TRAUMA RAY - Chameleon
To si tak jednou vyrazíte na karaoke, kde potkáte maníky, co mají taky slabost pro shoegaze. Jenže kromě toho mají rádi i devadesátkový alternativní rock a co víc, dokonce i pořádný metal. Co s tím? Žádné cavyky, prostě to všechno zmixujete, snad z toho vyleze něco rozumného. A to si pište že vylezlo! Takhle nějak se začala před šesti lety psát historie TRAUMA RAY ve Forth Worth, Texas. Podladěné kytary, spousta masivních riffů, zamlžený jemný zpěv. Zajímavé kontrasty, které ale společně fungují skvěle. Pozitivní body můžu udělit i za zachování rozumné délky písniček, ve většině případů v intervalu 3-5 minut. V podobných žánrech často kapely sklouzávají k dlouhým skladbám, což mě osobně nevadí, ale v dnešní rychlé době si tím zbytečně zavírají dveře u potencionálních fanoušků.
„Chameleon“ je plnohodnotným debutem, když předtím TRAUMA RAY vydali jen dvě EP, eponymní „Trauma Ray“ v roce 2021 a pak „Transmissions“ v roce 2022. Na aktuálním albu je cítit posun řekněme více směrem k alternativnímu rocku, EP-čka stojí spíše na tvrdších metalových riffech. Ne že by kluci riffovat zapomněli, ale vydali se cestou komplexnějšího, plnějšího a pestřejšího zvuku. V rámci žánrové škatulky ale přesto s přehledem zůstávají usazení v té tvrdší části hudebního spektra.
Kdo jsou vlastně TRAUMA RAY? Z původní čtveřice Texasanů se kapela rozrostla na pětici, kytar nikdy není dost. Takže máme basáka Darrena Bauna, bubeníka Nicholase Bobotase a trojici kytaristů, Jon Perez, Uri Avila a Coleman Pruitt. Název alba „Chameleon“ naplno vystihuje jednak jejich postupný přerod k vícebarevné a pestřejší tvorbě a zároveň lehkost, s jakou dokážou různé styly a inspirativní prvky kombinovat, propojovat a přirozeně mísit v celkovém konceptu jak alba, tak i v rámci jednotlivých skladeb. Od klasického shoegaze, přes grunge i post-grunge, tvrdší alternativní rock devadesátkového střihu, noise rock, až po různé metalové formy jako nu-metal a alternativní metal. Baví mě i samotný zvuk nahrávky, který umně balancuje mezi pevnou pozicí na alternativní scéně a zároveň čistotou a kvalitou typickou pro rockový mainstream. Opět se potvrdilo, že v dnešní době už i alternativní nahrávky nemusí dělat kompromisy ohledně zvukové dokonalosti. Kytary jako dominantní element dostávají skutečně hodně prostoru a předvádějí velice širokou zvukovou paletu. Rytmická sekce je zručně zakomponovaná v mixu a v pozici, kdy je její přínos jasný, ale zároveň na sebe nestrhává pozornost. Zatímco u bicích je rytmičák spíše suchý a přímočarý, přechody jsou hluboké jen tak akorát. Basa naopak jede v docela masivním a mohutném nastavení.
„Chameleon“ je ideální podzimní album. Přestože písničky nejsou extra dlouhé, primárním cílem při jejich tvorbě bylo budování atmosféry. Jednotlivé hudební motivy mají přidělen dostatek času aby se rozvinuly, skladby můžou zhluboka dýchat, nikam se nespěchá, nic na ně netlačí. Osvědčené metody kombinování hlučných a jemnějších pasáží, nebo temnější a pozitivnější atmosféry, opět fungují znamenitě. Melodicky tady těžko budeme hledat nějaké prvoplánové a jasné hity, ale to k hudbě postavené na základech shoegaze tak nějak patří. Jde spíš o to nechat se pohltit snovou atmosférou, mohutnými riffy se zatlačit do sedačky, hlavu rozbíjet masivní zvukovou stěnou a na melancholických vlnách odevzdaně proplouvat deskou. Což v podstatě vystihuje i název samotné kapely, který je lehce zkomolenou verzí německého výrazu pro denní snění, fantazírování nebo blouznění „Träumerei“. A výsledný zvuk byl docílen skutečně jen živým hraním, bez studiového čarování. Proto chtěli mít v sestavě tři kytary, proto má být studiová nahrávka co nejblíže živému provedení písní.
Příjemný rozjezd zajistí spíše rockovější věc „Ember“ s hřejivým vybrnkávaným kytarovým motivem podporujícím melancholickou sloku. Typický devadesátkový alternativní rock a riff jakoby ukradený od plzeňských DONNIE DARKO nám servíruje v rychlejším tempu „Torn“. Skvělá mezihra s parádními bicími postupně přechází v kytarové sólo v typickém shoegaze stylu. Metalové vlivy nezapře titulní „Chameleon“ oděná do hávu ranných DEFTONES. Masivní riff jako buldozér valivě tlačí skladbu vpřed, na pozadí sólující kytara se sice temnou atmosféru snaží zjemnit, ale daří se jí to vždy jen na pár chvil. A podíváme se i do teritoria post-grunge. „Bardo“ je jako z učebnice. Basová kytara spolu s bicími uvede nosný riff ještě než se připojí kytary a pak už se to na nás valí ve stylu podobném jihoafrickým SEETHER. Z Jižní Afriky přímo do Austrálie a k SILVERCHAIR. „Bishop“ k nim přidává špetku punkrockového drivu, ale také alternativně metalové zvukové bloudění. Z tempa pak radikálně ubere „Elegy“, kde se prolíná grunge, noisové vazbení, slowcore i shoegazová zvuková stěna. Je to hlučné, řeže to uši, melodie je nevýrazná a přesto je to krásné a povznášející. Kapela na album zařadila i dvě intermezza, motivy které vznikli v průběhu přestávek při nahrávání a nebylo jim souzeno stát se písněmi. Znamenají ale příjemný, a možná i potřebný odpočinek, mezi intenzivními útoky na sluchovody. „Breath“ začne jako grunge z roku 1994 ale v podstatě okamžitě se mění spíše v moderní a těžký alternativní metal, který se v refrénu absolutně odlehčí a směřuje až k dream popu. Tolik kontrastů, tolik krásy. A jen abychom nezapomněli, že tohle není žádný čajový dýchánek, na nás v závěru vytáhnou power riff ostrý jako motorová pila ve vysokých otáčkách. Typický moderní shoegaze reprezentuje „Spectre“. Křehký úvod, jemné bicí, čisté kytary. Vazba, pedály se zapnou, bez slitování se hrábne do strun a už na nás padá zvuková stěna vysoká jak hradby Jericha. V podobné konstelaci sestavená „ISO“ přidává trochu více rockové dravosti a špíny. A už nám zbývá jen závěrečná „U.S.D.D.O.S“, jejíž název je akronymem jedné z básní chilského poety Roberta Bolana. Jak je experimentální název, tak je experimentální i skladba samotná. Přes sedm minut se tady v klidném tempu rozvíjí několik kytarových motivů, kterých posláním je možná nás opět zklidnit, nechat doznít intenzivní zvukový zážitek z alba, které nás provedlo hlučnými a zároveň emotivně krásnými plochami mimo náš svět. Teď se do něj musíme vrátit, postupně, v klidu, smířeni s osudem.
Příští rok bude šance vidět TRAUMA RAY naživo i v Praze. 2. února vystoupí jako support pro TOUCHÉ AMORÉ v Meet Factory.
| 05.12.2024 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
