THRESHOLD - Období hojnosti a stability (2.)

Jak jsme si řekli v prvním díle profilu britských progresivistů, zpěvák Damian Wilson už nebyl k dispozici pro další, čtvrté album THRESHOLD. Novým adeptem se záhy stal sice Angličan, avšak do té doby sbírající zkušenosti ve službách nedávno před tím zaniklých německých melodiků SARGANT FURY, Andrew "Mac" McDermott. Tento pěvecky velmi specifický frontman záhy nejenže nazpíval vokály na chystanou desku „Clone“ vydanou roku 1998, ale zůstal se stále viditelnější kapelou až do roku 2007, bezmála tedy na deset let. Stal se jedním z poznávacích znaků THRESHOLD a zároveň svým charisma obohatil nejstabilnější období v kariéře této skupiny.

THRESHOLD – Clone   100%

Desku „Clone“ spojuje s jejími následovnicemi hned několik společných faktorů. Krom už zmíněné stabilní posily u mikrofonu, je to i soubor podobně pesimisticky laděných obálek jednotlivých alb, dále v jedné linii jdoucí výsledný zvukový rukopis a nepochybně také stylová hudební tvář souboru, která následovala vývoj jen s malými kosmetickými odchylkami. S Mackem nahráli THRESHOLD pětici alb, která mnozí řadí k jejich vůbec nejlepším. Uskutečnili nespočet koncertních turné a vydobyli si nemalou slávu nejen skrze umístění svých desek v prestižních žebříčcích několika zemí Evropy. Krom zpěváka měla kapela znovu nového bubeníka Marka Heaneyho, a textovou složku tentokrát opřela o klonování lidských embryí a vesmírnou problematiku. 

Desku hned zkraje rozburácí metalová jízda „Freaks“ s fantastickou atmosférickou pasáží uprostřed. V druhé „Angels“ se naplno představí Mac a svých bezbřehým charisma dokáže ihned umlčet přebytečné pochybovače stran kvality svého přednesu. V jeho hlase je něco velmi okouzlujícího a sentimentálního. Frázovací technika a tolik osobitý výraz, plus nenapodobitelná barva jeho hlasu vás zkrátka dostanou na lopatky. Když se pak přidá kytarové duo se svými akustickými vyhrávkami, je vymalováno. Doslova hymnou v pravém slova smyslu je píseň „The Latent Gene“, která se po určitém časovém úseku zlomí do velice působivé, až láskou načichlé jiskřící písničky. Prostě krása. Výborné jsou i songy „Lovelorn“ a „Change“, ovšem nejtěžší zbraně kapela vytasí s posledními třemi písněmi. Nemá cenu je blíže rozpitvávat, protože kdo desku „Clone“ zná, ví o čem mluvím. Stačí mít nastražené uši a s poslední „Sunrise On Mars“ v záloze také kapesník, protože je klidně možné, že vás ten žal a zármutek přivedou až k slzám.

THRESHOLD – Hypothetical   100%

Zřejmě s nejpůsobivější obálkou v historii souboru a nově i s na Ostrovech velice renomovaným bubeníkem Joanem Jamesem, který se brzy stane nedílnou součástí kapely a to až do dnešních dnů, vydávají Westovci roku 2001 své druhé album s Andrewem McDermottem u mikrofonu. Myslím, že nejen pro mne jde v případě tohoto díla o album ultimativní, které snese ty nejpřísnější měřítka stran kvality. Kvality jednotlivých songů, kvality kompletního celku, kvality produkce, atmosféry a nálady tohoto až apokalypticky znějícího výtvoru. Jde o desku, na které není potřeba měnit ani notu. Osobně mám velice rád hypnoticky působící hit „Turn On Tune In“, velkolepé suity „The Ravages Of Time“ a „Narcissus“(mašinkami zmutovaný Macův hlas ve střední pasáži je k sežrání), a v globále vlastně úplně každou skladbu, jelikož každá sama o sobě je něčím specifická a pozoruhodná. Opomenout bychom neměli ani působivou sci-fi patinu, kterou je deska ošetřena. Tohle jsou THRESHOLD ve své vrcholné formě.

THRESHOLD – Critical Mass    90%

Kapela v dobrém rozpoložení už za pouhý rok po úspěchu „Hypothetical“ vydává desku další. Novinka pojmenovaná „Critical Mass“ bývá dodnes označována jako nejprogresivnější nahrávka souboru. Umění každého jednotlivce tu naplno posloužilo celku a dalo vzniknout aranžérsky nejvypiplanější kolekci, jakou do té doby byli THRESHOLD schopni stvořit. Kluci tu znovu pracují s téměř totožnými modelovými situacemi jako v minulosti, ovšem tentokrát dostává větší prostor nadhled a nenucenost. Spousta témat doznává na odlehčení a melodie působí vzletněji. Dokonalostí září už úvodní skvostná masáž „Phenomenon“. Znovu máme co do činění s post apokalyptickou atmosférou a spoustou drobných příkras a kudrlinek, které dávají hudbě THRESHOLD punc jedinečnosti. Macův hlasový rozlet dokonale rozevírá písním křídla a ty pak snáz letí vstříc divákově nastraženým sonickým senzorům. 

Po intenzivní a dech beroucí „Choices“, obsahující spousty čarovných kytarových ornamentů v akustickém hávu, vám hlavu jistě zamotá oplodňovák „Falling Away“. Naopak hutně pochodující „Fragmentation“ naplňuje to tvrdší spektrum alba, ale ani do ní nezapomněli chlapci ukuchtit značné množství stylově různorodých příměsí, kterými píseň proteinově krmí. A abych tu nejmenoval album kompletně (i když by to v tomto případě nebylo vůbec od věci), přeskočím k songu poslednímu, písni „Critical Mass [part 1-3]“, která je naprosto úchvatná a z jejího mustru by mohlo čerpat inspiraci nespočet progresivně orientovaných souborů, balancujících na hraně kýče, s oporou laciných a plytkých nápadů. Přesně takhle má totiž kvalitní a bohatá píseň vypadat.

Ten největší úspěch však na kapelu teprve čekal. Její renomé stoupalo úměrně s rozšiřujícími se počty prodaných nosičů a četností návštěv přibývajících koncertních tour. THRESHOLD se zařadili mezi fenomény ostrovní progresivní scény. Měli za sebou první dekádu své existence a štěstěna je začínala lehce šimrat na chodidlech.

20.06.2020	Diskuse (6)	Horyna marekdt@seznam.cz