TIMES OF GRACE - Songs Of Loss And Separation

80%

Druhá deska projektu TIMES OF GRACE přináší očekávané. Kromě perfektní zvukové stránky především onen křesťanský prvek v podobě hledajícího a nalézajícího, zoufajícího a utěšovaného, volajícího a vyslyšeného, vystrašeného a konejšeného, hříšného a neodvrženého. Dva mistři svého řemesla, dva duchovně propojení umělci opět vycítili, že přišel čas prožít explozi vzájemné chemie a zároveň se podělit o víru. Činí tak způsobem, který staví na skutečném prožitku. Jejich hudba totiž není pouhým obřadním, misijním, popř. jiným nástrojem nebo kulisou.

Dotyční chtějí v prvé řadě vyjádřit, co pro ně „cit orientovaný k bohu“, láska a boží milost znamená. Hovoří hudbou plynoucí z nejniternějších hlubin srdce. Vše, co prožívají a co za nimi přichází, zde pomalu kondenzuje a nasává energii, která poté iniciuje tvůrčí vzepětí. Nepatří mezi exaltované kazatelé slova božího. Působí spíše jako hodně přesvědčiví průvodci vírou „člověka v boha“, vírou v nekonečně empatickou bytost, kterou chceme mít po svém boku; když ne permanentně, tak na zavolání. Jejím nástrojem jsou v prvé řadě oni sami, povolaní promítači boží milosti na plátno posluchačova vědomí. Klíčový je tedy prožitek, samotné písničky představují už jen bonus. Během tvorby se nic neurychluje, čas nehraje žádnou roli, proto se také na novinku čekalo deset let a proto se také novinka od svého studiového předchůdce odlišuje.

Adam Dutkiewicz a Jesse Leach (KILLSWITCH ENGAGE) nevymýšlí hity, aby zaujali, snaží se o naprosté souznění duševního pohnutí a silné melodie. Výsledkem nicméně může být právě hit, skutečně přesvědčivý hit; no řekněme hit skoro drtivý. Myslím, že hned úvodní skladba nové kolekce je výmluvná, možná až moc. „The Burden of Belief“ znamená zastavit se, padnout na kolena, opustit žití všedního dne, zbavit se strachu, frustrace a nastolit mír v duši. Dokonale gradovaná skladba zmíněný leitmotiv otrocky nevyjadřuje, ona ho přímo ztělesňuje. Pevně ukotvená v americkém folku/blues, v americké hudební tradici působí věrohodně. Ve výsledku se však žádný Neil Young ani grunge nekoná.

Prvotní motivy a dojmy nesmí svádět k předčasným závěrům, metalisté se nezapřou, zvlášť když se do toho opřou, že? No a Jesse s Adamem se do toho opřít sakra (omlouvám se:-)) dokážou. Základem je i nadále emo metalcore, jehož hutné či agresivní pasáže zde vytěsňuje jemné kytarové pojivo s občasnými shoegaze přesahy, dobře patrnými zejména pod klenutými refrény. Celek proto působí o dost klidněji, v druhé polovině desky až doomově. Rukopis samozřejmě inklinuje k tvarům typickým pro mateřskou kapelu. Mohutný riff se čas od času ozve, třeba ve „Far from Heavenless“. Téměř vždy podtrhuje nějaký negativní aspekt, výtku, pochybnost, temnotu, bezvýchodnost. Podobně fungují i hlubší screamy. Obojího není zas tak málo, s přibývajícím časem vede totiž cesta nevlídnými zákoutími duše.

Drtivá atmosféra kulminuje někde kolem dusivé „Currents“. Naštěstí pan „Někdo“ je stále na drátě, takže vám s tou tíhou od „To Carry the Weight“ rád pomůže. Už sice nejde o takovou sílu jako v případě dvou úvodních hitovek „Mend You“ a „Rescue“, ale k pomalému návratu do života to stačí a v milostné „Forever“ si to s Ním (analogicky vše funguje i na životního partnera z masa a kostí) navíc vyříkáte:

I am nothing

Without you

And you are nothing

Without me

Cant you see we were meant to be

True love is forever

No one can love you like I do

Nutno doufat, že nepřijdou chvíle, kdy se přeci jen nikdo neozve; z „Bleed Me“ mám husí kůži, kdykoliv si vzpomenu na zdrcený povzdech „Wheres the medicine?“. Country doomová depka s potenciálem transformovat víru v lákavou myšlenku na předčasné ukončení jedné absurdní epizody. U doomu ještě zůstaneme, je tam:-), a i díky bubeníkovi Danu Gluszakovi má patřičné grády. Ani v rámci pomalých temp se Adamova kytara nefláká. V „Medusa“ se klidně otře i o hájenství samotného Zakka Wyldea. Ostatně Zakkovu práci pro Ozzyho připomene též kytarová linka z propírané „Mend You“.

Poslední alba KILLSWITCH ENGAGE kolem mě víceméně profrčela. Poznámku „dobré“ následovalo založení bez dalšího. Dvojka TIMES OF GRACE naproti tomu zasekla drápky hned napoprvé sakra (opět se omlouvám:- )) hluboko. Kromě silného úvodu v podobě zmíněné „The Burden of Belief“ zaúřadovalo právě trio písní „Mend You“/„Rescue“/„Far From Heavenless“, odkazující k nejlepším okamžikům kmenového působiště.

Klipy s partou maníků blbnoucích někde v poušti…, jak obyčejné, jak naivní. Jenže člověk jakousi víru potřebuje, a já tudíž nemám problém věřit Adamovi s Jessem jejich prožitek. Samozřejmě za předpokladu, že příslušná gesta a mimiku doprovází právě taková hudba, jaká zní ze „Songs Of Loss And Separation“. Zázrak!? Zázrak všedního dne, podpořený nádhernými vokály obou protagonistů. Budu si ho teď dopřávat často.

13.12.2021	Diskuse (8)	Pekárek hackl@volny.cz