TORCHE - Admission

70%

Na novinku „Admission“ amerických TORCHE jsem byl celkem zvědavý. Kvartet zvládá jak hlasitý a svižný pogo-nářez, tak pomalé táhlé vály a zrovna tak u nich není problém ani chytlavý hit. Záleží pouze na aktuální situaci, jaká ingredience z toho jejich metal-punk-stoner-sludge guláše vyleze zrovna na povrch. Třeba druhé album „Meanderthal“ byl převážně garážový rock až punk, na trojce „Harmonicraft“ zase kapela předvedla říznou rockovou jízdu, která měla odpich a melodie, a minulé „Restarter“ (možná i díky přestupu k Relapse) bylo z větší části valivé sludge bahno. Na nové desce jsem si tedy dovedl představit všechno možné, a proto vlastně nejsem ani moc překvapený, že tam ve finále všechno také je.

Album startuje energicky. Svižná vypalovačka „From Here“ desku velmi dobře rozběhne. Pak zazní dva zemitější sludge/stoner vály „Slides“ a „Submission“, které vystřídá rockec „What Was“. Následuje pro změnu smutná, táhlá „Times Missing“ s takřka doom metalovovými parametry a po ní přijde melodická titulní věc, která by klidně mohla zabodovat i v rádiu. Na novince se tak střídají rychlé, střední i pomalé kusy s tím, že pohromadě celou kolekci drží především zpěv a zvuk, které jsou pro hudbu TORCHE určující.

Co se týče zpěvu, tak tam je jako obvykle vše v pořádku, Steve Brooks sice není úplně dokonalý, má však specifickou barvu hlasu a dokáže do skladeb dostat pozitivní energii, která nahrávky TORCHE vždy zásadním způsobem nakopávala. Zvuk je ale tentokrát trochu ořech. Novinka má (podobně jako minulá deska) hodně hrubý sludge metalový kabát, což je na jednu stranu sympatické, protože je to prostě hukot, na druhou stranu si ale myslím, že díky němu působí hudba příliš jednolitě až nepřístupně. Onu konstantně hutnou masu sice druhá kytara často doplňuje vyšším tónem nebo drobnou vyhrávkou, což ji trochu zpřístupňuje, celkově by ale určitě pomohlo, kdyby mistr zvukař do té neprostupné hlasité hradby sem tam vyvrtal díru.

Kapela na desce vystřídá většinu z minulosti známých poloh, hudba šlape a žádný zásadní nedostatek se nekoná. Přesto jsem z alba trochu na rozpacích. Možná je to tím zvukem, možná ale také tím, že songy působí docela stroze. Na albu jsou sice nápady i silné melodické linky, (např. titulní věc, zmiňovaná „Times Missing“ anebo závěrečná „Changes Come“) a deska je v globále lepší než ta minulá, ale díky příliš punkové produkci je to pořád underground. Jak jsem naznačil výše, parta z Miami se zřejmě rozhodla, nekazit firemní kulturu Relapse a radši hrát po sklepních klubech hlasitý nářez, než si dát ve studiu trochu větší práci a posunout se o level výš.

Výše uvedený přístup samozřejmě nedělá z „Admission“ automaticky špatnou desku, to zase ne. Album ve finále obsahuje víceméně všechno, kvůli čemu jsem si tuhle partu oblíbil, tzn. stále je to ten nabuzený sludge-punk-metal-rock´n´roll a stále je svým způsobem unikátní. Ano, přiznávám, že jsem čekal víc a v minulosti měl dokonce za to, že TORCHE mohou být, když už ne noví QOTSA tak alespoň WOLFMOTHER. To se ale zkrátka neděje. Kapela i na pátém albu sveřepě jede punk, a byť se z mého pohledu jedná o nenaplněný potenciál, tak je třeba uznat, že v rámci dané scény je to pořád nadprůměr.                

18.09.2019	Diskuse (0)	Sicky