TURBONEGRO - Rock´N´Roll Machine

70%

Norská rock´n´rollová smečka, která prorazila již na sklonku devadesátých let, se znovu hlásí o slovo, byť je od prvního okamžiku jasné, že se doba posunula a i muzika TURBONEGRO jaksi pozbyla trochu té své někdejší nespoutanosti a špíny. Jde o to, že se dnes šestice snaží skládat podle určitých mustrů a čerpat z hudební historie, neboť songy mnohdy opatřené klávesovým zvukem osmdesátých let, po vzoru nejslavnější desky VAN HALEN „1984“, se staly jejich aktuální láskou. Ale beru to tak, že kdo si hraje, nezlobí, a navíc tahle póza přístavnímu gangu z přímořského Nesoddenu prostě sedne. Na druhou stranu tvrdím (navzdory faktu že ta  stylizace je docela zajímavá), že se nám tu docela vytratila ona nespoutaná divokost, s jakou vešli TURBONEGRO ve známost, ať už prostřednictvím své průlomové fošny „Apocalypse Dudes“ (1998), ale i své dalece nejúspěšnější nahrávky “Scandinavian Leather“ (2003), a nebo zřejmě nejzajímavějšího alba „Retox“ (2008). 

Novinka, zahájená „futuretristickým“ klávesovým intrem ( „Chrome Ozone Creation“), po kterém by posluchač čekal notoricky známé tóny hitovky VAN HALEN „Jump“, však z celé své poloviny docela nudí, a tento fakt nezachrání ani poutavá AOR/80´s mainstream stylizace, budící dojem (tuzemskému posluchači velmi dobře známého) hudebního doprovodu k výpravě Návštěvníků za Adamem Bernauem. Pak že se svět nepohybuje v kruhu, existence lidstva je zas trochu blíže ohrožení a osmdesátky táhnou jako žádná jiná dekáda. Kdo by však v roce 2018 něco podobného čekal od podobných ochmelků, motorkářů a přístavních punkerů? Zajímavé zjištění však novinka „Rock´N´Roll Machine“ také nabízí, ze své jedné poloviny je doslova vynikající, takže kdyby se za ono gargantuovské intro postavily čtyři nejlepší položky, neváhal bych jí napálit plnej kotel, bohužel o zbytku materiálu nelze mluvit jinak než jako o výplni.

Právě klávesami dozdobované vypalovačky s mohutnou gradací a poutavou melodikou jsou tím nejlepším, co deska nabídne, protože v rovině energického punku a bordeloidnosti nemá rocknrollová mašina šanci rovnat se dílům minulosti. Své samozřejmě dělá i neúčast dříve neodmyslitelných muzikantů sestavy, jakými byli kdysi frontman Hank Von Helvete a klávesák Pol Pot Pamparius. Nicméně nový pěvec Tony Silvester (byl už na minulé řadovce) se za mikrofonem snaží, seč může, a za přispění sestavy Runne Gronn (aka Rune Rebellion)/ Knut Schreiner (Euroboy) – oba kytary, Thomas Seltzer (Happy Tom) - baskytara, Tommy Manboy – bicí a Crown Prince H-M - klávesy, dokáže dodat novému materiálu jistý druh kouzla.

TURBONEGRO vše podřizují vypiplané zvukové stylizaci do osmdesátých let a středněproudému vyznění, přičemž občasně dojde také na onen garážový punk, ale možná by bylo lepší dotáhnout to zamýšleným směrem prostě celé, protože v retro fazóně to dneska Norům jde lépe, hlavně když zmíním tři velkolepé hymny „Skinhead Rock´n´Roll“ (aerobní 80´s retro hitovka výrazná jak blázen v elasťákách), „Hot For Nietzsche“ (zajímavá a trefná hříčka s odkazem na vanhalenovskou „Hot For Teacher“ ze zmíněného alba „1984“ a s kytarovými kily jak od Malcolma a Anguse z AC/DC) a zejména song „Johny Carpenter Powder Ballad“, které jsou do jednoho opatřené pozitivními refrény a klávesovou patinou. Z těch garážovějších věcí se dají považovat za povedené skladby jako „Well Hello“ nebo „Fist City“, ale zbytek je opravdu nepřesvědčivý. Takže závěrem, kdyby bylo album zkráceno na pětipísňové EP, jednalo by se o skvělou poctu osmdesátým letům, při rozmáchlejší délce regulérního alba však musí jít body nutně dolů. Album skvělých momentů, ale také s nemalou výplní.

07.02.2018	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz