ULVER - Liminal Animals

60%

Pár měsíců po sebevraždě dlouholetého stěžejního člena Tore Ylwizakera vychází těmto norským náladotvůrcům a věčným experimentátorům jejich nové album. To prakticky navazuje na předchozí práce „The Assassination Of Julius Caesar“ a především „Flowers Of Evil“ a přináší další omračující sérii honosných synthy-popových skladeb. Zvuk kláves je opětovně vyhnán do dokonale blyštivé podoby a evokuje tak pop-kulturu osmdesátých let a dobu západního blahobytu a bezstarostnosti. Myslím, že si právě těmito okázalými počiny Kristoffer Rygg plní své dětské sny a tyhle chytlavé, pohodově poslouchatelné a zvukově vypulírované práce slouží především jako ukazatel jeho umělecké vyrovnanosti, spokojenosti a nepotřeby hledat nová vyjádření. Asi už mu coby muzikálnímu kuchaři nevyhovovala odtažitost, abstrakce a chlad alternativní scény, asi se potřeboval těšit z chutného a pompou nadýchaného hudebního pokrmu. Není mne známo, zdali se na nových skladbách podílel i Tore Ylwizaker, ale soudě dle jejich zvukové i výrazové návaznosti na minulé desky si myslím, že byl u jejich vzniku rovněž.

Současní ULVER reprezentují rozhodně inteligentní tvář retro-popové scény. Jejich skladby v sobě mají kouzlo zašlých časů, lesku nočních velkoměstských párty osmdesátých let a fascinují svou nostalgickou pointou, která si umí posluchače zaháčkovat, i kdyby snad byla vyfantazírovaná. Songy navozují posmutnělou náladu podobnou uvědomění, jako by člověk náhle zjistil, že mu život protekl mezi prsty. Jednu věc bych však chtěl připomenout těm, co kapele ULVER tleskají za jakýchkoliv okolností. Za podobný synthy-pop by byla celá řada osmdesátkových disco hvězdiček od vás zostouzena, až by to nebylo hezké, ale že jde přece o ty geniální ULVER, tak je ta hudba najednou skvělá, co? Asi takhle, já vím, že ta hudba v tom svém nejchytlavějším místě skvělá opravdu je. Mám osmdesátky, včetně právě onoho naleštěného popu, velmi v oblibě, ale asi se trochu divím náhlé benevolenci ze strany všemožných, za jiných okolností přísných alternativců.

Album „Liminal Animals“ nepředstavuje zrovna konzistentní jízdu. V rámci devíti songů jde o šest poměrně chytlavých popových skladeb, kde hrají prim klávesové nástroje, smyslný Ryggův zpěv a celkově chytlavý a zároveň na nostalgické nálady hrající ráz. Tyto jsou dále obohaceny dvěma ambientními instrumentálkami („Nocturne #1“ a „Nocturne #2“) a poměrně nudnou a dlouhou skladbou „Helian (Trakl)“, opatřenou jazzovými preludii na podkladě exotických rytmů a elektroniky. Tuto píseň považuji jen za ne zrovna záživný dojezd celého alba. To základní na desce vězí však před ní, v tom nejchytlavějším a nejpopovějším, takže si na tato místa ukažme. Už rozjezd alba v podobě „Ghost Entry“ je velkým příslibem, člověk jakoby byl přenesen do bájného snového světa nekonečných nočních parties Ameriky 80tých let. Ten nájezd je skutečně velkolepý a výsledek se dostavuje prakticky okamžitě. Další skladby jako čarokrásná „A City In The Skies“ a saxofonem opatřená smutnička „Forgive Us“ jsou určitě ještě lepší a ULVER v nich zužitkovávají všechno, co se naučili v průběhu uplynulé dekády, především to, jak složit kvalitní pop. „Locusts“ okouzluje dokonalým zvukem kláves, zvláště pak, když se v polovině rozjede, ale asi nejzářivější hymnou je nakonec „Hollywood Babylon“, což je song, který v sobě má zakódovanou prakticky dokonalost. To říkám jako popař, ne jako alternativec, který by najednou prozřel. UG MI opravdu nikdy nic neříkal.:-)

Takže, máme zde několik skvělých hitovek, několik slušných songů spojujících neprvoplán s přívětivou atmosférou, ale je zde také místo pro výplň ambientní nudou. Pokud by zde byly ponechány jen ony popové hity, tak by šlo bezesporu o vynikající EP. Hodnocení však je bohužel určené celému materiálu a ten působí jako kvalitně zvukově zpracovaný přebytek z časů „Flowers Of Evil“, doplněný však o něco, co bych si klidně odepřel. A snad pro to je zde ta nižší známka.

16.12.2024	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz