TURNSTILE - Glow On

80%

Říkáte si, že v oblasti melodického neo-punku a crossoveru z USA už jste slyšeli všechno podstatné a že vás v tomhle směru nic moc nepřekvapí? Omyl. Mám pro vás jeden tip, který rozhodně stojí za zmínku a který využívá v tomto směru dosud zcela netradičních nástrojových spojení. Takže pokud jste řádně odpruženi v kolenou, máte rádi pohyb, skateboarding a podobné aktivity, a jste rovněž nakloněni aktuální volné oděvní módě, kterou lze údajně nazvat lakonicky „be normal“, což jsem se dozvěděl, když jsem v televizi náhodně sledoval nějaký fashion magazín, a tak mě styl, kdy dotyční na sebe navléknou snad všechny obnošený a volný hadry z devadesátek, které doma najdou, prostě neutekl. I členové této kapely jakoby proklamovali světonázor - „koukněte, jsem jako každej, jsem v pohodě, jsem prostě normál.“ :-) No, ledvinky u pasu zatím snad nenosí. O koho se tedy jedná?

Když jsem si nedávno na netu projížděl několik dlouhých žebříčků top nahrávek z uplynulého roku 2021 od předních světových periodik rockového a metalového spektra, do očí mě bouchnul absolutně mimózní obal počinu jakýchsi TURNSTILE, kde se nacházela jen růžová plocha znázorňující nebe, na kterém pluly bílé obláčky. Něco takového bych opravdu od kapely tvrdšího rockového ražení nečekal. Neváhal jsem a brzy se o kapelu z Baltimoru v americkém státě Maryland začal zajímat zevrubněji. Zjistil jsem, že jde o neo-punkový/crossoverový kvintet, který nepatří k žádným nováčkům, je tvořen třicátníky a funguje již něco málo přes dekádu, se vzrůstající úspěšností a zájmem publika. TURNSTILE mají na svém kontě již tři alba a několik singlů či EP.

Když jsem si jejich albovou trojku „Glow On“ krátce na to pustil, nestačil jsem se divit, jak se jim s naprostou lehkostí a zábavou daří na poměrně zprofanovaném terénu vykouzlit skutečně originálně a svěže působící songy. Nejde totiž jen tak o nějaký hardcore, ale TURNSTILE se vymykají snad všemu, co jsem dosud v oblasti amerického melodického punku a crossoveru slyšel. Jisté styčné body pozoruji u kalifornských THE DWARVES (např. zdejší skladba „Dance Off“ se Dahliovým shockerům docela podobá), stejně jako v některých momentech člověka napadnou i zprofanovanější  pojmy punkové scény devadesátých let. Jenže nic není tak jednoznačné, jak se může zdát.

Co mě tedy na jejich hudbě zaujalo? V prvé řadě neuvěřitelně optimisticky nastavený vokální projev, který v sobě střídá ležérní zasněnost (třeba pozvolnější skladby jako „Underwater Boi“ nebo „Alien Love Call“) s rozparáděnými slogany plnými euforie (mimo jiné také song „Holiday“), pod čímž se s patřičnou úderností útočí jak skateově hopsavými party (jeden z flagboatů alba - hymnická jízda „Fly Again“), tak kvapíkovými tempy na vlně neo-punkových riffů přímočařejšího ražení (rychlá „Endless“). Za druhé - to hlavní, co činí tuhle nahrávku zajímavou, je, kromě atmosféry nadšení a optimismu, také fakt, že některé songy jsou opatřeny zvláštními rytmickými a cizožánrovými prvky, které dodávají výsledku na exotické příchuti a zářivě prosvětlené náladě. Výrazným způsobem se tato věc projevuje zejména ve skladbách jako „Don´t Play“, kde se obývákově punkový popcorn mísí s nepoklidnými prvky samby, latina a nejrůznějšími exotickými rytmy, jenž posluchačem, jen tak mimoděk, divoce mrskají a nedovolí mu vydechnout. Dojde zde i na zvuky marumby a dalších nástrojů jihoamerické a karibské provenience, zkrátka karneval z Ria v punkovém podání. Co na to všechno říká Veronika Lálová, o tom kuloáry mlčí. Každopádně jde o něco, co tu možná ještě nikdy nebylo.

O tom, že poslouchám vyloženě neotřelou a zajímavou věc, mě bylo však jasné už od úvodního kusu „Mystery“, který rozezvučely zvláštně futuristické klávesové zvuky a prostor opanoval vypjatý hlas frontmana Brendana Yatese, který se vokálně nachází někde na spojnici mezi čarodějem Perrym Farrellem z JANE´S ADDICTION a PORNO FOR PYROS, agitátorem Zackem De La Rochou (ex-RAGE AGAINST THE MACHINE) a halekajícím milionářem Dexterem Hollandem z THE OFFSPRING, tomu všemu navíc dotyčný přidává vlastní náboj a přesvědčivost.

Co mě okamžitě bouchlo do uší, byla zvuková perfekce, neotřelost a moderní ráz nahrávky, kterou tvoří patnáct tříminutových hymen. Album zkrátka působí hodně svěže a s ničím se moc nepáře. Hned druhá věc „Blackout“ je grandiózní vypalovačkou, schopnou rozohnit natěšený dav, který, aktuálně, na koncerty podobně koncertních kapel prostě nemůže. Song má v sobě vášeň a je opatřen zajímavými rytmickými party a celý se nese na vlně vzdoru a refrénové chytlavosti. 

Pokud tu byla nedávno řeč o ztrácející se formě finských WALTARI, pak skladba „Humanoid/Shake It Up“ od TURNSTILE dává jistou naději, že bláznivě a s vkusem může znít i někdo o dost mladší. Dojde i na propojení neo-punku s charakteristickými postupy new wave z přelomu 70/80tých let v písni „New Heart Design“ (další z vrcholů už tak pestrého výsledku). Celkově se jedná o velmi neotřelou, výrazově zajímavou a chytlavou nahrávku, spadající do škatulek jako neo-punk či crossover. Možná už jste o téhle kapele již slyšeli, možná vás ani nemá šanci zaujmout, tuším však, že o nich ještě výrazněji uslyšíme, neb jsou adepty stát se horkým zbožím určeným pro neobyčejný úspěch. Vůbec bych se tomu nedivil, skladby jsou velmi chytlavé a muzikanti sami vlastně dohromady působí stylem, kde je za rovnítkem napsáno = „byli vybráni“. Osvěžující záležitost prostá negací.

02.02.2022	Diskuse (32)	Stray janpibal@crazydiamond.cz