VENOM - Storm The Gates

30%

Abych se přiznal, dost dobře nechápu motivaci Conrada Lanta alias Cronose k nahrávání stále dalších, při nejlepším průměrných a stále stejně znějících nahrávek, které mají za poslední dvacetiletku jediný efekt, a sice totální devalvaci slavného jména severoanglických VENOM. Nejde o to, že průkopníci black metalu a jedni z pilířů hnutí NWOBHM z počátku osmdesátých let nikdy nepatřili k bůhvíjakým virtuózům, od VENOM totiž nikdo nečeká technické finesy a košatou výstavbu skladeb, ale přeci jen by se muzikant jako Cronos, který působí v rock´n´rollové branži čtyři dekády, mohl alespoň nějakým způsobem vyvíjet, zvláště pak, když jméno jeho kapely stále ještě neskončilo na smetišti dějin.

Jméno VENOM tam sice ještě nepatří, ale zcela jistě vím, že aktuální řadovka ano. Cronos zkrátka znatelně podcenil fanouškovskou základnu a výsledný skladatelský proces tudíž vygeneroval neskutečně jalový a hloupý kus metalové hudby, jakého by snad nebyly schopny ani kapely, které v oněch osmdesátých letech končily svou pouť hned po debutové desce. Tahle věc je totiž natolik necharismatická (posluchač si z jejího poslechu nic přínosného neodnese), že mě prakticky uniká důvod jejího vzniku a dalšího fungování trojice. Opravdu bylo třeba celé té řady nudných alb, jakými nás VENOM zásobí minimálně od počátku milénia? Nebylo by lepší zůstat jen koncertním artiklem a přehrávat do zblbnutí své šlágry z nejslavnějších let? V tomto případě mě přijde, že ano, a to nemám podobný revivalový přístup rád.  Album „Storm the Gates“ je doznáním neskutečné nemohoucnosti kapely, které už před více než dvěma dekádami ujel vlak a ona neví kdy skončit.

Pamatujete na památné hymny z osmdesátých let jako „Blood Lust“, „In League With Satan“, „Live Like An Angel“, „Die Hard“ nebo „Black Metal“ či „Countess Bathory“? A přesně takové skladby na novince v žádném případě nejsou. Na místo toho se posluchač dočká jen jakési stále stejně primitivní atrapy rádoby tvrdého metalu, jejíž vyznění by však působilo archaicky i několik dekád nazpět. Celek působí bez stěžejních momentů a lze jej označit jako nějaký hlučný, tlučící a uřvaný metal. Říkáte, co čekám od VENOM? Jasně, šlo sice už v osmdesátkách o surové a vlastně jednoduché záležitosti, ale jejich nosné motivy se v hlavách fanoušků dokázaly alespoň uchytit. Je pravda, že scéna tehdy ještě byla v plenkách a vše se teprve formovalo a získávalo muzikantské ostruhy, ale právě proto mne zaráží ta bohorovnost praotců černého kovu právě v souvislosti s produkcí tohoto jejich aktuálního odpadu.

Vždyť i ti VENOM INC. (kapela složená ze dvou třetin bývalými Cronosovými spoluhráči Mantasem a Abaddonem, ale také Tony Dolanem, který Cronose u VENOM v letech 1988-1993 nahradil) již před více než rokem doložili životaschopný materiál, který bavil nesrovnatelně více, a to navzdory svému retro vyznění a old-schoolové naivitě. Zde ten nespoutaný a odlehčený přístup neslyším, naopak se dostavuje nucenost, upocenost a prostota jakéhokoliv nápadu. Asi by bylo záhodno zvážit, kdy to zabalit, protože tady je opravdu všechno špatně.

02.01.2019	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz