TITANIC - Dali jsme do toho doslova vše (rozhovor)

Natočit výborné heavymetalové album dokáží jen absolutní mistři svého řemesla, a navíc jen tehdy, když si je múza pěkně osedlá. Každý takový počin je tudíž opravdovým metalovým svátkem. Něco vám to připomíná? Ano, brněnští TITANIC napsali další jedinečnou kapitolu historie CS metalu. Zároveň tak výraznou, že vedle ní bledne řada aktuálních nahrávek žánrových veličin. Exces, záhada nebo pouhý standard vynikajících hudebníků – srdcařů? Za mě zas „jen“ talent a moře práce; tedy do chvíle, než mi vše podrobně osvětlil kytarista Ashok. Zapomněl jsem totiž na vztahovou složku a řadu dalších věcí (Díky!). Doporučuji číst pozorně.

Nechci jakkoli srážet dvě předcházející alba, ale nejen podle mého názoru se vaše nová deska co do chemie, vyrovnanosti a pestrosti může bez problémů postavit vedle prvních dvou klasik. Zajímalo by mě, zda to tak vnímáte i v kapele, a pakliže ano, čemu přisuzuješ největší zásluhu na takovém výsledku?

Díky, toto hodnocení hodně potěšilo, neboť co se prvních dvou alb TITANIC týče, tak rozhodně je čemu se vyrovnávat, nakolik se jedná o naprosto zásadní česko(slovenské) Heavy Metalové milníky konce 80tých a začátku 90tých let. Myslím si, že "ON" se opravdu povedl a v kapele sdílíme stejný názor. V rámci zpětné vazby nám to potvrzují naši fanoušci/posluchači i žurnalisté. Vlastně jsem zatím nezaznamenal žádný vyloženě negativní ohlas. Výsledek je dán i situací, která natáčení desky předcházela a vlastně ji i doprovázela. "Díky" koronaviru jsme měli na přípravu alba poměrně dost času, takže jsme si na materiálu dali patřičně záležet a snažili se ho dotáhnout do detailů už při tvorbě demosnímků. Vlastní natáčení pak probíhalo systematicky, protože jsme měli takřka vše vyladěno ze zmíněné předprodukce.

Jaké jste měli před zahájením prací na „On“ vlastně ambice, existoval nějaký prvotní plán ve smyslu natočení zásadního alba TITANIC?

Taková věc se nedá dopředu naplánovat, i když musím připustit, že ambice nebyly malé. Přece jen došlo v kapele k významným změnám a bylo důležité prověřit a dokázat, zda je TITANIC do budoucna životaschopný i v rámci studiové tvorby. Když trochu navážu na předchozí otázku, tak třeba o mě je známo, že jsem velkým fanouškem období kolem desky Ábel. Takže můžu připustit, že i mým záměrem, či přáním bylo tak trochu vrátit do tvorby kapely onoho ducha začátku 90tých let. Tehdy jsem se totiž s tvorbou TITANIC seznámil a toto album bylo pro mě zároveň něco jako tuzemská bible Heavy Metalové kytary, protože zhruba ve stejné době jsem na tu kytáááru začal sám hrát.:-)

V jaké fázi byla příprava nového materiálu ve chvíli, kdy jsi nastoupil na palubu? Osobně si myslím, že jsi vyznění a styl „On“ ovlivnil opravdu hodně….

Do TITANIC jsem nastoupil už od začátku roku 2019, tedy v době, kdy se rozjížděla koncertní propagace k tehdy aktuální desce "Soumrak Titánů", takže o natáčení dalšího alba se logicky ještě nijak konkrétně neuvažovalo.

Děkuji Ti za pochvalu mojí osoby, ale musím zde poděkovat klukům z kapely, že mi dali opravdu velké množství prostoru k vlastnímu hudebnímu vyjádření. Navíc jsme na desce pracovali jako celek a navzájem se hudebně ovlivňovali. Každý přispěl svou porcí hudebních nápadů a všichni jsme desce vtiskli unikátní tvář prostřednictvím svých léty vypracovaných skladatelských rukopisů. Já sám jsem se snažil absorbovat všechny vjemy a podněty spoluhráčů a dle nich třeba i výrazně měnil a aranžoval jak své songy, tak i kytarové party.

Jedna věc je dostat se do kapely, s níž se pojí nikoli nevýznamné národní renomé, druhá něco nabídnout. Co od tebe očekávali Zdeněk s Marthusem a jaká očekávání jsi měl ty sám?

Jakožto dlouholetý fanoušek kapely jsem od sebe měl nemalá očekávání především já sám. Musíš si uvědomit, že mám k TITANIC opravdu nadstandardní vztah. Od poloviny 90tych let jsem byl kapele hodně nablízku, zpočátku v prvních řadách koncertů a následně i jako dobrý parťák a kamarád. Džoro Enčev má vlastně lví podíl na mém kytarovém výrazu, který formoval v rámci lekcí, jenž mi dával v polovině 90tých let. Vůbec by mě nenapadlo, že někdy budu mít příležitost s kapelou hrát (byť jsem si to mnohokrát ve svých snech představoval) nebo snad natáčet desku (toto nebylo přítomno ani v těch nejdivočejších snech). Takže v mém působení v TITANIC lze spatřit jak respekt k historii kapely, tak i odhodlání přispět do jejích dějin něčím vlastním, osobitým a samozřejmě nejvyšší možnou kvalitou.

Dělali jste nějaké časové posuny s ohledem na COVID, nebo jste postupovali stylem složeno, natočeno a vydáno? Jaký čas vám vlastně zabrala příprava a studiové práce, dali jste si třeba před samotným nahráváním pauzu?

Kvůli COVID a restrikcím s tím spojeným jsme museli lehce posunout termíny nahrávání a posléze i vydání alba, ale dá se říct, že se to procesu přípravy desky nijak významně nedotklo. Album jsme v lehkých náčrtech začali připravovat v závěru roku 2020 a tuším během února, či března 2021 jsme měli všechny demosnímky v podstatě hotové. Nahrávat jsme začali v květnu 2021 a skončili zhruba v červenci téhož roku. Následně probíhal mix, což je jedna z nejdůležitějších a také nejsložitějších věcí při tvorbě jakéhokoliv hudebního projektu, kterou není dobré podcenit, protože může v podstatě zabít veškeré předchozí několikaměsíční úsilí. Album vyšlo 1.9. a oficiální křest jsme si schovali pro tradiční akci Metalové Vánoce v brněnském Semilasse, která proběhla v prosinci.

Samozřejmě mě zajímá i případná kolize s CRADLE OF FILTH. Obě desky vyšly pár měsíců po sobě….

To, že se vydání desek obou kapel sešlo ve stejné době, je spíš shoda náhod než klasická kolize nebo střet zájmů. Novinka CRADLE OF FILTH byla vlastně hotová už na podzim nebo v zimě 2020, ale ze zřejmých důvodů se její vydání opozdilo až do doby, kdy jsme ji byli schopni koncertně propagovat. Takovýto scénář proběhl de facto u všech evropských, světových a vlastně i mnoha tuzemských kapel. Nikdo nechce vydávat desku takříkajíc "do prázdna" a promeškat šanci na řádné promo se vším všudy. Zvláště pak v době, která již téměř 20 let prodeji klasických hudebních nosičů absolutně nepřeje a tento "trend" se zřejmě už nikdy nezmění. Takže koncerty zůstávají jako absolutní základ a pomáhají kapelám přežít.

Zvuk „On“, to je absolutně čistá ocel, zároveň jako by činil heavy metal současným a agresivním, bezesporu top i na Shaark. Můžeš alespoň trochu poodhalit původní plán a „výrobní tajemství“?

Díky, na zvuk jsme se pochopitelně hodně zaměřili, nakolik se stylově jedná o tvrdý a místy poměrně strukturovaný materiál. Rád bych zde také uvedl, že kytary a basa byly nahrány v "Khopec Sound Mix Studio", za koproducentské podpory našeho kamaráda Libora Fauska (kytarista INNER FEAR).

V zásadě jsme se snažili zúročit zkušenosti načerpané během let i našich zahraničních angažmá, a to jak hráčské, tak i ty studiové. Tady musím vypíchnout a zmínit čas strávený při nahrávání alb CRADLE OF FILTH s producentem Scottem Atkinsem, což mi v mnohém otevřelo mé geneticky úzké oční škvírky a kdy jsem naplno pochopil, proč kapely "zvenčí" zní o tolik tříd lépe než pomyslná tuzemská špička (čest vyjímkám!).

Mohl bys popsat, jak Zdeněk k tobě a Marthusovi, tj. generačně mladším hudebníkům, přistupuje ve spojitosti s tvorbou a produkční stránkou? Nechává si např. něco jako právo posledního slova? Máte absolutně volnou ruku, nebo naopak, odmítli jste vy nějakou jeho věc či nápad? Novinka totiž působí takřka harmonicky, resp. jako naprosto profesionálně pojatý kompromis ve prospěch TITANIC…

Zdeněk nám nechává hodně prostoru, dá se říct volnou ruku. A vlastně i jako kapela nejen v rámci tvorby fungujeme na velmi demokratické bázi. Někomu tento model nemusí sedět, známé jsou případy tzv "control freaks", tedy umělců, kteří potřebují mít pod kontrolou doslova vše, každý tón. Nicméně osobně

vnímám volnější, demokratičtější přístup jako lepší alternativu, protože vede ke vzniku čerstvého materiálu a k navození celkově lepší atmosféry v kapele, což zároveň nalévá do žil ten nejkvalitnější nektar pro její další úspěšné fungování a pomyslnou dlouhověkost.

Zbyly vám nějaké skladby, které v danou chvíli neprošly finální selekcí?

Z tvůrčího procesu zůstala jedna skladba, která nakonec příliš nezapadala do celkového konceptu alba a také pár dílčích nápadů a riffů. Takže jsme nakonec použili takřka vše. Nápady pro potenciálního následovníka "ON" jinak pozvolna přibývají, takže až uzraje čas a přijde vhodná doba, je dost pravděpodobné, že TITANIC své poslední slovo v rámci studiové tvorby ještě neřekl!

„On“ vyznívá dost temně. TITANIC nikdy nebyl veselou kapelou, ale takhle pošmourně a nekompromisně nezněl nikdy. Odraz doby, zklamání z lidí, vize nějakého zlomu, apod.? Předpokládám, že nejde jen o naplnění „ďábelského“ konceptu…

Já toto chápu tak, že každé umělecké dílo je odrazem nitra svých tvůrců, které samozřejmě ovlivní i okolnosti v době vzniku. Tedy všechno, co popisuješ, se na materiálu nutně muselo podepsat. Koronavirus, následný lockdown a izolace nás všechny poznamenala. Velkou část lidí to rozdělilo, ale osobně to nevnímám úplně negativně. Díky obrovskému množství volného času a nastalému oproštění od každodenního nalinkovaného scénáře plného stresu a povinností jsme dostali možnost si takzvaně vyčistit hlavu od splínu z nastalé situace a zamyslet se, či spíše uvědomit si, co je a není v životě podstatné a opravdu hodnotné. Já jen doufám, že se z toho všeho jako lidstvo poučíme, protože mi něco říká, že už podobnou šanci podruhé nedostaneme.

V nejsmutnější chvíli, v samotném závěru poslední skladby „My, On a ti co zbyli“ nicméně tak trochu „kážete dobro“, resp. dáváte životu alespoň nějaký smysl. Jak ty osobně vnímáš vyznění této, do jisté míry prog metalové skladby v kontextu „On“ a mohl bys přiblížit peripetie jejího vzniku?

Jsem rád, že jsi se zeptal právě na tuto skladbu. Mám k ní speciální vztah, protože obsahuje i riffy a nápady z pera Milana Hanáka, který nás bohužel předčasně opustil v závěru roku 2019. Tyto party jsme poté doaranžovali a zkombinovali s jinými nápady do výsledné, takřka instrumentální skladby, ve které nás Zdeněk Černý v závěru překvapí s vokální frází, obsahující nadčasové poselství z pera Slávka Frice (dvorního autora textů TITANIC nejen na albu "ON"). Uprostřed skladby jsem v mezihře použil poměrně méně obvyklý nástroj Theremin, který v rockové muzice zpopularizoval mj. Jimmy Page s kapelou Led Zeppelin. Jedná se o nástroj, který zvukově aktivuje pohyb ruky kolem jediné antény (ve verzi Thereminu, kterou vlastním já) a vytváří dojem jakéhosi nekonečného tónu na bezpražcovém nástroji.

Mým záměrem bylo evokovat komunikaci mezi časem a prostorem, napříč nám známými i neznámými světy, protože Ti, kteří nám odešli už s námi nemohou komunikovat běžnými prostředky jako je řeč nebo mimika. Přesto jsem si téměř jist (a můžete mě mít třeba za blázna), že se s námi snaží stále udržovat kontakt, byť je to pro obě strany složité. Námětem k zakomponování této pasáže mi byly vybrané scény z mého oblíbeného filmu Interstellar.

Přiznám se, že tě vnímám především jako vynikajícího sólového kytaristu, případně kytarového náladotvůrce. Celkem mě tedy překvapilo, kolik klasických riffů jsi na desku vypálil a jak sis to užil … Může to být i tím, že se angažmá v TITANIC ideálně strefilo do tvého momentálního hráčského i tvůrčího rozpoložení, nebo jsi od něčeho hladově odskočil?:-)

Kdo mě dobře zná, tak ví, že Hard Rock a Heavy Metal 80tých let jsou přesně moje krevní skupina, takže se to dělo pro mě velmi přirozenou cestou. Vlastně pokaždé, když vezmu kytaru do rukou, tak ze mě vypadne nějaká hardrocková nebo heavymetalová fráze. To nemusí být vždy zrovna výhodné, ale stran TITANIC se to ukázalo jednoznačně ku prospěchu věci a v poměrně krátké době jsem dokázal napsat vcelku obstojné množství materiálu, z něhož valná většina skončila na desce.

Jakého sóla si na „On“ obzvláště ceníš? Na wah wah sóla si moc nepotrpím, ale třeba v „Ahoj lidí“ mě dostalo …

Nedá se říct, že by wah sóla byla zrovna mojí specialitou (a vím, že bych na tom měl zapracovat), ale konkrétně u "Ahoj Lidi" jsem cítil jakýsi závan nebo inspiraci tvorbou METALLICY ze začátku 90tých let a tak se kvákadlo přímo nabízelo. Nakonec jsem ho použil v obou sólech této skladby.

K sólům se snažím přistupovat jako ke kterékoliv jiné části písničky. Nemělo by se jednat jen o ukázku technických dovedností, a tak vyžadují individuální přístup. Z tohoto důvodu je pro mě velmi obtížné vypíchnout jedno jediné, nakolik jsem dal do každého z nich velké úsilí. Pokud bych ale s nožem na krku musel vybrat jen jedno, tak mám radost, jakou náladu a výraz se mi podařilo dostat do sóla v písni "Blbej Den". Použil jsem zde pro lehké dobarvení signálu simulaci prastarého a mého velmi oblíbeného efektu/filtru "Univibe" a dostal tak do svého partu nádech "Seattle" zvuku, či možná až náladu ranných 70tek, což miluju! Mimochodem, sólo je v podstatě přehráno do tónu z demo verze, až tak se mi ho podařilo trefit skoro napoprvé.

Obecně, nemáš u nějakých svých sól pocit, že sis ve studiu naložil už příliš?:-)

Já to měl vždy tak, že jsem se snažil hrát na hranici momentálních schopností i možností, a to i za cenu, že si tím sám následně způsobím potíže při živých vystoupeních.:-)

Dost často se mi totiž stávalo (a stává), že při osobním samostudiu pro mě nových kytarových technik přijdu na zajímavou frázi, kterou chci použít na aktuálně natáčeném materiálu a tak se prostě hecnu a vpálím to tam! Na druhou stranu mě to ale motivuje a nutí na sobě stále pracovat a uvedené momentální impulzy zapracovat do svého stylu.

Tvou hru sleduji už od „The Book“ a přijde mi, že se stále posouváš. Cvičíš stále hodně? A kolik před sebou vidíš ještě prostoru?

Já se neustále snažím posouvat a to nejen technicky, ale v posledních letech stále více i ve výrazu. Mám rád, když je kytarista poznat doslova po "pár tónech". Dá se říct, že v posledních letech cvičím vlastně ještě víc než v minulosti, respektive díky nabytým zkušenostem určitě efektivněji a systematičtěji než dřív. Každopádně mě to stále velmi baví a nejradši bych kytaru vůbec neodkládal! Prostoru se posunout dál je obrovské množství a osobně si nemyslím, že bych to byl všechno sám schopen pojmout v rámci tohoto života, protože materiálu ke zpracování je nezměrné množství.

Poklonu musím vyseknout i vašemu novému baskytaristovi Milanu Vajgrtovi. On přeci není prototypem metalového muzikanta, přesto je jeho podpora jednotlivých skladeb v každém okamžiku velmi stylová a absolutní, což demonstrují třeba „Monstra“. Vnímáš to podobně?

Milan má v krvi klasický hardrockový styl, což zrovna u baskytary velmi vítám. Myslím, že je to jak výhoda, tak zároveň i skrytá zbraň. Jeho basové linky tak doslova působí svěží závan a nesklouzávají do typických metalových klišé. Spolu s Marthusem tvoří dokonalý rytmický kolos, do kterého je opravdu radost hrát. Já sám baskytaru zbožňuji a hru na ni si užívám mimo jiné i při natáčení demosnímků svých nápadů a skladeb. Moc rád bych v budoucnu vzal tzv."vedlejšák" na baskytaru v nějaké kapele, až tak baskytaru miluji.

Prostě jako by přesně každý z vás věděl, jak má hrát, abychom tu měli dokonalé album klasického TITANICU model 2021. Další otázka tedy zní, co od vás vlastně po takové pecce, jako je „On“, můžeme ještě čekat a chtít…:-)

Znovu bych chtěl poděkovat za pochvalu novinkové desky. Moc nás těší, že se to takříkajíc potkalo na obou stranách a desku si společně všichni užíváme. Jak už jsem uvedl, šlo do značné míry o zúročení dosavadních zkušeností všech protagonistů a dali jsme do toho doslova vše! Co můžeme očekávat, ukáže budoucnost. Deska "ON" přeci jen vyšla poměrně nedávno (v současné době je na spadnutí vinylové vydání), a tak se zatím soustředíme na její řádnou propagaci. Aktuálně nás fanoušci mohou vidět na následujících akcích: 18.3. Košice (Collosseum), 19.3. Vrútky (Mlyn Club), 1.4. Olomouc.

Na kolik skladeb z novinky se můžeme těšit v koncertním provedení?

Pár koncertů na podporu novinky již proběhlo v loňském roce a ještě více jich chystáme letos! Z novinky jsou v setlistu zatím tři kousky a to titulní skladba "ON", "Monstra" a Ahoj Lidi. Ke skladbě Monstra jsme před pár dny uveřejnili oficiální videoklip a lyric video k titulce "ON" už je venku prakticky od vydání alba.

Nezapomněl jsem se na něco podstatného nebo aktuálního zeptat?

Vždycky je na co se ptát, nicméně si myslím, že jsme vcelku dopodrobna probrali mnoho témat a já osobně jsem se u rozhovoru nejen skvěle bavil, ale ocenil jsem i tvůj zájem jít do hloubky věcí. Jde prostě poznat rozdíl, když otázky klade fanoušek žánru, potažmo konkrétní kapely. Ve finále to jistě ocení i čtenáři, kteří se díky vhodně voleným dotazům mohou dozvědět něco více než ve standardních rozhovorech typu "jak bylo ve studiu", atd.

Můžeš pro nás na závěr (slovy respektovaného kytaristy) okomentovat pár klasik? Stačí pár slov….

YNGWIE MALMSTEEN – Eclipse

Vybral jsi zajímavé, méně typické, či lépe řečeno ne až tak profláknuté období Yngwieho tvorby, které já osobně mám hodně rád. Deska možná trochu stojí ve stínu předcházejících počinů, nicméně dle mého názoru za nimi absolutně nezaostává. Právě naopak, krom Yngwieho typického rukopisu si zde užívám důraz na silné kompozice, ze kterých cítím zas o něco vyspělejší formu skladatelství. Ve spojení s nákladnou produkcí konce 80tých a začátku 90tých let na mě deska při každém poslechu působí jako balzám.

Yngwie Malmsteen mě v mých začátcích výrazně ovlivnil nejen po technické stránce, ale i ve výrazu a tónu. Mnoho lidí ho má spojeného jen bleskurychlou hrou, nicméně já bych rád vypíchnul i jeho fantastický zvuk (tvořený samozřejmě z velké části rukama) a zvlášťě pak jeho nadpozemské vibráto!

EXTREME – III Sides to Every Story

Jsem rád, že jsi zvolil právě tuto desku. Jedná se totiž dle mého názoru o docela zapadlou, resp, snad nejméně diskutovanou desku v diskografii kapely. Přitom jde naopak o jejich možná nejkomplexnější dílo, které bohužel vyšlo v době, která tomuto žánru příliš nepřála. Vliv grunge neminul na desce následující ani Extreme, ale rozhodně se nejednalo o nějakou formu kopírování band ze Seattle, takže mám moc rád i album "Waiting for the Punchline", které bylo na dlouhou dobu labutí písní této skvělé kapely.

KING DIAMONG - Them

Moje nejoblíbenější a zároveň nejposlouchanější Kingovo album! Už jen jeho texty jsou umělecké dílo samo o sobě, zde navíc obohacené o nadčasový, až stylotvorný materiál! Na této desce zkrátka není slabého místa, všechno je dotaženo do naprosté dokonalosti.

Pro zajímavost tady uvedu, že posledních 23 let (prakticky od vydání alba "The Book" od ROOT), řada lidí přirovnává mou hru k Andymu LaRocque. Docela mě to překvapuje, protože sám výraznou podobnost neslyším. Vlastně se ani nedá říct, že by na mě jako kytaristu měl až takto speciální vliv, když tedy odečtu častý poslech alb Kinga Diamonda. Zmiňuji to proto, že se opravdu nejednalo o jeden nebo dva ojedinělé případy, ale nejméně o dvě desítky nezávislých postřehů z řad muzikantů, žurnalistů i fanoušků.

MARTY FRIEDMANN – Dragons Kiss

Klasické album kytarového hrdiny druhé poloviny osmdesátých let, kde demonstroval svou temperamentnější polohu. Následně se rozhodl jít spíše ambientně/relaxačním, možná dokonce až meditativním směrem, ale stále si držel vysokou kvalitu. Marty je dalším z výjimečných kytaristů, které rozeznáš takřka okamžitě po pár taktech. Svým přístupem ke kytaře a tvorbou sól, kde se jedná v podstatě o kompozici uvnitř kompozice, mě velmi výrazně ovlivnil.

Každopádně díky za připomenutí, album jsem neslyšel celé věky, okamžitě to musím napravit!

DREAM THEATER – When the Dream and Day Unite

Prapočátek velkých věcí a zároveň poměrně utajené album tvůrců celého jednoho žánru. Deska poměrně utrpěla slabší produkcí a zvukem, ale nachází se na ní velká porce náročné muziky pro fajnšmekry, ale i pár silných kompozic, které mohou dobře fungovat i pro běžného posluchače nebo nemuzikanta.

Nejen skalním fanouškům kapely vřele doporučuji oficiální biografii "Lifting Shadows" . Získáte nový náhled na kapelu, věci kolem fungování během dlouhých let, všechny ty někdy překvapivé a překotné změny. Zkrátka se podíváte celkem slušně i pod pokličku a do soukromí jednotlivých členů kapely. Po přečtení vám spousta věcí takzvaně docvakne a dost možná přehodnotíte svůj kritický názor na určitá rozhodnutí a jejich oficiální zohlednění v médiích, apod. Já to tak aspoň měl.

A i tuhle desku jsem neslyšel pěkně dlouho, bratru nějakých 10 let, takže ji šoupnu do přehrávače hned po Martym!

16.03.2022	Diskuse (6)	Pekárek hackl@volny.cz