VLTIMAS - Epic

80%

Možná již existovala obava ohledně další existence VLTIMAS, ale nová deska vrací tuto mezinárodní extrémně metalovou supergroup do hry. Na jejich druhé album „Epic“ je dost možná nespravedlivě nahlíženo trochu přísnější optikou, neb očekávání byla nemalá. Pět let starý a velmi obstojně přijatý debut „Something Wicked Marches In“ byl přeci jen velmi energickou sadou, vykazující se specifickým zvukem a celkovou chemií mezi třemi osobnostmi scény. Já si naopak myslím, že to hlavní novince neschází, a sice výborně poslouchatelné songy, které i přes náležitou tvrdost a v jistých momentech i valivost neoplývají jen nasazením a dynamikou, ale také melodičtějšími strukturami, nadýchanějším rázem a celkově obstojnou poslouchatelností. Zakladatel projektu VLTIMAS, norský kytarista Rune Eriksen, dokonce kromě svého typicky rozechvělého kytarového zvuku opatřil celou řadu skladeb i zapeklitými sóly. Tento prvek, pokud vím, právě debutové desce ve velké míře scházel.

Kapela pohybující se na čím dál tenčí hranici mezi žánry death a black metal patří mezi poměrně originálně znějící a velmi sledované úkazy současnosti, což samozřejmě souvisí i s jejími členy, velmi zkušenými hudebníky, kterými samosebou jsou David Vincent, někdejší předák floridských MORBID ANGEL, který zde dost často sahá i k skutečnému zpěvu, situovanému do podoby temného a hlubokého barytónu, dále je zde již zmíněný bývalý kytarista norských ďáblů MAYHEM Rune Eriksen alias Blasphemer, a v neposlední řadě také kanadská bubenická mašina Flo Mounier z řad technikou oplývajících extremistů CRYPTOPSY. 

Novinka VLTIMAS tedy po pěti letech zažehla znovu plamen plný rouhačství a smyslnosti. Nejde však o dlouhé album. Pokud nebudeme počítat intro, tak nás čeká pouhých osm skladeb, které se, co do tempa a z toho vyplývající nálady, svým pojetím blackened deathu různí. Čelíme zde jak rychlým kusům postaveným na odzbrojujících riffech a masakrující rytmice, ale také uhrančivým a v dramatickém tónu vedeným střednětempým skladbám, jejichž devíza vězí v prožitku i charismatu. Právě v nich Vincentův znělý hlas dociluje snad ještě větší zřetelnosti a intenzity. Každý, kdo jej sledoval již od časů starých dobrých MORBID ANGEL, dozajista ví, že tahle parketa mu prospívá. Deska působí o něco vrstevnatějším, pestřejším a melodičtějším dojmem než debut, ačkoliv ani ten nebyl zcela strohý. Skrze dotyk s jistým dark-metalovým hájemstvím je „Epic“ vlastně ve výsledku poměrně melodickou sbírkou. Jejím kladem je kromě výše uvedeného charisma rovněž fakt, že je vše podřízené pohodové a plynulé poslouchatelnosti, přičemž zapovězena je hlavně samoúčelná hra na umění.

Každý z instrumentalistů odvádí perfektní řemeslo a tu a tam si člověk dokonce vzpomene na mateřskou formaci každého z nich. Ve valivém pochodu  „Epic“, jež album majestátně rozjíždí, nářezovém deathu „Miserere“, či poměrně rozjeté výhni „Excercitus Irae“, si člověk připomene dokonce MORBID ANGEL, nicméně i Eriksen s Mournierem zanechávají přesvědčivou vlastní stopu, přinášející do zvuku VLTIMAS další rozměr. Rozostřený zvuk kytary norského střelce se zde až psychedelicky rozezvučí v nepříliš rychlé „Mephisto Manifesto“, která se mě jeví v příbuzenském stavu s vyzněním spíše dramaticky stylizovaných kapel Starého kontinentu jako MOONSPELL či ROOT. Stejně tak přesvědčiví jsou všichni i v mnohem rychlejších číslech jako „Scorcher“ nebo „Invictus“, držících u desky puls, nadupanost a hymnický ráz. Za mne je „Epic“ prostě povedená metalová deska od velkých osobností scény.

08.04.2024	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz