VADER - Tibi Et Igni

70%

Bylo jaro roku 1998 a pražská Roxy pukala ve švech pod přívaly fanoušků extrémní metalové hudby, kteří tenkrát přišli podpořit tuzemskou zastávku amerických neznabohů MORBID ANGEL, tou dobou právě koncertně propagujících svou albovou novinku „Formulas Fatal To The Flesh“, jakožto své první dílo vypuštěné po třech letech odpočinku, na kterém již stál za mikrofonem novic Steve Tucker. V předprogramu tenkrát půdu vydatně rozryli polští VADER, ambiciózní kapela mající už tou dobou na svém kontě několik celosvětově respektovaných žánrových děl a hlavní úderná síla v death metalu pro oblast střední a východní Evropy. Parta okolo Piotra Wiwczareka do toho šla tak naplno, že vzduchem kromě hrozících rukou a rozevlátých pramenů dlouhých vlasů lítala i těžká obuv. Těm měl člověk kolikrát velký problém se vyhnout. Fanoušci si z pódia tehdy udělali vyloženě skokanský můstek, takže peklo bylo rozpoutáno do neuvěřitelných obrátek, zkrátka vřava, kdy po stěnách beznadějně zaplněného klubu v centru Prahy tekly zkapalnělé proudy. Má ústřední vzpomínka na VADER z období devadesátých let se týká právě tohoto večera.

Polská kapela je i dnes stále v laufu, což současná novinka „Tibi Et Igni“ potvrzuje každou svou minutou. V sestavě je sice z původních členů již jen Piotr, který se v roce 2011 obklopil hned trojicí nováčků, ale na zaujetí a spádu jejich muziky to zas až tak poznat není. VADER patří k těm nejortodoxnějším deathmetalových kapelám, jejichž směr je po mnoho let pevně daný a tak dochází k rozdílnostem jen v případě detailů. Poláci si za celou kariéru sice prošli několika krizovějšími obdobími, ale mám pocit, že současnost má k podobnému zařazení hodně daleko, naopak se mi jeví jako věc, která představuje zkušenou kapelu, jenž právě v posledních letech chytla druhý dech.

Letošní zásek zaujme hned několika věcmi, „Tibi Et Igni“ je totiž deskou velmi přímočarou, útočící nekompromisně start cíl, jakoby se VADER chtěli od základu zaměřit pouze na to zásadní, co jejich tvorbu po celých těch pětadvacet let nejlépe charakterizovalo. Prostě upřímný death metal staré školy, natlakovaný, energický, zhotovený v nejlepších možných studiových podmínkách. Hodně riffů má vyloženě zdrcující thrash metalový ráz a už od úvodní „Go To Hell“ servíruje pravé žánrové hody. Deska pokračuje v naprosto zdrcujícím tempu – „Where Angels Weep“, „Armada On Fire“, „Triumph Of Death“, takže je těžké hledat nedostatky. Mírnější zklidnění přichází až v závěru v podobě ponuré „The End“.

Pokud bych chtěl vyloženě rejpat a neužít si ten nářez, pak bych upozornil snad jen na menší originalitu. VADER jak známo totiž hrají přesně to, co zde v mnoha obměnách již existuje čtvrtstoletí. Zřetelné jsou jak inspirace u floridských MORBID ANGEL, tak samozřejmě u legendárních Američanů SLAYER, ale tak tomu bylo u Poláků od dávných časů. Ostatně právě tyto dvě slavné kapely mají na území našich severních sousedů ještě daleko silnější pozice než u nás a patří tam k nejlépe přijímaných metalovým bandám všech dob. Kromě živelnosti mne zaujala i chaotická a patřičně kvílivá kytarová sóla, která dodávají nahrávce na tom pravém koření. Já osobně jsem prostě spokojen.

25.07.2014	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz