UNISONIC - Light Of Dawn

80%

Nastala doba, kdy se snaha o znovuvzkříšení Michi Kiskeho pro metalovou scénu začíná všem vyplácet. Myšleno, jak všem zúčastněným hudebníkům včetně jeho a samozřejmě hlavně také fanouškům, kteří zde opětovně dostávají naprosto špičkově ošetřený materiál, jenž táhne kromě Kiskeho hlasu zejména skladatelské a producentské mistrovství Denise Warda, muzikanta, kterému musí být Michi hodně vděčný. Vždyť právě Ward složil na druhé album UNISONIC hned deset songů z dvanácti a dlel u vzniku nahrávky od začátku její studiové realizace až do finálu. Když se před dvaceti lety nechal Kiske slyšet, že jej metalová hudba už vůbec nezajímá, rozesmutněl obrovské množství fanoušků nejúspěšnější etapy HELLOWEEN a nebylo u našich západních sousedů síly, která by jej přiměla neodcházet. Dnes je vše znovu úplně jinak, protože byl některými osobnostmi německé scény přesvědčen a vrácen na místo kam patří, tedy do popředí nějaké melodické Hard´N ´Heavy kapely, jejíž existence má smysl.

Jeho spoluhráči jsou stejně jako u bezejmenného debutu stejní a naprosto prvotřídní. Jen pro pořádek si tedy stálou sestavu UNISONIC zopakujeme: baskytarista Denis Ward a bubeník Kosta Zafiriou, rytmická sekce od hardrockových PINK CREAM 69, přičemž první jmenovaný platí v Německu za vlivného producenta a druhý za schopného manažera, na sólovou kytaru je doprovází Kai Hansen, což budí respekt u všech powermetalových melodiků tak nějak samo od sebe a v neposlední řadě rovněž kytarista Mandy Meyer, jenž už pár let působí v řadách švýcarských veteránů KROKUS a má zkušenosti i s působením u GOTTHARD. Zkrátka „all stars band“ jak se patří. Druhá deska zachází s podobnými prvky jako debut  a v určitých momentech platí dokonce za více barvitý a určitě i o něco zdařilejší materiál. Konkrétně první polovina „Light Of Dawn“ je naprosto úžasná, protože je přesně taková, jak by si hudbu, ve které předvádí svůj skvostný hlas právě Michael Kiske, představoval každý dlouholetý příznivec starých časů HELLOWEEN. Druhá polovina je pravda trochu volnější, ale všichni víme, že Wardovi skladby, kde je navíc k slyšení Kiskeho hlas a Hansenova kytara, nemůžou být nikdy úplně špatné, že?

Po velkolepém úvodu „Venite 2.0“ totiž UNISONIC vletí do nahrávky s vervou prvních dvou dílů slavného Keepera. Skladba „Your Time Has Come“ má všechny parametry někdejší spolupráce Kaie Hansena právě s Kiskem, přestože autorem hudby i textu je u ní Denis Ward. Výtečný kvapík neztrácí noblesnost jaké je dnes v tomto ranku jako šafránu a působí hodně vzdušně, chytlavě a životaschopně. Je totiž hnán touhou po skvělé melodické metalové hudbě. Když slyším Michiho hlas v této podobě a formě, jsem prostě v sedmém nebi, tak tomu je už čtvrtstoletí a tahle optimistická věc, jenž upaluje s větrem o závod, je prostě hodně příjemným dárečkem. Přesně takhle nějak by si fanoušci dýní, tedy té nejslavnější německé heavymetalové kapely z konce osmdesátých let, představovali hudbu své oblíbené kapely, tedy alespoň já ano. I druhý song je opět hitem, jmenovitě se jedná o poznání méně rychlý vál „Exceptional“, který stojí rovněž za smeknutí kloboukem. Hodně chytlavá hardrocková vypalovačka připomene období otevřenějších alb jako „Pink Bubbles Go Ape“ nebo „Chameleon“ v jejich nejsilnějších momentech.

Když záhy přijde čas na pilotní singl „For The Kingdom“ je vymalováno, tři songy a tři naprosté trefy do černého. V tuto chvíli ještě uvažuji o plnopočtovém hodnocení. Ostatně „For The Kingdom“ spíše řadím k svižnější metalovější části novinky. Znovu jde o skladbu vcelku barvitou, svižnou, postavenou na instrumentální preciznosti a melodickém powermetalovém zpěvu hlavního protagonisty. Další song „Not Gonna Take Anymore“ má bohužel spíše podobu trochu lacinější zpěvné odrhovačky, jejíž motiv se v ní opakuje do zblbnutí, ale hned následující „Night Of The Long Knives“ bude pravděpodobně patřit do zlatého fondu Kiskeho tvorby. Zjevně se jedná o absolutní vrchol nejen této novinky UNISONIC. Této písni prostě nechybí nic včetně téma - song nejprve zapůsobí říkankou vetkanou do pomalejšího akustického úvodu, aby se záhy zlomila  k svižnějším tempům. Posléze u ní gradují výrazné melodie i obvyklá kytarová pestrost. Přímočará vypalovačka „Find Shelter“ se také povedla a útočí osvědčenými zbraněmi těchto německých melodiků, ačkoliv stejně jako třeba vzadu umístěná „Manshelter“ postrádá nadstavbu předchozích songů, ale když už nic, je v ní kromě obvyklé struktury sloka-refrén rovněž alespoň parádní Hansenovo sólo a pro letošek obvyklé fantasy vyznění. Následující dva songy, konkrétně „Blood“ a „When The Deed Is Done“ platí za vcelku povedené balady s typickým Kiskeho rozmáchlým hlasovým projevem, i když se musím přiznat, že na balady zas až tak moc vysazený nejsem a obejdu se bez nich. Přesně to platí u „You And I“, což je opravdu cajdák za hranicí snesitelnosti, jaký bych si velmi rád odpustil. Bonusová „Judgement Day“ má jako jediná skladba druhé poloviny tohoto nosiče nápady na úrovni jeho začátku, takže se opravdu divím, proč byla umístěna pouze na limitované verze coby bonus.

Shrnuto a podtrženo - UNISONIC nahráli po dvou letech album, které je srovnatelné s jejich debutem, obsahuje nějakých pět až šest absolutně bezchybných věcí, zbytek je někde více, jinde naopak méně dobrý. Některé skladby debut pohodlně překonávají, jenže je vše vyrovnáno i celkově slabší a poněkud méně energickou druhou polovinou. Po technické, hráčské a stylové stránce jde však o špičkové zboží evropského melodického metalu staré školy.

21.08.2014	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz