TYLER BRYANT AND THE SHAKEDOWN - Shake The Roots
Když jsem před několika lety poslouchal Bryantovu minulou řadovku „Pressure“, asi to bylo v období, kdy jsem nebyl zrovna naladěn na porci rocku silně spjatého s bluesovou tradicí, Nashvillem, a vším tím americkým folklórním písničkářstvím. A nebo jsem možná od tohoto bandu, dostávajícího se tehdy do kurzu, čekal moc. Právě z těchto důvodů posléze vyplynulo ne zrovna vysoké hodnocení v příslušné recenzi. Zvláštní je, že současná novinka „Shake The Roots“ mne velice baví. A tak, jak jsem naznačil, pátrám, proč tomu tak posledně nebylo?
Je fakt, že nová deska, vznikající z čistého stolu v průběhu let pandemie, nejen že nastartovala zcela novou etapu v kariéře TYLER BRYANT AND THE SHAKEDOWN, ale představuje band ohlodaný na kost, takřka oproštěný od dřívějších lo-fi zmatnění. Bryantův projekt vloni přešel pod vlastní malé vydavatelství Rattle Shake Records, což sebou jistě nese negativum v podobě obtížnější distribuce, ale zároveň nabízí větší kontrolu nad svou prací. Cílem bylo patrně nahrát co možná nejopravdovější songy vyvěrající z kořenů, které kytaristu a jeho kumpány vždy ovlivňovaly. Nové skladby jsou vážně o dost jiskrnější, dřevnější, prosté módního garážového balastu. SHAKEDOWN zkrátka zamkli zkušebnu a vyrazili hrát do lánů nekonečných polí a využili u toho širokou škálu instrumentů přísluších k americkému folklóru. Je poznat, v jak velké skladatelské pohodě se čtyřčlenný projekt právě nyní nachází.
„Shake The Roots“ vyšla již koncem září loňského roku a obsahuje dvanáct dřevních, avšak svým naturelem rozličných skladeb ve skvostném zvukovém provedení. Co se využitých nástrojů týče, dočkáme se kytarové akustiky, historických strunných nástrojů, slide kytarových zvuků, ale i znamenitých bluesových sól a elektrizujících riffů, do toho samozřejmě zní pestrá škála perkusí, bubnů a bubínků, nějaká ta foukací harmonička a pro lesk i trochu těch klávesek.
Zmíněná různorodost desce prospívá, takže pokud album zahájí klokotavým boogie popěvkem s euforicky skandovaným refrénem „Bare Bones“, kodrcajícím sebou směr Nashville Tennessee, pak následující „Ain´t Not Watered Down“ staví na slide kytarových tónech umocňujících její tulácký charakter. „Ghostrider“ je svižná garážová vypalovačka blížící se repertoáru kalifornských BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, když ještě měli plné zásobníky palivové šťávy. S poslechem songu „Roots“ vyvstává spojitost mezi dřevní podstatou blues a ambicí ztéci v USA všechny regionální rozhlasové žebříčky. Tylera šlechtí především, že se jedná bez ohledu na stylizaci o skvělou píseň, na kterou časové zařazení neplatí.
Postupem doby se album usadí spíše do folkové poloakustické roviny, o čemž svědčí ponuře zadumaná libůstka „Hard Learned“, za kterou by ve své době lámali ruce třeba i ALICE IN CHAINS. Výtečné blues postavené na atmosféře, zde vycházející z úsporných tónů slide kytary. Je sympatické, že nástroje zní čiře a pronikavě. I člověk, který zrovna nevyhledává tento typ americké kytarové hudby, musí uznat, kterak zde všechno funguje. Skladby zkrátka baví. Ať už vybízejí k meditaci, pohupování či dokonce k tanci.
Tylera vlastně inspirují totožné kořeny, které v roce 1970 vzývali na svém albu „III“ legendární LED ZEPPELIN. Jasně, Bryant není zrovna Robert Plant, a do skladatelského potenciálu třeba takového Neila Younga mu stále trochu schází, nicméně v rámci „Shake The Roots“ na vás dýchá neuvěřitelná čistota a opravdovost. Čistota, jak ve smyslu záměru stvořit ve vší poctivosti desku tohoto stylového zaměření, tak jí ponechat naprosto autentický a přirozený ráz.
Ojedinělým hitem se může stát asi nejdravější věc „Off The Rails“, což je správně nažhavený motorkářský rock´n´roll, ale jinak lovíme většinově v pocitovém terénu. Nejen pestrost provedení tohoto dřevního materiálu, ale i silné nápady, jsou základem úspěchu novinky. A tak je mě jasné, aby někdo nahrál podobnou desku, musí být touhle hudbou obklopen denodenně. Z „Shake The Roots“ zkrátka dýchá příroda amerického venkova, přirozenost a neskutečná lehkost bytí. Dokladem můžou být také songy, představující ukázkové country „Good Thing“ či „Tennessee“.
01.03.2023 | Diskuse (2) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
Prowler80 | 11.03.2023 23:17 |
spajk | 11.03.2023 16:45 |
Dal jsem to jednou a moc mě to nebavilo. Plnokrevný rokenrolový songy ještě ok, ale ty americký tradicionalistický vsuvky netáhnou a nemají kvalitu k udržení pozornosti. Jindy když někdo vyndá váleček a foukačku, tak teču blahem, ale tady to nějak nefunguje. Cejtím v tom moc garáže, to jsem nikdy nemusel. Hráčsky ok, Tyler je famózní slide kytarista, ale podle mě jde odnikud nikam. Když si pustim jakoukoliv skladbu od Brother Dege, tak jsme vždy o levely jinde. |