VULTURE - Sentinels

80%

Asi by se člověk musel v posledních letech nacházet na nějaké ztracené orbitální stanici v kosmu, aby nevěděl, jak dnes osmdesátkové metalové retro letí. A navíc v něm vzniká vcelku dost pozoruhodných nahrávek od kapel mladší generace, tedy bandů fungujících kratší dobu než deset let. Jednou z nich jsou i Němci VULTURE sídlící ve Westfálském Dortmundu. Ti mají na svém kontě již čtyři alba, přičemž to poslední „Sentinels“ vyšlo letos v dubnu a těší se velké oblibě, což není vzhledem k jeho kvalitě vůbec žádným překvapením. Materiál působí vyzrále a věrohodně, navíc nabídne spoustu skvělého metalu staré školy. Podstatné je, že kapela má potenciál, nápady a je ve svém snažení plně uvěřitelná. V případě „Sentinels“ jde zjevně o nejvyzrálejší práci tohoto kvintetu, který svou hudbu označuje ne až tak přesně jako thrash metal.

Kapela je od své druhé desky upsaná Metal Blade Records a z mého pohledu patří, třeba spolu s pozoruhodnými Kanaďany RIOT CITY, k nejnadějnějším retrařům v metalu, byť bych osobně jejich žánr čistým thrash metalem nenazýval. Ano, VULTURE mají v sobě tvrdost a rychlost, ale rovněž vlastní výtečný muzikantský vklad evokujících časy prapůvodního speed metalu a jejich skladby tudíž generují i celou řadu nevtíravě melodických pasáží. V první skladbě „Screams From The Abattoir“ sice L.Steeler trochu připomene rozcáplý hlasový projev Paula Baloffa, někdejšího zpěváka EXODUS, který kdysi na jejich debutu „Bonded by Blood“ rovněž předvedl slušnou slovní kadenci, ale to je jen počáteční záblesk. Dál pak je totiž Steelerův vokál zpěvnější a songy se vykazují „power“ rozmáchlostí a solidní hymničností – viz třeba následné „Unhallowed And Forgotten“ nebo „Realm Of The Impaler“. Z mého pohledu jde tak spíše o hodně tvrdý speed metal, kontinentálního old-schoolového střihu.

Zcela jistě bych VULTURE spíše přiřadil ke kapelám, jako byly svého času ranní ANGEL DUST, RAGE, RISK, HELLOWEEN potažmo třeba i BLIND GUARDIAN (pouze z debutové desky), rozhodně tedy více než třeba k SODOM či KREATOR. Jejich frontman vlastní i určitou vokální podobu se Schmierem z DESTRUCTION, ale celkové výrazivo kapely a proud riffových sprintů je mnohem blíže k HEADHUNTER než k hlavnímu působišti tohoto gurua západoněmeckého thrash metalu. Nicméně VULTURE v sobě našli potenciál nahrát semknutou třičtvrtěhodinovou sadu, která se jeví prostá výpadků, desku, jež by klidně mohla vyjít v roce 1988 a nepůsobila by vůbec nemístně.

Jedna metalová vypalovačka střídá druhou, všechno sedí, ať mluvím o instrumentaci, nebo se zaměřím na formu provedení, posluchač zkrátka jen nadšením lape po dechu, protože na něj útočí záplava povedených metalových hymen. Skladby jako „Deathrow“ nebo „Oathbreaker“ jsou toho důkazem, stejně jako epičtěji stavěný závěr v podobě „Sentinels (Heavier Than Time)“. Kapela si navíc dokáže najít chvíli na obohacení desky klasicistní instrumentálkou „Der Tod trägt schwarzes Leder“, jež dodá výrazu VULTURE a jejich aktuální nahrávky na romantičtějším a osudovějším feelu. Skvělá metalová sada staré školy, jakou německá scéna potřebovala jako sůl. Je s podivem, že za ní stojí hudebníci, kteří v době, kdy se takto v oblasti jejich původu hrálo, ještě ani nebyli na světě.

28.10.2024	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz