THUNDERPUSSY - West

80%

70tkový hardrock v moderním obalu, zrozen v Seattlu, hraný čtyřmi děvčaty (snad se neurazí za tohle pojmenování), feministkami, motorkářkami, sexuálně hodně otevřenými. Fajn, mám vaši pozornost pánové, takže zpět k muzice. Jak už název kapely napoví, tohle nebudou žádné útlocitné slečinky. Rádi provokují, tabu pro ně neexistuje, nebojí se dělat „teátro“. A co je lepší na pořádnou show, než poctivý hardrock ze staré školy? Frontmanka Petty charakterizovala jejich živá vystoupení takto – BEYONCE potkala LED ZEPPELIN. Lehce estrádní kostýmy, vyzývavé vystupování, energické hraní. Jestli má být tohle moderní feminismus, tak ať to prosím co nejrychleji dorazí i do naší malé Středozemě.

Kapelu v roce 2014 zakládají zpěvačka Whitney Petty a kytaristka Molly Sides a relativně rychle si vybudovaly v upršeném Seattlu slušnou reputaci. Hned jejich druhý (!) koncert byl místním on-line hudebním plátkem (zřejmě pobočka CD) vyhlášen nejlepším koncertem roku. Na dalších dvou pozicích, basa a bicí, se vystřídalo několik dalších děvčat, než se sestava stabilizovala díky Leah Julius a Lindsey Elias. A všimnul si je i jeden velice významný člen místní hudební komunity, Mike McCready. Ano, ten Mike McCready z PEARL JAM. Dokonce jim nabídl možnost nahrát single pod svým malým nezávislým vydavatelstvím. A ještě jim na jedné písničce přispěl i sólem. Nahrávání prvního EP, pojmenovaného zároveň vtipně i provokativně „Greatest Tits“, s neméně skvělým coverem, probíhalo ve studiu a pod producentskou taktovkou Silvie Massy. Další velké jméno. Tahle dáma, která zároveň fušuje do oborů jako mixer a zvukový engineer, stojí třeba za prvními dvěma zářezy TOOL, konkrétně EP „Opiate“ a první album „Undertow“. No a už o pár měsíců na to v roce 2018 vychází i první plnohodnotné album, nazvané jednoduše „Thunderpussy“. Hudební vzory jsou identifikovatelné velice jasně a zřetelně. LED ZEPPELIN, BLACK SABBATH, trochu AC/DC. Riffy, masivní zvuk, 70-tkový vibe, stadionový rock nejvyšší kvality. Album je výborně nahrané, se skvělou produkcí, zvukem, dramaturgií. Zmíním jen pár nejlepších písniček. Motorkářský otvírák „Speed Queen“, soulem a bluesem načichlá „Fever“, zajímavě vystavěná balada „Torpedo Love“, nebo hravá „The Cloud“.

No a pak se pár let nic nedělo. Teda minimálně z pohledu dalšího nového materiálu. Mezitím se třeba holky soudily o možnost zaregistrovat si název THUNDERPUSSY, protože úřad argumentoval, že podle zákona takhle obscénní výrazy jsou neakceptovatelné. Rozhodnout musel až Nejvyšší soud, který kapelu podržel. Júesej… až letos na jaře se najednou objevilo nové album. Už jsem to upřímně ani nečekal. Nazvané jednoduše „West“ přináší 10 nových skladeb, které sice ideologicky navazují na debut, ale rozvíjejí ho po všech stránkách a nejenže naznačují, spíše přímo deklarují potenciál ukrytý v této zajímavé kapele. Nebojí se být ambiciózní, nebojí se dělat věci jinak. Produkce se tentokráte ujal Josh Evans, opět ze Seattlu, kde album též nahrávaly. Josh se poslední dobou zviditelnil hlavně spoluprací s PEARL JAM, když produkoval třeba jejich album „Gigaton“. No, dopadlo to jak dopadlo, ale na obranu Joshe, kde nic není, tam ani smrt nebere, že? Naštěstí THUNDERPUSSY přišly na nahrávání s kolekcí slušných songů, to pak ta práce jde hned líp od ruky. Hned úvodní „I Can Do Better“ vysílá jasný signál, sebevědomí kapele rozhodně nechybí. Pomalu se rozvíjející, těžká, valivá skladba ve stylu ALL THEM WITCHES naznačuje, jaké další hudební vlivy dokázaly umně zakomponovat do své DNA. Budeme slyšet stoner rock, psychedelické vsuvky, old school grunge ranných SOUNDGARDEN i klasický blues rock. Písně jsou propracovanější a výrazně bohatší na různá cingrlátka, vyhrávky, finesy. 

A nakonec tu máme orchestraci. Jemně a citlivě dotváří atmosféru, ale rozhodně nečekejte žádný symfonický rock. Díky ženskému vokálu a melodičnosti bych jako spřízněné kapely jmenoval třeba ROYAL THUNDER, THE PRETTY RECKLESS nebo DEAD SARA. Ze všech zmiňovaných si něco bere a pak z toho tvoří vlastní specifický koktejl. A další novinka na novince. 80-tkové riffy zasazené v 70-tkovém zvuku. „Sallie Mae“ je toho skvělým příkladem. Vysloveně nádherná je titulní balada „West“ se skvělým kytarovým motivem, bohatou orchestrací, atmosférickým vokálem a procítěným refrénem. Zvuk i produkce obecně jsou opět skvělé. Umně kombinují zajímavé kytarové efekty, hluboké, prostorové bicí, mohutnou basu a pak i samotný hlas Petty. Esenci toho všeho najdeme v téměř devítiminutové „Misty Morning“. Temná, místy až vysloveně nervní skladba, přetéká emocemi. V druhé polovině se pak atmosféra v akusticky pojaté mezihře přece jen trochu projasní, ale terapie zabere jen na chvíli. Tvrdé riffy odstartují velké finále s mohutným vokálním ukončením. Nezapomínají samozřejmě ani na svoje původní vzory, hitovka „N.E.D.“ je moderní ženskou verzí BLACK SABBATH. Skvělá je i následující „In Your Honor“, kde je klidnější sloka skombinovaná se špinavým refrénem a krásnými mezihrami se swingující basou. Závěrečná „Setting Sail“ pak dává prostor i klavíru, který zejména v rozjeté mezihře převezme hlavní slovo a postará se o pořádné old school rock´n´rollové sólo.

THUNDERPUSSY dokázaly na novince šikovně propojit své kořeny s odkazy na jiné zdroje inspirace a upevnit si tím svojí vlastní pozici. I díky nim se moderní hard rock nadále vyvíjí a ukazuje, že ještě pořád má co říct.

10.07.2024	Diskuse (2)	Tomáš