VOLA - Witness

70%

Když při tvůrčím procesu spojíte PINK FLOYD s MESHUGGAH, vdechnete skladbám cítění třeba takového Stevena Wilsona a celou dobu se budete snažit nebýt až tak moc vzdáleni projevu norských LEPROUS, je dost pravděpodobné, že pokud se vám práce vyvede a bude obsahovat moderní feeling a sem tam opravdu dobrou skladbu, přiblížíte se tvorbě dánských VOLA. Stále ještě neoposlouchané a vlastně i nenápadné kometě na poli alternativní metalové scény dneška. Jejich třetí deska „Witness“ nadále s vkusem rozvíjí vše, co bylo kapelou vyřčeno již na obou předchůdcích. Svým způsobem je album plnější než předchozí, poněkud klidnější počin „Applause Of a Distant Crowd“, obsahuje více masivních riffů a metalového burácení, to ovšem neznamená, že by ztrácelo na poutavé atmosféře. Hlas Asgera Myginda stále dokáže vykreslit uchu lahodící vokální ornamenty, o čemž jsem se přesvědčoval již v rámci postupně vypouštěných video-singlů týdny a měsíce před realizací „Witness“.

VOLA jsou každopádně tělesem reprezentujícím novodobější náhled na metalovou hudbu. Technicky vyspělí hudebníci, kteří mají přehled o tom, co se dnes kolem nich děje. Svým moderním soundem, jenž spojuje atmosférický žánrový kontext s trochou té rytmické matematiky, dokonale zapadají do mozaiky aktuálního dění. Je úplně jedno, zdali jejich největšími vzory byli kdysi Angličané PORCUPINE TREE a nebo třeba kanadský všeuměl Devin Townsend. Old-school rocker bude mít s nimi možná problémy, vzduchem by při konfrontaci s ním mohli z jeho směru lítat slova jako sterilita, nedostatečná emocionalita, či v extrémním případě i absence věcí prezentovaných od podlahy, ale na to by došlo jen díky střetu dvou světů, které spolu v zásadě pramálo souvisí. Někdo jiný bude samozřejmě hovořit spíše o kultivovanosti a zvukové estetice a těch tzv. „jiných“ opravdu není málo. Naštěstí. Svět se hnul a produkce devadesátých let přestává být již dávno normou. Za poslední dvacetiletku se v rámci scény utvořila poměrně početná skupina fanoušků vyloženě sledujících právě ono modernější dění. Fúze mezi dříve nesourodými tábory popařů, tvrďáků a alternativců již dávno nejsou nemyslitelné. Kdo tohle nezaznamenal, jezdil po roce 2005 v létě za hudbou pravděpodobně jen do Vizovic.

Skladby Dánů se už z prvého plánu velmi dobře poslouchají, přesto bych se zdráhal jejich tvorbu nazvat podbízivou. Myslím, že se kapele daří vyvažovat popový prvek chytlavosti s uměleckou stylizací odkazující do sfér metalové alternativy a to bez větších zádrhelů. „Straight Lines“ je osvěžující otvírák postavený na chytlavém refrénu a v rámci své instrumentace na repetetivních postupech příslušících k moderní metalové abecedě. Kombinace rytmiky, kytar a dominantních klávesových ploch není žádnou originalitou, je však režírována s citem pro docílení podnětných songů. Futuristický zvukový rámec platí za silnou složku tvorby VOLA.

Dvojka „Head Mounted Sideways“ působí o něco nahuštěněji, neboť do popředí se dostávají zlovolné těžkotonážní riffy prodírající se neochvějně terénem umělého cyber-chaosu, který zde slouží jen jako kulisa a doplněk k nosným melodiím. Kosmický výlet „24 Light-Years“ patří k dalším nápadně melodickým položkám, k čemuž znatelně přispívá teskná atmosféra a líbivá zpěvová linka vedená stranou mathových ambic. Ve čtvrté písni „These Black Claws“ si zde hlasově zahostuje raper Shahmen, což podtrhuje nápadně futuristickou stylizaci díla a kapele navíc umožnuje rozšířit své pole působnosti do nadžánrových oblastí. Ostatně, song s jednoduchým a výrazným rytmem zde tu a tam krájí dominantní riff jak od německých RAMMSTEIN. Umění balancovat na tenké hranici s muzakovým prázdnem a ani na chvíli do něho nesklouznout ostatně považuji za velkou devízu Dánů. 

V druhé polovině alba se sice může leckomu zdát, že kapela přepnula na údržbu, ale i zde si dokážu najít skladby se zajímavým potenciálem. Ať už jde o melancholickou a oproti zbytku alba komornější „Freak“, kde se plně rozvinou skladatelské schopnosti lídra od mikrofonu a umění pracovat i se subtilnějšími akustickými motivy, plíživě jedovatou „Napalm“, a nebo další zářivý příklad chytlavého songwritingu v podání „Future Bird“, mám pocit, že se nořím do útrob zajímavého moderního díla, které může oslovit posluchače napříč širokou žánrovou mapou a zůstane ve výsledku trvanlivé. Pokud v něčem VOLA mohou posílit svůj potenciál, je to pravděpodobně jen otázka osobitějšího skladatelského vkladu a snahy o větší vymezení se od módní masy. Jenže při potřebě zachování pohodlné poslouchatelnosti to možná bude pro kapelu těžší oříšek. Za mne, bez problému poživatelné, moderní a chytlavé metalové album.

24.06.2021	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz