VULTURE - Dealin´Dead

70%

Návraty do metalového pravěku jsou dnes zcela běžné. Thrash, death, black, nekončící proud retra, živený nostalgií fanoušků. Návratová křivka logicky kopíruje vývoj v klasickém období. Nejdřív heavy metal, pak thrash atd., přesně jak stárnou jednotlivé generace metalistů. Nicméně zájem o metalové retro trvá déle než ona zlatá éra, kterou bych pracovně vymezil roky 1980 až 1991. Důvod? Stárnoucí fanoušci už většinou nic neřeší ani nehledají, jsou tudíž věrnější, přičemž existuje i nějaký ten dorost, rekrutující se nejčastěji z řad jejich potomků. Samozřejmě jsem celé téma dost zjednodušil, trend má však jasné obrysy, které lze tušit už někdy od roku 1995.

Němečtí borci VULTURE se na retro scéně drží pět let. Nic výjimečného, když si navíc člověk uvědomí, kolik skvělých alb za tu dobu vydali namátkou IRON MAIDEN nebo KING DIAMOND, cítí k žánrovým legendám zas o něco větší respekt. VULTURE sice historii nepíší ani psát nebudou, ale rozhodně nelenili. Stihli vydat již tři plnohodnotné nahrávky, přičemž s druhou povýšili od retro klasiků z High Roller Records rovnou k „otcům zakladatelům“ z Metal Blade. Víc už v dnešní době dosáhnout nelze. Na stejné etiketě vyšla třeba první dvě alba SLAYER. Kytarista Stefan Castevet a basák A. Axetinctör, jakožto kapelní tahouni, si pocit s tím spojený patřičně užívají. V časech thrash/blackových legrácek s BULLDOZING BASTARD mohli o něčem podobném jen snít. Dávka černoty příznačná právě (i) pro raná díla amerických Zabijáků v jejich rukopisu zůstala, dost podstatného se ovšem změnilo a úspěch se dostavil.

Ne že by měl zasloužilý americký vydavatel šťastnou ruku pokaždé, nicméně stále se snaží „rozšiřovat své portfolio a diverzifikovat rizika“, logicky tedy i oním retro směrem. VULTURE ho mohli zaujmout svým nekompromisním přístupem a provedením, temnější až hororovou atmosférou a kytarovými harmoniemi, potlačujícími punkový prvek. Vyvážený poměr náležitě stylizovaného hevíku, speedu a thrashe vrací posluchače někam do let 1984-87. MERCYFUL FATE, VENOM, JUDAS PRIEST, IRON MAIDEN („Killers“), ACCEPT a plno dalších, ale také EXCITER, NASTY SAVAGE a DESTRUCTION. Zpěvák Leo Steeler často zaječí jako za starých dobrých časů, zároveň však nabízí silnou a pestrou deklamativní polohu. Kapelu svým hlasem a dokonalým old school projevem spolehlivě posunuje do nejvyšších pater retro scény. V Metal Blade nejsou žádní hlupáci, slibný potenciál, prostý moderního evropského power odéru, odhalili záhy. Zklamaní rozhodně být nemohou. Novinka má ambici stvrdit zmíněný posun po všech stránkách. Myslím, že se jí to podařilo, i když se co do své podstaty jedná jen o další stylový zásek v řadě. Nejdůležitější je, že kromě perfektního dobového ohozu nabízí též pestrost a solidní písně, kterým prospívá fakt, že se nejedná o dílo nezkušených cucáků či naopak přezrálých „hermelínů“. Poučený důraz na kompoziční stránku, svéráznou hitovost a detail tudíž provází pořádná dávka energie.

Jakkoli VULTURE působí dost undergroundově, renomovaná firma za zády je znát. Potřebný retro zvuk byl tedy vypěstovaný s velkou péčí a spíš hydroponicky než spontánně. Naštěstí člověkem, který zatraceně dobře rozumí svému řemeslu. Dvorní producent kapely, Marco Brinkmann, mezi takové dlouhodobě patří. Pro změnu na uvedeném postu proto nebyl žádný důvod. Autentičtěji zní hlavně vypíchlý zpěv a kytary; bicí už méně. Pánové se chtějí líbit a hrát dobře v autě i peckách, z čehož vyplynul kompromis mezi nutnou razancí, pekelnou patinou a ozvěnou ponuré kobky. Nestěžuju si. Zvuk přechodů mě dokonce nadchl. Mix nezapomněl ani na výtečnou basu. Při troše soustředění si lze vychutnat unikátní zvuk každé z kytar, doprovodná riffage není výjimkou. V jejich tónu se snoubí adekvátní tvrdost s kapkou jedu; dorazí-li pak harmonie výsledek je perfektní, jako třeba ve výtečné „Star-Crossed City“.

Po krátkém, diamondovském intru „Danger Is Imminent“ přichází nápaditá speed/thrashová smršť v podobě svižné dvojice vynikajících skladeb „Malicious Souls“ a „Count Your Blessings“. Neměla by však ani příliš navnadit, ani odradit, protože celá novinka takto „nesype“. V prvním sledu by měly přitáhnout pozornost zejména suverénní instrumentální výkony a řada nápadů, kterými je tradiční horor/hell jízda oživována. S „Gorgon“ už se pochoduje, teatrální klávesová vsuvka a navazující riff se sólem znovu připomenou KING DIAMOND, jejichž ušlechtilou ostrost nejen zde nahrazuje germánská silovost a sveřepost; výborná kombinace. Jidášovku „Star-Crossed City“ už jsem zmínil. Přes pár dalších rychlých věcí je zřejmé, že VULTURE nesází výhradně na speed/thrash, resp. že pokračují ve směru nastoupeném na minulém albu. Nejde o zjednodušení, ale o větší muzikálnost, kladoucí nároky na všechny hudebníky a směřující k zatraktivnění bez podbízení. V titulce dokonce zakoketují s melodickou stránkou MEGADETH. Tak nějak cítím, že se jedná o přirozenou a správnou cestu, kterou jim protřelý vydavatel určitě rozmlouvat nebude. Z retro pasti nejspíš nevede, může však ve fanoušcích probudit opravdový zájem. Nikoli o další pivo u baru, ale o to, kam se budou dále posouvat; přesně jako za starých dobrých časů. Procenty jsem tentokrát spíš šetřil. Rozhodně doporučuji!

14.06.2021	Diskuse (8)	Pekárek hackl@volny.cz