THULSA - Přikryti stíny

80%

Objevitelské výpravy do tvrdších metalových vod jsou u mě relativně vzácné. Někdy je ale vábení tak silné, že nedokážu odolat. Název kapely THULSA jsem sice loni v nějakém článku/diskuzi zaregistroval, ale díky nedostatku úložného prostoru v mozku úspěšně vymazal (zapomněl…). Když jsem pak koncem roku naposlouchával nový projekt, ve kterém zpívá Banán, jmenovitě 50M ZNAK, vykoukla na mě znova i THULSA. Zkusil jsem a hnedka mě to semlelo.

Album „Přikryti stíny“ vyšlo už téměř před rokem a je to jejich prvotina. THULSA se lokalizuje do Brna a vznikla na základech jiné stoner-sludgemetalovo-hardcoreové kapely TUMMO. Nová kapela s Banánem za mikrofonem přepíná z angličtiny do rodného jazyka, jinak se ale moc věcí nemění. Nekompromisní postoje, DIY přístup, jasný názor. Opět se zde potvrzuje moje přesvědčení, že čeština (potažmo slovenština) je relevantní volba i v podobné muzice, a dobrý text dokáže písně posunout na další kvalitativní level. 

Pětka jede v klasické sestavě dvou kytar, basy a bicích, plus zpěv. A jede tvrdě, jede temně, někdy až strašidelně, s brutálním drivem, bez oddechu, pořád naplno. Točilo se u Amáka v Golden Hive, k tomu asi není nutno nic dalšího doplňovat. Pokud totiž kapela nenastoupí s vysloveně blbými písničkami, tam se jim dostane skutečně profesionální péče s výborným zvukem na konci. Přesně tohle můžete očekávat i teď. A právě to mě semlelo. Riffy, riffy, riffy, všude kam se podíváš, v perfektním zvukovém balení. Zvuk kytar je prostě famózní. Naladěním odkazují na americkou stoner/sludge-metalovou scénu, správně zemité, hutné, trochu mazlavé. Jednoduše buldozer, který vyjel z močálu a teď vás brutálně zadupává do země. A ještě má i pomocné rameno, se kterým vás druhá kytara někdy řeže na kousky, jindy propichuje zaživa svým ostřím. Motorem buldozeru je naplno jedoucí rytmika, pumpující nonstop energii, díky které je nezastavitelný. Jakákoliv překážka v cestě je rozdrcena na prach, odhozena stranou, rozbita na atomy a zašlapána. Do toho se ještě mísí rychlejší, hardcorové pasáže, odkazující k původu pachatelů. 

V řidičské budce pak sedí Banán, který na nás v šíleném amoku chrlí svoje poselství. Vokální provedení osciluje někde mezi hardcoreově řvanou recitací a blackmetalovým skřekotem. Atmosféra nahrávky je i díky tomuto pochmurná, téměř hororová. Tady bych měl možná jedinou výtku. Zpěv je v mixu trochu utopený, jakoby schválně zněl někde z pozadí. Některé pasáže textů jsou proto na hranici srozumitelnosti a ani při opakovaném soustředěném poslechu jsem je nedokázal rozklíčovat. Na funkci to ale vliv nemá, texty jsou jednoduše typicky „Banánovské“. Já jsem měl jeho poetiku vždy rád, a ani tady si není na co stěžovat. Jeho pojetí každodenního života jako boje dobra se zlem, kritika jednotlivce i společnosti, akcent na osobní zodpovědnost a aktivitu jsou typickými tématy DIY scény.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že nahrávka bude relativně jednotvárná, opak je pravdou. Zvukovou pestrost jí dodávají jednak inspirace z jiných žánrů, jako post-metal, doom, nebo alternativnější metalové odnože, jednak dramaturgické vsuvky jako změny tempa a nálad, nebo „souboj“ dvou kytar, které se nebojí ukročit až téměř k heavymetalovým elementům a vyhrávkám. Z celé nahrávky zároveň až sálá dusivá energie a pevný postoj, který je maximálně autentický a uvěřitelný. Máme zde sice jen 7 songů, ale díky jejich obvyklé délce mezi 4-5 minutami je celková hrací doba lehce přes 30 minut. Ideální. Těžko vybrat některé písně, všechny jsou kvalitativně na jedné úrovni, bez vaty, bez zbytečné výplně. Úvodní „Černý samet“ je agresivní, dynamická, svým pojetím až velkolepá věc. Hostující Kryštof z FAÜST dodává vokálům šťávu, riffy a zvuky nesou stopy nálad třeba od PRONG nebo RAMMSTEIN, ale ve výrazně temnějším kabátě. „Znamení ohně“ kontruje houpavým riffem se zabijáckým drivem, změnami tempa a tajemnou mezihrou, znějící jako gotický sbor včetně zvonů katedrál. Méně melodický, nekompromisní střed nahrávky reprezentují „Algoritmus války“ a „Nože pod kabátem“. Už jen samotné názvy skladeb má Banán vymakané. „Nebesebe“ - řekněte, nezní to suprově? A i samotná skladba se vrací do melodičtějších vod, zejména refrén se vážně povedl. Zajímavým sonickým úvodem startující „Ve zvěrokruhu“ plynule přechází do hardcoreové nakládačky. Zřejmě nejmelodičtější a „nejměkčí“ závěrečná „…“ je další skvělou riffovačkou důstojně ukončující kolekci.

Jen doufám, že se kapela přes náročnější logistiku (Banán jestli se nepletu žije v Praze) udrží na scéně. Na jaro už mají plánované nějaké koncerty, takže zatím to vypadá nadějně.

06.02.2025	Diskuse (1)	Tomáš