VIRVUM, BLOODSHOT DAWN, GODLESS TRUTH - Praha, Modrá Vopice, 15.března 2019

Vždycky jsem si přál vidět naživo tech-deathmetalovou kapelu světového formátu. Debut VIRVUM se mi díky Honzovi z Lavadome Productions dostal do rukou ještě v době, kdy o své světovosti či výjimečnosti mohli být přesvědčeni snad jen oni sami. Na každý pád se jedná o fantastickou desku, jejíž růst se v mých uších stále ještě nezastavil. Decentní hype, který je začal provázet v návaznosti na propagaci dodatečně zajištěnou agilními Season Of Mist, kteří nabídli „Illuminance“ v reedici, tak považuji za zasloužený. Když se tudíž naskytla možnost vidět VIRVUM v pozici headlinera, nebylo co řešit. Do dne D mě však neodbytně pronásledovala jedna klíčová otázka: Bude dobrý zvuk? Zvuková koule, známá třeba z koncertů OBSCURY, představuje při podobných akcích reálné riziko. Skvělý zvuk zažívám na metalových koncertech spíše výjimečně. Zvukaři jsou povětšinou technici, proto jim zřejmě nezřídka postačuje již dobrý pocit ze správně propojených kabelů. Pryč jsou navíc doby, kdy jsem dokázal zvukovou destrukci špičkových hudebních výkonů překousnout. Kdyby k podobné situaci došlo i nyní, prostě bych odešel, report nereport. Fakt, že se vystoupení konalo v Modré Vopici, mě přeci jen trochu uklidňoval. Navštívil jsem ji v posledních deseti letech asi patnáctkrát a žádný takový průšvih jsem zde nezažil, i když ono pravé ořechové zas jen párkrát. V podstatě jsem toužil po dokonalém zážitku. O to víc jsem byl zaskočen, když nakonec přišel. Postaraly se o něj všechny tři kapely. Ale pěkně popořádku.

Klub Modrá Vopice nemá smysl představovat. Pokud jste tam ještě nebyli, neznáte jeden z fenoménů pražského, resp. českého hudebního undergroundu. K metalu se přitom macešsky rozhodně nechová. Chvíle, které jsem zde strávil, měly takřka vždy relaxační až očistný účinek. V sychravý páteční večer šlo o katarzi par excellence. Startovní výstřel obstarali GODLESS TRUTH. Nevím proč, ale jejich desky mi doma pokrývá prach (od pátku jsem se kvůli tomu nepřestal kát), který jsem bohužel nesmetl ani před koncertem, nebyl čas. Hlubší sondu stran setlistu tedy poskytnout nemohu. Zpěvák Adam avizoval zejména novinky z chystaného alba. Celý set jsem se skvěle bavil. Zvuk byl nádherný a já se modlil, aby nedošlo k buranskému zesilování a vydržel i dál, vydržel. GODLESS TRUTH díky tomu vytěžili ze svých skladeb obrovskou energii, která se alespoň v mém případě transformovala v natolik intenzivní a setrvalé mrazení v zádech, že jsem se málem vrátil do šatny pro bundu. Adam je výtečný vokalista. Když jsem zavřel oči, měl jsem chvílemi pocit, že na pódiu stojí dva prvotřídní zpěváci. Bylo mi jasné, že toho večera zdi klubu lepší hlas už nerozechvěje. Materiál osciloval někde mezi THE BLACK DAHLIA MURDER, DEATH a, dejme tomu, DEEDS OF FLESH. Vše do sebe perfektně zapadalo. Oba kytaristé hráli velmi dobře, a hlavně – stejně jako po celý zbytek večera – byla slyšet sóla, jež se zvukaři vcelku dařilo vytahovat. Na vzniku velmi tvrdé a nápadité báze, nad kterou se tak suverénně pohyboval Adamův vokál, měla lví podíl i kvalitní rytmická sekce. Laťka se rázem ocitla někde ve stratosféře. Špičkový death metal ve mě po celou přestávku krásně dozníval. Nové album bude bezesporu pořádná nálož, a jestliže letos GODLESS TRUTH propásnete, přijdete o vystoupení, které by vás jinak dobilo na hodně dlouho.

Dojem z vystoupení BLOODSHOT DAWN byl poznamenán faktem, že jsem si detailně nepřečetl příslušnou tiskovou zprávu a neprojel žádné ukázky na netu. Šel jsem prostě na VIRVUM! Z diskusí, které se pod pódiem vedly, se ke mně pouze doneslo, že by měli hrát melodický death metal; pro fanoušky švýcarských namakanců vlastně pruda. Poslech, prostý jakékoliv zátěže, měl něco do sebe. Ohromil mě bubeník. Že se jednalo o Jamese Stewarta, hostujícího mimo jiné ve hvězdných VADER, jsem zjistil až doma. Když se na takové monstrum díváte ze tří metrů a vzhledem k výšce pódia i mírně ze shora, máte dojem, že splýváte s eruptivní zónou. Nejde o typ subtilního hračičky, ale o řezníka, přesněji řečeno, řeznického mistra. Energie a síla, kterou tento sympatický střízlík do nelehkých partů vkládal, byla obrovská. Na jeho výkon do smrti nezapomenu. Kdybych byl metalovým muzikantem, chtěl bych mít v kapele právě jeho. Esence metalu. Jen pro dokreslení, ke konci vystoupení se mi zdálo, že od jeho činelů odlétají jiskry. Byly to však „jen“ třísky z rozsekaných paliček. BLOODSHOT DAWN ovšem nejsou jen James. Devastující výkon podali všichni, a to s velkým přehledem. Mám rád melodický death metal, nejradši v podání kapel, které kvůli melodiím neubírají plyn. BLOODSHOT DAWN mezi ně evidentně patří. Říkal jsem si, že budou mít hodně těžkou pozici, bál jsem však zbytečně. Stačilo pár songů a klubem se rozprostřely pozitivní vibrace a všeobecná spokojenost. V publiku totiž vybuchovala jedna skvělá pecka za druhou, zvuk mírně zesílil. Kytarista Morgan Reid přitom prokazoval opravdový talent. Virtuózní sóla sázel s neuvěřitelnou lehkostí a pozitivním feelingem. Nezaostával ani leader kapely, druhý kytarista Josh McMorran. Za zmínku stojí určitě i italský basák Giacomo Gastaldi se svým, příznačně harrisovským stylem hry na pětistrunku. Bože, ti mladí muzikanti dnes umějí hrát, to není normální. Nakonec museli i přidávat. Ostrovní škola vzešlá z fúze IRON MAIDEN a CARCASS, ovlivněná přístupem KING DIAMOND a ranných SOILWORK, zkrátka připravila opojný a pořádně tvrdý mix. Hrálo se dost věcí z posledního alba „Reanimation“. Nevěřte některým negativním recenzím, už dva dny neposlouchám nic jiného. Naposledy mě takhle smetlo „The Chainheart Machine“. Zpětně mě nepřestává fascinovat, jak skladbám z „Reanimation“ slušelo podstatně syrovější živé provedení. Veškerá moderní sterilita vysublimovala pryč. Dostat tak něco podobného i na studiovou desku. Vždyť oni žádné mašinky snad ani nepotřebují. Nevím, většina to slyší možná jinak. Pro mne osobně další důvod, proč stále chodit na koncerty.

Co říci k VIRVUM. Chybí mi slova. V jejich případě již pouhé nadšení nedostatek literárního nadání nepřeklene. Pokusím se alespoň o něco. Od pozorování deště venku před klubem mě vytrhly první magické tóny. Okamžitě jsem přiběhl ke klubu, otevřel dveře a uslyšel neuvěřitelně čistý a vyvážený zvuk. Jako kdybych prošel transdimenzionální bránou, která mě nakonec vyplivla někde v alternativní Redutě. Nic moc si zpětně nepamatuji, čas začal běžet šíleným tempem, skladby z „Illuminance“ na sebe plynule navazovaly. V podstatě se hrál relativně těžký symfonický kus, čerpající z odkazu toho nejlepšího od DEATH, ATHEIST a CYNIC a nořící se do hlubin, v nichž se pohybují IMMOLATION. Přestal jsem vnímat, resp. vnímání se posunulo na jinou úroveň, která už nepočítá s jednotlivinami. Soustředit se na nějaký nástroj nebylo v podstatě možné. Šlo by navíc o nepřípustný luxus a zároveň o velký hřích ve vztahu k celku. Z přednesu VIRVUM také nic nevyčnívalo. Pozor, nejednalo se o chladný profesorský výkon, ale o úplné ponoření do hudby, o zprostředkování vyšších emocí skrze absolutní hudbu, o sdílenou (Über)nirvánu. Dobře, někdo by mohl zmínit i extázi; pokud ano, tak jen takovou, jakou mohl cítit kupříkladu Elon Musk, když se mu poprvé spořádaně vracely nosné rakety. Naprosto jsem chápal absenci přídavku a obecenstvo, v němž klidně mohlo uznale pokyvovat tak o dvacet hlav více, po chvilce bouřlivých ovací také. Skvělý večer tří fantastických kapel a jednoho nenápadného muže za zvukařským pultem. Uznání jsem mu hned po odeznění nejsilnějších dojmů vyjádřil osobně, kvitoval to.

19.03.2019	Diskuse (5)	Pekárek hackl@volny.cz