VYVRŽENCI PEKLA - Rob Zombie v té nejlepší formě

Milí filmoví fandové! Ve světě se točí spousta hororů, z nichž velká část je značně klišovitá, tezovitá, standardně odvyprávěna (např. populární produkční dítka Jamese Wana v současné době), prostě filmy, které mě moc neberou a převážně se u nich dost nudím. O něco lépe je na tom severská kinematografie, která nejednou dokáže překvapit, nemluvě o Francouzích, kteří díky jménům jako Alexandre Aja, nebo Pascal Laugier vládnou současným brutalitám filmového plátna, i když ten druhý jmenovaný má ty filmy tak „umělecky přešlechtěné“ a násilí tak stylizované, že se na to často nedá ani koukat (pusťte si např. od něj Martyrs z roku 2008), nemluvě o jeho přitroublých pointách. Nu, a pak tu jsou filmy, které jsou nepředvídatelné, živočišné, plné energie. Není jich mnoho, ale jeden z nich natočil…..Rob Zombie. Známé to jméno, chytáte se?

Ano, představovat Roba Zombieho by bylo skoro nošením sov do Atén, nebo zaváděním black-metalového žánru do severských zemí. Hardrockový rebel, frontman WHITE ZOMBIE, hororový spisovatel, svérázný scenárista a ještě svéráznější režisér. Prostě múzami políbený člověk, všeuměl, něco jako Jára Cimrman :o), ale na rozdíl od něj skutečně talentovaný ve všem, na co šáhl. Nás ale nyní nezajímají jeho hardrockové vypalovačky, ale jeho režisérské já. A to je neméně zajímavé. Rob debutoval dnes již proslaveným filmovým kouskem House of 1000 Corpses v roce 2003. Exploatační šílenost, ze které je cítit Zombieho fascinace zlem, ať jde o kult Charlese Mansona, nebo různé rodinné vražedné klany odněkud z Prdelákova v jižním Texasu i jinde, prostě krajin plných amerických rednecků.

Ano, je tu značně cítit láska a inspirace kultovním Hooperovým Texas Chainsaw Massacre z roku 1974, což je dodnes nejoblíbenější Robův film. Zombie miluje 70.léta, retro stylizaci, všechny jeho postavy jsou bizarní panoptikum úchyláků, pro něž je skladování mrtvol v lednici stejně běžným jevem, jako se jít vychcat a celému tomu šéfuje neodolatelný Kapitán Spaulding s klaunovským maskováním. Už vím, proč jsem nikdy neměl rád klauny :o), vždycky mi přišli nebezpeční :o). Ale pokud jde o režijní schopnosti Roba Zombieho, tady se ještě rozkoukával. Z celého filmu křičí frenetická touha šokovat za každou cenu, postupem času vás ty bizarní výjevy a přehrávání všech zúčastněných tak moc ubíjí, že aspoň v mém případě jsem o dění ve filmu postupně ztrácel zájem. Z celého příběhu vražedného klanu Fireflyových si po letech pamatuju jen ty fajn hororové kulisy a připitomělou pointu na konci, která měla být překvapivá, ale u mě se minula účinkem. Mnohem zajímavější je pozadí problémové distribuce filmu, od kterého všechna filmová studia a distributoři dávali ruce pryč, protože jim přišel až moc násilný, až po něm spásně šáhla kanadská Lionsgate Films, která mimo jiné nastartovala i kariéru Jamese Wana a jeho prvního Saw. Ale to už je jiný příběh. House of 1000 Corpses se sotva v kinech zaplatil, ale stihl dostát takového kultovního statusu, že Zombie dostal opět volnou ruku a peníze, nelenil a dva roky na to přišel s pokračováním - The Devil´s Rejects. A to je už jiná káva, to už je filmový žrádýlko…..

Tak co tu máme tentokrát? Opět Otise, se skvostným, špinavým hippísovským vzezřením, opět jeho ségru Baby Firefly (v reálu Zombieho manželka Sheri Moon Zombie), a oba prchající před policajty, kteří obklíčili jejich ranč, aby tak učinili přítrž těm desítkám mrtvých, které má šílená famílie na svědomí. Během jejich útěku se k nim přidává i jejich fotr, Kapitán Spaulding, nepsaný šéf vraždícího klanu Fireflyů a při cestě se zastaví na hraničním motelu, kde si dopřejou mučící kratochvíle na jedné z ubytovaných rodinek. Mezitím šerif Wydell, jehož bratr byl jednou z obětí, je rozhodnut dopadnout Spauldinga a spol. za každou cenu, i kdyby měl sáhnout k extrémnímu násilí. Předem je nutné zmínit, že Vyvrženci pekla (český distribuční název) není vlastně horor, i když je v reklamních upoutávkách tak označován. Je to spíše směsice žánrů, taková exploatační prasečinka, říznutá road-movie a trocha toho rodinného dramatu (notně narušené, až úchylné rodinky, nutno říci).

Zároveň tímhle kouskem uštědřil Zombie dvojí kopanec – skrze jednu , zde se vyskytující, směšnou postavu filmovým kritikům, aby jim tak naznačil, co si o nich myslí, když o něm píšou takové bludy. A pak kopanec pokrytecké americké společnosti, které v médiích všeho druhu má plnou hubu žvanění o potřebě instituce správné, křesťansky smýšlející, spořádané americké rodinky, přitom jeho film je úplnou antitezí tohoto médiemi protlačovaného postoje – Fireflyovi jsou všechno, jen ne „spořádaní“, všechno, jen ne „křesťansky založená, společensky uvědomělá“ rodinka. Jinými slovy, jsou to magoři, pošuci a vlastně všechny postavy v tomhle filmu jsou nějak charakterově vykolejené. Kladné charaktery se tu nevyskytují, humor je tu často šibeničního rázu, za celý film tu zazní, jak spočítali filmoví fandové a kritici, asi 230-krát „fuck“ v mnoha obměnách, včetně pojmu, který jsem do té doby nikdy neslyšel a zaznamenal ho až tady – krásné úderné „chickenfucker“, ani netuším, jakým českým ekvivalentem by se to dalo přeložit :o) To se děje ve scéně, kdy dva redneci (jedním z nich je Michael Berryman!) jdou kupovat kuřata a farmář se jim zdráhá je prodat, přičemž následuje dialog: „Nechceš ty kuřata doufám šoustat, co?“ – „Na co to, kurva, narážíš? Ty snad šukáš kuřata?“ – „No, popravdě se mi to dřív honilo hlavou. Když si chceš trochu užít a potřebuješ nějaké to pičisko, tak prostě uřízneš kuřeti hlavu, zastrčíš tam svýho ptáka,a to kuře se z toho může zbláznit, jak to do něj fedruješ.“. Mnoho bizarnějších filmových dialogů za svůj život asi nezažijete :o)

Zombie oproti House of 1000 Corpses poněkud zklidnil svůj styl, takže ve Vyvržencich pekla se nedějí šílené eklektické střihačské orgie s přeplácanými barvami, ale vše je podřízeno vyprávění a kamera už tak praštěně nešvenkuje sem a tam. Sem a tam vám ale možná bude švenkovat žaludek, násilí je tu fakt hodně a někdy často dost nepříjemné, zejména ve scéně mučení turistické rodinky v pohraničním motelu. Ne, že by tu snad lítaly vzduchem střeva a stříkala krev v galónech, i když na nějaký čistý průstřel lebky, odříznutý obličej zaživa a rozprsknutí střeva na silnici po srážce s dodávkou taky dojde. Dusné je spíš to, jak reálně všechno působí, a když Otis donutí jednu z žen se svléknout a pod kalhotky jí strká nabitou zbraň, asi žádná z žen by nechtěla být v její kůži. Naštěstí to pak Zombie shodí verbálním vtípkem – „Víš, kámo, jestli se nemýlím, tak myslím, že cítím smrad chcandy tvý manželky na mojí zbrani. Doufám, že z toho nezkoroduje.“. Prostě jak říkám, Fireflyovi jsou úchylní freaci, které byste v reálu tutově nechtěli potkat, ale když pak, v jedné z odlehčených scén, diskutují při jízdě autem o tom, jak krásně chutná mražená zmrzlina, jsou vám chvilku dokonce i sympatičtí. Takovéhle drobně humorné scénky jsou vždycky příjemným zpestřením, obzvlášť ve filmu, který je tak nihilistický, kde neexistují morální linie a běžný člověk mimo okruh Kapitána Spauldinga je jenom maso na zabití, nebo šikanování. Tu zabijáckou atmosféru filmu pak dokresluje i prostředí, které je díky nehostinné texaské krajině správně horké, dusné a prašné, hned jsem si vzpomněl na zfilmované romány Cormaca McCarthyho. Možná, že Anton Chigurh z Tahle země není pro starý byl nějakým vzdáleným příbuzným Fireflyů, či co :o)

Triumfem filmu je ovšem jednoznačně obsazení, a je na něm vidět, jak má Rob Zombie rád staré horory. Je tu Ken Foree, známý černoch z Romerovy klasiky Dawn of the Dead (1978), nechybí tu slavná extrémní držka Michael Berryman alias Pluto z The Hills Have Eyes (1977), dále P.J.Soles, jedna z obětí v Halloweenu (1978), dvorní herec Roberta Rodrigueze Danny Trejo tu je taky a potěšilo mě, že tu má svůj prostor i Mary Woronov, kultovní princezna B-filmů. Je to ale hlavně velké sólo tří borců a jedné sličné borkyně. Sid Haig alias Spaulding oproti prequelu tu nemá tak velký prostor, takže to herecky stojí především na bedrech Billa Moseleye coby Otise (v civilu stejně jako Rob Zombie rockový muzikant), který coby zarostlý špinavým plnovousem a šedivým dlouhým hárem je nepřehlédnutelný, z Robovy manželky Sheri Moon budete mít nejednou pnutí v kalhotech a herecky nejznámější z té party, šerif William Forsythe, je taky ukázkový psychotický magor, že se moc neliší od vrahounů, které pronásleduje.

Musím vypíchnout scénu s Otisem, když před svoji sténající obětí cynicky prosí boha, ať ho udeří bleskem – „Kámo, chci, aby ses začal modlit k Bohu. Chci, aby ses začal modlit, aby přišel a zachránil tě. Chci, aby mě blesk trefil do hlavy, a rozkrouhl mi tu mou zkurvenou palici!“ – tady si to Moseley fakt excelentně herecká dává. A můj miláček Sheri? Když v motelu před vystrašenou rodinkou laškovně tancuje za doprovodu popěvku "Chinese, Japanese, dirty knees, look at these!", je tak maximálně mrdatelná, že se to skoro vzpírá přírodním zákonům :o) Jsme na rockovém sajtu, takže nesmím opomenout zmínit, že Zombie dostál svým kořenům a ani tady nechybí rockové vypalovačky. Zazní jich tu kolem dvaceti, byť třeba jen kraťoučká pasáž, ale zejména ta stěžejní – Free Bird od LYNYRD SKYNYRD, přehrána celá a doprovázející závěrečnou střihovou pasáž, tu sedí dokonale jak prdel na hrnce. Skvělá scéna, skvělá písnička!

Závěrem bych chtěl důrazně varovat před dabovanou verzí. Že ve svých článcích píšu o tom, jak je dabing na hovno, to je u mě skoro kolorit, ale tady je to opravdu potřeba. Vidláckou jižanskou angličtinu nikdy nenahradíte mechanicky odříkaným českým huhláním znuděných herců, nikdy! Takže prosím, pokud do tohoto filmu půjdete, tak jen v originálním znění s českými titulky, jinak vás bude Kapitán Spaulding strašit ve spaní. A to fakt nechcete :o)

Tak filmu zdar a zase někdy příště.

Hodnocení:  80%

22.05.2019	Diskuse (4)	Lima fulci@seznam.cz