TÖRR - Inkvizitörr

70%

Rodinné stříbro nebo rodinná zátěž? Názory na tvorbu pražských metalistů s legendární značkou a logem TÖRR vykazují zhruba podobné rozpětí. Pravdu bych uprostřed ani tentokrát nehledal. Kloním se spíš k pozitivnímu náhledu. Nedráždí mě vazba na region, resp. nechuť ho přesáhnout. Primárně jde totiž o přijetí faktu, že někdo notoricky známý na důvěrně známém půdorysu už řadu let (počítáno od řadovky „Made in Hell“ z roku 2003) natáčí solidní metalová alba pro stabilizovaný okruh domácích fanoušků. Ambice, která, byť vyznívá triviálně, si určitý respekt zaslouží, protože její realizace zas tak snadná není. Hereš a spol. ji na posledních deskách naplňují spolehlivě. Nabízejí zde totiž kvalitativní standard, stavící na některých „archivních“ prvcích. K tomu přidávají decentní proměny svébytného soundu, kterému nechybí dostatek netrendové tvrdosti, díky čemuž zmíněný přístup stále funguje a přináší zábavná metalová dílka.

Novinka „Inkvizitörr“ shora uvedené jen potvrzuje; oproti bigbítověji laděnému předchůdci „Black n Roll“ možná ještě o chlup víc, což se jeví být i s ohledem na zvolený název logické a také žádoucí. Zvuk se podle očekávání mírně posunul. Konzervativně znějící kytara je opravdu mohutná, dokonce natolik, že mírně utlačuje baskytaru. Bicí se opět povedly. Metalová hra Sladkého, včetně jeho nazvučení, mi prostě sedí. Kopáky parádně mlaskají a razantní zvuk virblu přirozeně kolísá. Každý úder díky tomu získává energii, což vyniká zejména v pomalejších, reverbem dokreslených pasážích. Nový materiál zní tudíž drsněji, naštvaněji a temněji. Ve zkratce ho ztělesňuje úvodní black/thrash/rokenrolová jízda „Bůh temnoty“. Po úvodních okamžicích jsem čekal, že se na mě vyvalí OVERKILL. Dorazili sice jen TÖRR model 2021, ale zklamaní se nekonalo. Thrashový, „Kladivem“ naklepaný black motiv disponuje velkou silou a Herešův zpěv zatím také. Další černota přichází s refrénem a kytarovou harmonií ve stylu MASTER´S HAMMER. Na začátek ideální a také velmi kvalitní skladba s dobrým sólem.

Odkazy na vlastní kultovní klasiky – někdy, jako třeba v „In Extremis“, i doslovné – nevadí. Nevadí ani čerpání od některých slavnějších kolegů, kupř. od BLACK SABBATH, SLAYER v neveselé hitovce „Smrt“. Celkově převládá snaha o pestrost a písničkový ráz. Skladby nesplývají. Všemu napomáhá jejich kratší stopáž. Kapela nevychází z palby nesourodých nápadů, ale nepřistupuje ani k otravným repeticím chytlavého. Bližší je jí dobře zakomponovaná, popř. využitá variace na „známé téma“, popř. jeho ozvěna. Včas navíc dokáže něco přihodit a sem tam pořádně přitlačit na pilu, a to i po textové stránce. Ve druhé polovině desky se dokonce brutálně šlápne na plynový pedál. Citelně se zrychlí a projev získá na thrashové ostrosti. Vybrnkávání ve stylu IMMORTAL z Bartovy hitovky „Vítej ve snu“ už nehrozí. Pokud pánové dokáží přenést energii songů typu „Závist“, „Podivnej sráč“, „Konec světa“ na pódium, možná fanouškům připomenou, že TÖRR nerovná se jen nostalgická vzpomínka na romantické chvíle s „Kultem ohně“ apod.:-) Alespoň koncertně bych proto doporučoval dvě kytary, jakkoli klasická image staví na triu.

Nové album má celkem tři vrcholy umístěné na začátek, do středu a na samotný závěr. O prvním jsem se již zmínil. Druhý představuje ponurá hymna „Královna smrti“, ve které na melodickém power/thrashovém podkladu exceluje Herešův vokál. Znovu zde zazní onen „Season“ motiv od SLAYER a v refrénu ještě kytarová harmonie evokující debut ICED EARTH. Škoda jen rozlámaného zvuku v některých momentech. Na závěr pak udeří další melodický kus, ke kterému není moc co dodat. S „Říší stínů“ totiž znovu přichází výtečná kombinace řady prověřených heavy riffů s chytře naplněnou písňovou formou a typickou českou černí. Jinak řečeno, finále uzavírá stylová gradace.

Nejen poslední píseň dokládá, že na třetím „posthenychovském“ albu poslední sestava TÖRR definitivně dozrála a chápe „potřeby“ své kapely. Pakliže Henych našel svého času náhradu za Hereše v Kohoutovi se Šakalem a později v Izzim, Hereš našel v Bartovi rovnou svého Henycha. Prostě někoho, s kým se mohl – po „zkušebce“ již bez obav – pustit do důkladné inventury a řízkování kořenů. Nechce se mi psát něco o inspiraci, mám na mysli spíše poučenou práci s osvědčeným materiálem. Výsledkem je právě „Inkvizitörr“. Berte, nebo nechte být.

02.01.2023	Diskuse (12)	Pekárek hackl@volny.cz