvězd“ z EXCITER. Kanadská kapela byla zřejmě největším jménem soupisky a její nahrazení DESTRÖYER 666 nakonec nedopadlo zas až tak špatně. Pátek byl z mého pohledu spíše večerem ve znamení pokus-omyl, kdežto sobota do diváka chrlila celou řadu pozoruhodností ze světa metalového undergroundu.

Pátek 11.října 2024

                                         GRAVEDÄNCER

V pět hodin zahájili páteční program brazilští GRAVEDÄNCER. Šlo o trojici pohybující se stylově na pomezí old-school black metalu a mírně valivější a obhroublé podstaty thrashe. Kapela opravdu nereprezentovala nic přínosného, a tak mne mírná spřízněnost se švýcarskými CELTIC FROST připadala asi jako to nejzajímavější, co z jejich rachotu vyvěralo. I co se týče image se však se svými vzory nedali Jihoameričané srovnávat, natož pak prostřednictvím hudebních nápadů. A protože i v následující kapele FLAGELADÖR se nacházeli totožní hudebníci, s tím že frontman si na sebe navlékl jen katovskou kápi, to aby působil hrůzostrašněji, jejich výstup jsem prakticky obětoval ve prospěch praktického zařizování svých věcí mimo sál. Druhá zmíněná kapela se navíc v textové složce vykazovala rodnou portugalštinou, což vyznění jejich hudby také hodilo trochu jinam.

                                  HELLISH CROSSFIRE

Následující dvoučlenný band PREDICTION z Rakouska mne rovněž nenadchl, vlastně působil ze všech účinkujících nejlaciněji. Zvukově to opravdu za moc nestálo a co se týče muzikantských dovedností, tak to už vůbec ne. Vlastně šlo jen o týpka s kytarou, kterému kryl záda bubeník, přičemž onen v popředí stojící Sodomita v mantinelech toho nejprimitivnějšího popravčího old-school blacku model 1984 ze svého hrdla chrlil ukázku těch nejvýraznějších satanských klišé. Pokud by dotyčnému tuňákovy bylo okolo dvacítky, řekl bych si budiž, ale v případě chlápka ve středních letech, to celé na mne působilo jaksi zvláštně. Na německé HELLISH CROSSFIRE jsem se vcelku dost těšil, neboť mne zběžný poslech jejich poslední řadovky „Bloodrust Scythe“ z roku 2010 nadchnul. Bohužel šlo z mého pohledu o velké zklamání. Plánoval jsem si, že si jejich desku koupím, ale tahle operace měla být podpořena pouze kvalitním vystoupením kapely, což se nakonec nestalo. Nejenže set neměl potřebné zvukové parametry a nic nenapovídalo tomu, že by tahle kapela stála za velmi povedenou řadovkou výše uvedeného jména, ale v případě kytaristy bylo i zjevné, že není schopen své bleskové party a všechna ta sóla náležitě odehrát (regulérně nedomačkával struny). Ten muzikant na mne působil jako vietnamský rolník na kole, který by byl vržen do nejostřejšího provozu na osmiproudé dálnici poblíž nějaké metropole. Můj result byl jasný, kdo neviděl první čtyři páteční kapely, ten o nic prakticky nepřišel. Naštěstí jsme se ocitli u konce haluzí a od této chvíle se laťka úrovně o dost zvedla. Konečně.

                                          BLOOD FEAST 

Američtí BLOOD FEAST patří mezi pamětníky thrashmetalového boomu druhé poloviny osmdesátých let, v jejich sestavě se však nachází už jen poslední zakládající člen. Je jím lídr kapely, zpívající kytarista a muzikant s deathově melodickým jménem Adam Tranquilli. Toho od basy podporoval vitální basák s prošedivělým plnovousem, velmi schopný bubeník a vcelku obtloustlý kytarák, který vizuálně působil, jakoby pár let náležel k SACRED REICH. Jestliže mne tvorba kapely z New Jersey při poslechu v domácích podmínkách ani moc nenadchla, tak naživo se jednalo rozhodně o lepší zážitek. Čtveřice do toho šla vcelku masakrálně, působila velmi vyhraně, agresivně, zkrátka jako kapela, které to velmi dobře šlape a jejíž členové mají v sobě onu tolik potřebnou vitalitu a technickou vybavenost. Jinak jde o partu šedesátníků, kteří se, po více než dvacetileté etapě ticha, dali před dekádou znovu dohromady a snaží se navázat na své první, několikaleté období. BLOOD FEAST zde předvedli funkční thrashový nářez, který byl sice prostý melodií, ale vynahrazoval to neurvalými tempy a řezavým riffingem, ostatně, právě tahle kapela se kloní spíše na stranu hardcore než speed metalu.

                             DESTRÖYER 666

Za odřeknuvší kanadské speedmetalové legendy EXCITER zaskočili na poslední chvíli přivolaní DESTRÖYER 666. Čtveřice metalových ortodoxů ve stahovácích s bodci sice pochází z Austrálie, dlouhodobě však sídlí ve Velké Británii, podstatné však je, že je na tuzemských klubových pódiích poměrně častým hostem. V pátek v Písku jsem je však osobně zažil poprvé. Nebyl to od nich určitě špatný výstup, vlastně se jednalo o vyvrcholení prvního dne, ale jaksi jsem v průběhu jejich setu nemohl zaplašit zklamání z neúčasti EXCITER, kteří mne unikli i vloni na Brutalu. Nicméně DESTRÖYER 666 to solidně hrnuli a plný sál jim všechno zobal z rukávu. Osobně jsem jejich speed/thrash, lehce čmoudlý old-school blackovými prvky a také špetkou Lemmyho Kilmistera, shledal spíše generickým, ale také výborně zahraným a nazvučeným, jinak prakticky rutinním rock´n´rollem.

Sobota 12.října 2024

                                    MÖRGHUUL

Sobotní program mou optikou dalece předčil ten páteční a tak se stalo, že brněnští mladíci z MÖRGHUUL vlítli na pódium tak nažhaveně a s nasazením, že smetli takřka všechny účinkující předchozího dne. Přesně takhle by to mělo vypadat a přesně takhle nějak mohly působit všechny ty kultovní bandy z osmdesátek jako KREATOR, DESTRUCTION nebo OVERKILL, když jim bylo kolem dvaceti let a měly za sebou debutové desky a před sebou plno chuti do další práce. Jestliže mne debutová deska „Damnation of the Past“ nepřijde až tak dokonalá, na všechny neduhy dalo vystoupení Brňáků zapomenout. Kapela vyznění koncertu neuvěřitelně tlačí entuiziasmem, byť svou instrumentální přesvědčivost rovněž vlastní. Zde se opravdu ukázalo, jak moc dokáže vyznění setu ovlivnil třeba jenom takový detail jako feeling a bojovná nálada muzikantů. MÖRGHUUL svou hudbu dokonale cítí a to je myslím ideální stav. Ta necelá čtyřicetiminutovka utekla jako prásknutím biče. Překvapení akce.

                                     BLACKEVIL 

Němečtí BLACKEVIL nejsou, co do rozložitosti vlastní diskografie, rovněž žádnými matadory, i když věkově již půjde o týpky okolo čtyřicítky, kteří přesně vědí, kde se na hudební mapě sami nachází a co zhruba tak chtějí reprezentovat. Tři alba (třetí vychází právě v těchto dnech) svědčí o naprostém zápalu pro okultní black/thrashmetalovou hudbu a koncert jen potvrdil jejich kvality, ačkoliv kapela vyznává spíše stylový nevývoj. Osobně si však myslím, že šlo o jednu z nejzajímavějších UG formací na letošní akci, která velmi přesvědčivě reprezentovala zuhelnatělý nářez germánské provenience a byla každým momentem své tvorby naladěná na old-school metalovou show. Jakoby jste vzali staré RUNNING WILD, přidali jim na tvrdosti DEATHROW a opatřili je blackmetalovou aurou VENOM. Následující WITCHING HOUR se mě jevili slabší než BLACKEVIL, přeci jen kluci zcela podcenili image a působili jako partička nějakých bedňáků, svým vzhledem nekorespondující s hudbou, jakou se prezentovali. Tak třeba s coverzí „Hell Awaits“ od SLAYER na mne dělali dojem okresního revivalu. Osobně jsem v sále dlouho nevydržel, takže netuším, zdali kapela pojala set stylem střídání svých skladeb s covery a nebo byli ti SLAYER jen ojedinělým zábleskem oslavování kohosi jiného. Každopádně WITCHING HOUR pro mne byli až moc tuctoví.

                                     SKELETHAL

Během setu francouzských SKELETHAL jsem si vzpomněl na období zlatého věku death metalu raných devadesátek. V zemi galského kohouta existuje již od té doby silná žánrová základna a tahle kapela v Písku potvrdila její kvalitu. Věkově šlo o muzikanty, kteří nemuseli být o moc starší než naši MÖRGHUUL a mám tak pocit, že po své třetí desce jde však o zkušené borce reprezentující pure old-school death metal evropské provenience s náležitým zápalem. I zvukově to bylo spíše Švédsko než Florida, ale proč to neříct rovnou, toho chrastění bylo nakonec dávkováno s větším rozumem. Nejpřesnější by mohlo být zařazení někam mezi krajanské kapely MASSACRA a LOUDBLAST s mírně grindovou příchutí a vlivy rovněž Britů typu BENEDICTION či BOLT THROWER. Za mne velmi zdařilý set od vcelku nenápadné, ale silné deathmetalové skvadry, která vyznává raná devadesátá léta a všechny žánrové propriety, co k tomu patří.

                                        CRUEL FORCE

Speed/thrash okultisté z Mannheimu CRUEL FORCE byli pro mne největší událostí letošního ročníku. Oblíbil jsem si jejich poslední desku „Dawn Of the Axe“, a tak jsem přijel především na ně. Potvrzuji, že ani na moment nezaváhali a naživo předvedli od prvních vteřin „At The Dawn Of The Axe“ naprosto strhující set, na který se dlouho nezapomene. Věci rovněž pomohlo, že podobných natěšenců jako já bylo v sále požehnaně a ti vytvořili doslova pekelný rej pod pódiem. Koncert se dostal do obrátek prakticky okamžitě a sálem zněly songy jako „Night Of Thunder“, „Power Surge“, nebo velkolepá „Cross The Styx“ s mocným starověkým motivem, evokujícím maidenovské období egyptských mumií… vypalovačka střídala vypalovačku, headbangers vytvořili dokonce circle pit a teplota v sále rázem vyletěla nad varovnou mez. Kapela postaru, tedy před vysokými hradbami z Marshallů postavených po obou stranách bicí artilerie, hrála nejen songy ze své poslední řadovky, ale občasně sáhla i po skladbě staršího data, jako třeba v případě hymen „Leather And Metal“ nebo „Queen Of Heresy“. CRUEL FORCE jednoznačně táhne vynikající kytarista, který svými říznými laufy a jiskrnými sóly přispěl k přívalu energie, neméně schopná je však i nabombená rytmika. Možná jediným prvkem, kde se našly jisté rezervy, byl post zpěváka. Ono takové to napůl thrashové a napůl blackové pořvávání ve stylu VENOM se však do nápadité instrumentace CRUEL FORCE hodilo a výsledek nepůsobil ani moc přemrštěně.

                                       PROTECTOR

Večer pokračoval prostřednictvím vystoupení veteránů z PROTECTOR. Nemám nic proti této letité kapele, ale v současné době působí jejich valivější thrash/death metal staré školy tak trochu přežitě. Což o to, kapela slušně šlape a opírá se o nejedno metalové klišé, ale chybí mi zde nějaká výraznější přidaná hodnota. Alespoň že často brali ze svého původního období, a tak se letitý posluchač dočkal třeba skladeb z alb jako „Urm The Mad“, „A Sheddding Of Skin“ nebo dokonce „Golem“. Martin Missy je na postu zpěváka dnes obklopen trojicí švédských muzikantů, kteří v sestavě v rámci staré etapy ještě nebyli přítomni, a osobně si myslím, že si ten post v popředí pódia vcelku užíval. Večer posléze zakončil vcelku přeřvaný a agresivitou narubaný program amerických MORBID SAINT, u kterých jsem zůstal zhruba na pět skladeb a díky únavě svou přítomnost v sále zakončil. Nehledě na to, že to kapele slušně odsejpalo a měla za sebou nejen reedici vydání svého nejznámějšího alba z úsvitu devadesátých let, tak i zcela nový materiál. Na Američanech byla určitě poznat vyhranost a kvalita, ale ve výsledku nepředstavovali příliš originální vzorek thrash metalu. Zkrátka existují kapely, které si prostě radši poslechnu v domácích podmínkách a nepotřebuji se na ně koukat, mezi ty patří nejen MORBID SAINT, ale třeba i PROTECTOR. Pokud bych měl vybrat svou nejlepší trojici z letošního ročníku, měl bych jasno - CRUEL FORCE, BLACKEVIL a MÖRGHUUL, následováni DESTRÖYER 666, BLOOD FEAST, SKELETHAL, PROTECTOR a MORBID SAINT. Zdařilá akce, vybral jsem si pro sebe to nejvhodnější a ještě nakoupil pár hudebních nosičů. Výborný ročník! Těším se za rok na HELLBUTCHER!

Fotky: Skalík - celá galerie k nahlédnutí zde.

16.10.2024	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz