VOLA, VOYAGER, FOUR STROKE BARON - Praha, Rock Café, 16.září 2022

Na klubový koncert dánské supernovy VOLA jsem se velice těšil, neboť kapelu sleduji již asi čtyři roky a v srpnu jsem absentoval u jejich výstupu na tradiční tuzemské přehlídce tvrdé hudby Brutal Assault. Ohlasy z jejich tamního koncertu mne totiž velice navnadily. Po pravdě, VOLA patří ve svém stylovém ranku mezi úplně nejzajímavější kapely současnosti. Možná je to tím, že tito Dánové upřednostňují před dotěrným exhibicionismem především výrazné melodie a empatický přístup k posluchači. Loňská řadovka „Witness“ navíc určitě nesvědčila o vyklízení pozic, ale naopak umožnila zajímavé čtveřici proplout se svou hudbou k ještě většímu počtu lidí. 

Aktuální evropské turné těchto Dánů se navíc koná za asistence dalších dvou formací z ranku progresivního rocku, velezkušených Australanů VOYAGER a amerických FOUR STROKE BARON. Čekal jsem tak natřískaný klub a spousty zajímavé hudby, která nálepku progresu ani omylem nenaplňuje počtem pidlikavých kytarových tónů, ale jde na věc spíše přes futuristický sound, výrazný groove a takřka popové melodie. Ve výsledku nakonec plno v sále přeci jen bylo, ale ne až tolik, aby se prostory Rock Café nedalo vůbec procházet. Zaplnění se týkalo spíše hlavního placu před pódiem, zhruba do úrovně zvukařského pultu, zadní část sálu již byla volnější, i tak bych však odhadoval, že se ten večer dostavilo přes tři stovky lidí.

Stran fotek, doporučuji tento foto-report z musicserver.cz.

Bizarní melounci z FOUR STROKE BARON mne spíše nezaujali, klasické tříčlenné rozestavení – kytara (zpěv), baskytara, bicí - prošlo u téhle staticky působící kapely zateplením prostřednictvím nejrůznějších syntetických podkresů a zvukových zkrášlovadel. Hudba na mne působila neživotným robotickým dojmem, po způsobu automatizovaných rádiových hlášení. Zvuk byl matný, tak jako to obvykle bývá u všeho, v čem má trochu prsty kanadský nevkusák Devin Townsend (jejich poslední desku mixoval) a do čeho napouští svou back-soundovou klávesovou šťávu. Opravdu se zde nedalo mluvit o nějaké melodice, šetřilo se však i na drivu a nasazení. Vše zaházeno nánosy syntetických podkresů. Dokonce i hlas byl hnán přes futuristický efekt. Spíše zahřívacímu kolu v podání FOUR STROKE BARON jsem tak nakonec věnoval z oněch třiceti minut maximálně čtvrthodinku.

Australané VOYAGER už byli o poznání zajímavější, neboť ti naopak melodikou nešetřili a jejich songy se vykazovaly chytlavým dojmem. Nesourodě vypadající kapela působila po vizuální stránce tak trochu směšně (studentík-divnožena-hipster-u mikrofonu pak odrostej hejsek s napůl vyholenou hlavou a napůl řepou, co je stále tak trochu teenager a trochu hlavní cirkusák). Ale když někdo dokáže na disco-djentově odsekávané základy naroubovat přímočaré popové melodie jako vystřižené z osmdesátých let, asi se nepředpokládá, že bude působit vážným dojmem. Kdyby se členové VOYAGER během vystoupení rozprchli do davu, asi by jste je už nikdy nenašli, až tak banálně působili. Jejich set v čele s hitovými šlágry jako „Dreamer“, „Colours“ nebo „Ascension“ však bavil a dokonce jsem měl pocit, že velká část osazenstva přišla právě na tuhle partu.

Už od svého debutu „Inmazes“ jsou Dánové VOLA řazeni mezi nejvýraznější zjevy progresivní rockové hudby. Nejzajímavější na nich je nenucené propojení výrazných melodických zpěvů s djentově a polyrytmicky laděnou instrumentací, ale i jejich schopnost vystavět velmi dobře poslouchatelné skladby s moderním zvukem, vnitřní hloubkou a schopností melancholických nálad živených stylovou nezařaditelností. V jejich skladbách koexistují jemnější fragmenty hned vedle robustního groovu a hutných kytarových riffů. Jejich projev z velké části stojí na hlase lídra, zpívajícího kytaristy Asgera Myginda, ve kterém má VOLA ve svém středu skutečně charismatickou osobnost, schopnou tuhle kapelu táhnout hodně vysoko. VOLA má zkrátka budoucnost. Celkově ve mne jejich čtrnáctiskladbový set vzbudil jen samé pozitivní dojmy, neboť, dle očekávání, ukázal progresivní rockové hudbě nové cestičky, tedy na místo instrumentálního samožerství, složitosti za každou cenu a překombinovanosti reprezentoval odlehčený přístup ke skladbám, silné melodie, moderní zvuk a jemné fúze mezi styly. Z loňské desky sice zazněla celá řada věcí - „24 Light-Years“, „Napalm“, „Future Bird“ nebo na závěr také „Straight Lines“, celkově se však set rozprostíral přes všechny tři silné řadovky. Povedený koncert. Jiný jsem snad ani nečekal.

18.09.2022	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz