VAIN - Rolling With The Punches

80%

Tak tahle kapela platí za skutečné jádro mého někdejšího sleazy-rockového fandovství a jsem velmi rád, že se VAIN stále daří fungovat a jednou za čas dokonce nahrát kvalitní studiový materiál. Davy Vain je opravdová kultovní figurka někdejší kalifornské metalové scény, byť zjevně neprorazil se svou kapelou tak, jak by si asi mnozí z fajnšmekrů kdysi přáli. V jeho případě není odevzdání se hudebnímu životu žádným prázdným pojmem, neboť už v roce 1987, jako pětadvacetiletý nasedl na dráhu producenta a doma v San Franciscu se této činnosti vlastně věnuje dosud, je aktivním podporovatelem klubové scény a častokrát vypomáhá ve studiu i na turné mnoha mladým kapelám, ať už je jejich muzikální zaměření jakéhokoliv druhu. Mezi jeho nejznámější hudební zákazníky patří např. Christina Aguilera, se kterou spolupracoval na přelomu milénia, ale co metalového fanouška patrně zaujme nejvíc, je jeho podpis pod debut thrasherů z Bay Area DEATH ANGEL - „The Ultra Violence“ (1987).

Když se posléze Davy Vain sám rozhodl založit vlastní band, který nesl název podle jeho příjmení, vrcholila tehdy v 400 km vzdáleném Los Angeles zrovna glam-metalová horečka, soudě podle skladeb, které se později nacházely na památném a kultovním debutu „No Respect“, klukům z VAIN rozhodně nescházel pravý skladatelský talent a směle se jali konkurovat v té době již úspěšným bandám jako L.A.GUNS, FASTER PUSSYCAT a nebo obávaným třeskutě neúspěšným zhýralcům typu SEA HAGS, jenž se onu pouliční zapráskanost rovněž snažili tlačit kde se jen dalo. Album „No Respect“ (1989) mělo neskutečný odpich, rock´n´rollový říz, bylo narváno sexuální vášní a spoustou dojemných vztahových písní a mám za to, že stejně jako je tomu třeba u debutu „Apetite For Destruction“ od GUNS N´ROSES, do dnes vlastně ani moc nezestárlo. Hudba VAIN, skoro vždy utvářená především originálně smyslným hlasovým projevem Davyho a skvělou kytarovou souhrou dua Danny West/ Jamie Scott, si koncem osmdesátých let získala oblibu u řady sledovačů tehdejší scény a kapela se vlastně u jisté, úzce vyprofilované skupinky hudebních fanoušků ve Státech a Japonsku těší velké oblibě i nadále.

                     VAIN v dobách debutové desky vydané v roce 1989

VAIN měli v roce 1990 stále ještě dobře našlápnuto a odjeli americké turné v předprogramu známějších SKID ROW, nicméně těsně po studiovém nahrávání dvojky „All Those Strangers“ (deska měla vyjít už v roce 1991, ale stalo se tak nakonec až v roce 2009) byli vyhozeni od vydavatelství Island Records, které bylo právě tehdy pozřeno mocnějším Polygramem. Kapela tak částečně doplatila na změny hudebního klimatu, a hlavně na kšefty a strategie nových hudebních manažerů, kteří se velmi necitlivým způsobem vydali zasahovat do života mnoha hudebníků, ti nicméně nezahořkli a snažili se makat dál. Při zpětném pohledu na pozdrženou dvojku musím dodat, že on to opravdu příliš silný materiál nebyl. Důležité bylo, že VAIN to opravdu nevzdávali a i v průběhu devadesátých (a i těch dalších) let nahráli několik kvalitních alb viz. třeba dvojice „Move On It“ (1994) a „Fade“ (1995), jenž svými naprosto suprovými a poněkud hutnějšími songy čelila v polovině devadesátek vlně crossoveru, alternativy a grunge.

Na přelomu milénia Davy Vain realizoval svůj sólový debut „In From Out Of Nowhere“ (2000), aby se posléze opětovně střídavě věnoval práci producenta (např. řada jím produkovaných alb pro SubPop), tour-manažera pro potřeby jiných bandů (např. doprovázení našich SUNSHINE na jejich americkém tour s AT THE DRIVE-IN v roce 2003, kde zastával úlohu technického dozoru a člověka, který si ví velmi rychle rady) a občasným vlastním hudebním aktivitám. VAIN sice dnes nahrávají studiový materiál zhruba jednou za šest let, ale i tak jde v případě novinky „Rolling With The Punches“ už o sedmou řadovku.

                      Davy Vain zhruba někdy okolo roku 2005

Jestliže dojde k předpokládanému a vydavatelský dosah „Rolling With The Punches“ se bude týkat znovu jen amerického, případě japonského trhu, a v Evropě se realizace alba pravděpodobně jen stěží dočkáme, je třeba připomenout, že jde opět o skvělou porci noční rock´n ´rollové hudby odehrané přesně v tom samém nadčasovém stylu, v jakém VAIN vpadli před skoro třiceti lety na scénu. Kapela si drží všechny své dobré vlastnosti, tedy působí i v roce 2017 dravě, muzikantsky vyzrále a velmi vitálně, rozhodně materiál nepůsobí tak, jakoby ho hráli padesátníci. Daveův hlas má v sobě stále onu mladickou vášnivost a i jeho spoluhráči zázračně drží při sobě, vždyť, snad kromě bubeníka Louie Senora, působí od dob debutu v řadách VAIN v nezměněné sestavě, tedy jak výše zmíněná dvojice kytaristů West/ Scott, tak baskytarista Ashley Mitchell. Neříkám, že v průběhu všech těch let tomu vždycky bylo takhle, ale po většinu existence této party se sestava měnila opravdu minimálně.

Novinka nabídne především několik rychlých a metalově chytlavých vypalovaček, za které by bylo mnoho známějších bandů scény z L.A. (např. dnes již mnoho let zoufalí DOKKEN) velmi rádo, takže když zde řeknu, že „Deliver The Passion“, „Long Gone“, „Dark City“ nebo „Sacrifice“ mají neskutečný odpich a úžasný hitový potenciál plný vyřvávaných melodických refrénů, kvílivých kytarových figur a celkového natěšení se na noční způsob života, jsem svými vzpomínkami rázem zpátky v dobách, kdy jsem onu kapelu objevil a velmi se těšil z jejich světa. Vše posléze potvrzují ony pomalejší nostalgické kusy „Bury Some Pain“ nebo „It´s A Long Goodbye“ zachycující dokonale téma vztahových rozchodů a odloučení. Tenhle kalifornský sleazy rock je neuvěřitelně autentický a jsem velmi rád, že VAIN stále prostě umí tvořit parádní hudbu, aniž by jakkoliv uhnuli ze svého výrazu a směru. Debut ani tvorba z devadesátek překonány nebyly, ale i tak... stále kvalitka.

20.04.2017	Diskuse (34)	Stray janpibal@crazydiamond.cz