TWIN TRIBES - Pendulum
Asi nejlepší reinkarnace chladné dark-wave, post-punku a gotiky z osmdesátek, jakou jsem v posledních letech od poměrně mladé a neotřelé kapely slyšel. Přesto se však nemohu ubránit pocitu, že dvojici Texasanů TWIN TRIBES něco k dokonalosti schází, neboť při poslechu jejich řadovek posluchač po nějaké chvíli čelí monotónnosti a propadání produkce alb do neměnných a mnohokrát slyšených schémat.
Je to dost možná absencí živých
bicích, které zde od základu zastupuje předprogramovaný automat. Ona
neživotnost tak provází jejich písně od základů a celá tvorba TWIN
TRIBES pak při delším ponoru působí hodně monotónně a neproměnlivě, jakoby se dobrovolně vzdala prostorovějších dispozic. Něco
jiného je, když posluchač čas od času zvolí jen půlhodinovou procházku
po všech jejich stěžejních singlech a klipech ze tří dosavadních
nahrávek. To pak dostane obstojnou porci sedmi chytlavých válů v osmdesátkovém
post-punkovém duchu, hozených do přísných nosferatu kontur, charakterizovaných dominantními synťáky, medovou basou Joela Niňa, naprogramovaným strojovým beatem, eldritchovským hlasem potomka Aztéků Luise Navarra a taktéž cinkavým zvukem jeho kytary, což dokáže vyvolat klaustrofobní pocity, ovšem i pošmourně
romantické nálady, dle toho, jak kdo je posluchačsky nastaven.
TWIN TRIBES tak jsou pro mne zatím
pouze aktuální kapelou singlů, vynikajících klipů a nositeli atraktivního goth
feelu, to všechno přinášejí v atraktivním podání do současnosti. Naopak nejsou ani omylem svébytným tělesem, trvale se ubydlujícím na americké alternativní scéně, před kterým by se dnes otevírala nějaká bohatá a dlouhá budoucnost. Jejich výrazové proporce mají v sobě hodně vášně a melodiky, ale nesvědčí ani o milimetru originality. Uvidíme tedy, co přijde dál, ale stylová ukotvenost je v jejich případě
tak daná, že neočekávám od nich výraznějších manévrů a hazardování s tolik milovanou formou.
Jestliže debut „Shadows“ v roce 2018 (snad s vyjímkou vábivé titulní skladby) poněkud prošuměl, pak o rok mladší albová dvojka „Ceremony“ již ťala do živého a to o poznání přesvědčivěji. V ní obsažené hitovky jako „Heart And Fathered“, „Fantasmas“ nebo „The River“ měly totiž neuvěřitelné charisma. Novinka nazvaná „Pendulum“ (vyšla před týdnem) navazuje po dalších pěti letech na předchozí počin pouze v tom dobrém, ovšem je nutné také dodat, že nikterak jeho odkaz nerozvíjí. Kapele nedošly nápady, natož aby se rozhoupala bádat v jiných teritoriích. A tak všechny ty skladby v čele s ultra sexy jízdou „Monolith“ (s fantastickým videoklipem), dále pak třeba „Eternal“ nebo „Cauldron Of Thorns“, pokračují přesně tam, kde post-punkový vampýři Luis Navarro a Joel Niňo před lety skončili.
Za mne působí opáčko prověřených post-punkových schémat v jejich podání vlastně logicky. Jakkoliv se mě jeví dvojčlenná sestava u tohoto osmdesátkového retra, navíc tvořeného potomky původních obyvatel Ameriky, poněkud podivně a vyumělkovaně.
| 02.02.2024 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
