TRNY A ŽILETKY - Podměstí

80%

Desed, frontman od DARK GAMBALLE, svůj boční projekt TRNY A ŽILETKY představil již před třemi lety prostřednictvím bezejmenného debutu. Jeho songy už tehdy charakterizovala vyšší míra agresivity, pouze na jeho hlase, mocné rytmice Paulla Blacka a surovém zvuku kytary ex-Gambalího sekyrníka Majkla postavený sound, či absence kláves. Přímočaré skladby však měly ráz čehosi zajímavějšího, především díky textům, silné to zbrani tohoto projektu. Prvotina se klonila na stranu neo-thrashových rubanic a prakticky projekt dobře uvedla. Poměrně netradiční vyznění umocňoval příklon k mohutnějšímu groovu. Přesto všechno se v roce 2017 stále ještě dalo hovořit o jisté podobnosti mezi oběma Desedovými kapelami. Nyní, v časech druhého alba „Podměstí“, už však tohle neplatí. Pichlavému a ostrému levobočkovi se podařilo zažehnout opravdu zhoubný černý plamen a s DARK GAMBALLE jej nyní spojují snad jen papírové formality.

Předně, vyznění druhé desky „Podměstí“ je mnohem temnější, což sebou nese rovněž intenzivnější zážitek. Zhoubný až zlovolný album se pohybuje někde na hranici mezi valivým groove-metalem a uhrančivou modernou extrémního metalu, poznamenou severskými výpady z mrazivě blackového hájemství. Na silné atmosféře a scéničnosti materiálu dodávají velmi zajímavě napsané texty, rovněž přispívající k panoramatičnosti a živoucímu vyznění díla, kterému je tímto prvkem vdechnut nezanedbatelný druhý rozměr. V časech rostoucího společenského neklidu a nástupu nového typu viru Covid-19 má dystopický nádech lyriky a její temný ráz opravdu varovné charisma. Člověk si sice říká, že těch hněvivých nálad je všude kolem příliš, na druhou stranu, když jsou tyto napěchovány do podobně poutavé umělecké výpovědi, která v sobě odkrývá i mnohá existenciální moudra, značí to možná nejsmysluplnější způsob, jak dát podobným emocím šanci.

Pokud tedy máte chuť nechat se uhranout svěží a moderní metalovou hudbou, která platí při onom zběžném srovnání s obtěžkanou scénou (vyskytující se na přehlídce Masters Of Rock) za nebojácnou avantgardu, pak si zde na své přijdete. Spojení blackových výpadů, temné a silné atmosféry s moderním groovem, zde utváří bytelné základy umožňující posluchačovi lépe se ponořit do oněch lyrických scenérií plných nebezpečných myšlenek a osudových poznatků. Z mého pohledu jsou TRNY A ŽILETKY tím nejlepším tuzemským metalovým albem za několik posledních let.

Nutkání k pomstě má zde doslova osudovou krásu, což odhalují „Černé perutě“, prázdnotu zas představí „Kamenná ústa“, palčivá jedovatost je vlastní skladbě „Rulík zlomocný“, další to z velmi výrazných položek celku. Skladbu „Obr, co spolkl slunce“ chápu jako varování před přílišnou nákloností či přátelstvím s velkými neodhadnutelnými. Blízkost neočekávaného konce vyjeví parádní šlapavá groovy hymna se silnou riffo-stavbou a bytelným středním tempem „Slepý úhel“, byť nejde o rychlý song, její valivější ráz umožňuje vyniknout brutálnější náladě.

Skladby celkově spojují silové a díky středním tempům vyostřené pasáže, s mrazivě blackovými náklepy, dodávajícími materiálu na patřičném nihilismu. Desedův hlas tentokrát operuje v brutálnější a chropotnější poloze, ale i přesto bych o něm mohl říct, že se vykazuje širší škálou výrazu, než je v tomto ranku obvyklé. Civilně pojaté zpěvy, jaké od něho mnozí znají z písní DARK GAMBALLE, se zde téměř nevyskytují. Z mého pohledu je to však dobře, neboť právě řvavější charakter hlasu jeho výrazu dodává na zajímavosti. TRNY A ŽILETKY nahráli tvrdé, temné, moderní a obrazotvorné dílo plné ponurých emocí a vášní. Skvělá jízda.

09.10.2020	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz