VANESSA - Prokopat se ven (rozhovor se Samirem Hauserem)

Už v první polovině devadesátých let byla pražská VANESSA poměrně výrazným zjevením na české scéně, jejich nebezpečně silná dávka EBM tenkrát zaskočila mnohé, a když se po několika letech rozhodla aktivity ukončit, ponechala fanoušky svému osudu a naprosto nepřipravené. Po více než deseti letech ticha však došlo v roce 2009 k poměrně zajímavému návratu. Od té doby VANESSA vypustila již další dvě řadová alba. O všem možném i nemožném jsem tedy zavedl řeč s frontmanem kapely Samirem Hauserem. Zde je rozhovor.

Jaké jsou nejbližší plány kapely VANESSA a o čem bys řekl, že nejvíce rozhoduje a ovlivňuje vaše aktivity? Jsi spokojen s cestou, kterou se VANESSA ubírá od svého návratu?

Když jsme se před lety vraceli na scénu, vypadalo to, že se na starý kolena úspěšně ufetujeme k smrti. Všude kolem nás se to najednou válelo, každej nám to cpal zadarmo. Každej si chtěl udělat fotku, jak šňupe s někým z VANESSY. Vypadalo to s náma bledě, rozhodně jsme si nemysleli, že natočíme ještě další desku. Poslední dva roky jsme začali trochu plánovat a jeden z těch plánů je, že natočíme celovečerní film. Film produkuje Čestmír Kopecký a budou to příběhy z pražských porevolučních klubů, jako byl klub pod Stalinem, nebo Bunkr. Jeden z příběhů se točí právě kolem VANESSY. Nová deska VANESSY tedy vyjde v době , kdy bude film „Prokopat se ven“ uveden do kin. Tipuju to na jaro 2017.

Když jste před šesti lety prožívali comeback s deskou „Ave Agony“, byl u toho ještě jeden z původních členů Daniel Rodný, proč se nadále nepodílel na chodu kapely?

Daniel Rodný je geniální skladatel, ale to si bohužel vybralo svoji daň, neboli když bůh někde přidá, musí také někde ubrat. Víc to nebudu komentovat. Je to smutný příběh.

Mám pocit, že právě album „Ave Agony“ mnohé nadchlo, šlo o temnou, textově hodně nihilistickou desku s moderním zvukovým kabátkem, celá řada skladeb rovněž neztrácela jistý hymnický potenciál. Jak se dnes stavíš k této etapě? Plánovali jste návrat delší dobu nebo šlo o spontánní proces?

Na to jsem ti vlastně už odpověděl. Jak vzpomínám na tu dobu? Hlavně jako na dobu, kdy jsem našel několik nových přátel a pár jich naopak ztratil. Několik muzikantů, kteří kdysi VANESSOU proběhli neuneslo, že nebyli přizváni ke comebacku. Ale už je to pryč.

Charakteristický je Tvůj jakoby arogantní pěvecký projev negující všechno kolem. Chápu, že v tom „červovi z podsvětí“ je značná míra umělecké stylizace, ale dovolím se tě zeptat jako zdařilého herce, kde se v tobě bere tolik zhnusení? Díky čemuž se v blízkosti vaší kapely nemusí zrovna každý cítit bezpečně.

Hrát jsem nikdy moc neuměl, což mě dodnes trochu mrzí. Závidím hercům jejich talent. Co se týká mého vystupování na pódiu - je to pro mě terapie, dávám průchod svým emocím a v reálném životě jsem potom o něco klidnější. Je to jako když se někdo věnuje adrenalinovému sportu, ono brát drogy a poskakovat zpocený na pódiu je někdy nebezpečné, kór v mém věku, nikdy nevíte, kdy to s vámi sekne, nebo co po vás kdo hodí. Zrovna nedávno jsem dostal od jakési jemné dívenky flaškou do hlavy, pět stehů těsně nad okem, krve jak z vola. Ale druhý den se ta dívka způsobně omluvila, s tím že byla ožralá. Nic se vlastně nestalo. Mám teď akorát jizvu, která mě dělá o něco zajímavějším.

Mají texty skladeb jako „Mukamba“ nebo „Fízl na speedu“ skutečný základ? Máš s podobnými příběhy nějaké zkušenosti? Deska „Ave Agony“ právě díky nim může mnohým citlivějším povahám hodně zkazit večer.

Všechny moje texty mají reálný základ, je to můj způsob, jak zachytit život kolem. Nerad fotím, raději píšu příběhy. Co se týká těch citlivějších povah, je mi jich líto. Být přecitlivělý v tomhle hrozném světě, může být velmi nepohodlné.

Druhá post-comebacková deska „Antidotum“ nabídla rovněž několik hitových vypalovaček „Smutný pán“ nebo „Holky z gymplu“, ale celkově mě přišla dramaturgicky o něco méně průrazná. Co bys o ní zpětně řekl a v čem vidíš rozdíly mezi oběma?

„Ave Agony“ byla dost roztříštěná deska, praly se na ní dvě individuality – Papež s Rodným. Ti dva se nikdy neměli příliš v lásce a já mezi nimi fungoval jako takový psychoanalytik. Často jsem musel poslouchat, jak si stěžují jeden na druhého. Desku „Antidotum“ mám rozhodně raději, ale chápu, že některé lidi nemusela oslovit. Ten koncept byl trochu složitější a zprávy byly asi více zašifrované. Chce to víc času.

Častěji než kdykoliv dříve nyní koncertujete, byť se jedná vždy o několik akcí po kupě v určitém krátkém období. Jak jsi spokojen s touto stránkou vaší kapely? Kolik vůbec chodí lidí a v čem vidíš přednosti vašich klubových show?

Pro mě je to jedna z mála možností, jak se dostat mezi lidi a popovídat si s přáteli, které mám v každém městě. Naše show není nejlevnější, a to je také důvod, proč hrajeme tak sporadicky. Ale je to dobře, alespoň nás to neomrzí.

Před rokem bylo pro nezájem zrušeno krátké turné po halách, koho vůbec napadlo, že VANESSA naplní tyto velké prostory? Jak se na tento nápad z dnešního pohledu koukáš?

Přišli za námi lidi z jedné nejmenované agentury a tuhle akci nám nabídli, dodnes nechápu co to mělo znamenat, ale věděli jsme, že to bude další zábavná příhoda, tak jsme do toho šli. Také jsme za to dostali slušně zaplaceno, protože nám nakonec dali peníze i za zrušené koncerty, opravdu si nemůžeme stěžovat. Pro nás to byla hlavně příležitost vidět se zase s Johnem Fryerem, vzpomínám na to, jako na velmi příjemnou dobu a zrušené turné mě vůbec nemrzí.

Hlavním autorem hudby je u vás zřejmě Mojmír Papalescu, jak vlastně vzniká tvorba VANESSY a co předchází finálním verzím vašich skladeb?

My se s Papežem známe hodně dlouho a máme za tu dobu velmi vypilovaný a dokonalý styl práce. Já mu většinou předvádím na hubu do telefonu zvuky syntezátorů a on odhaduje co by to mohlo být za model. Následně mi pošle různé tracky, já některý označím jako refrén a některý jako sloky a potom to společně poskládáme za sebe.

Dočkáme se další desky? Existuje již předběžná představa o nějakém novém materiálu?

Nová deska pomalu vzniká, je možné, že na ní bude i několik anglicky zpívaných skladeb. Určitě to bude titulní píseň k filmu, která se jmenuje „Eastern Stories”. Také mám velký sen – natočit duet s jednou známou českou vražedkyní. Nechme se překvapit.

A poslední otázka: Co můžeš říct o projektu MORTAL CABINET? Jak vzešel nápad spojit tři individuality z rozličných hudebních žánrů? Jsi s výslednou nahrávkou spokojen?

Štorma a Řezníka jsem oslovil hlavně proto, že si jich vážím a oceňuju co udělali pro hudební scénu - jsou to osobnosti, které výrazně posunuly hranice svých žánrů. Dát dohromady tenhle projekt byl z mé strany takový experiment - chtěl jsem spojit tři představitele okrajových žánrů a zajímalo mě, co se stane. Stalo se to, že vznikla skvělá deska, kterou chápou pouze lidé, kteří mají určitý přesah a to je na tom to nejlepší, protože to jsou přesně ti lidé, se kterými se v životě rád potkávám.

fotografie: Markéta Zahradníková

10.12.2015	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz