Vzepjetí thrashového jara

Už zhruba dekádu prožívá svůj velký návrat metalový styl, který zejména v osmdesátých letech hnul s evolučním systémem tvrdé hudby - THRASH. Přes všechny prognózy a negativistické scénáře to však stále nevypadá, že zájem o něj někdy opadne. Právě naopak, rok co rok vychází stále větší množství nahrávek příslušnících k tomuto subžánru, ať už od klasických kapel oné starší generace nebo od jejich mladších nohsledů. Stopa, kterou thrash metal zanechal v srdcích fanoušků, je opravdu hluboká a čelní kapely stále diktují tempo hry a to ještě v druhé desetiletce 21.století. Rvavý agresivní nářez, který se vyklubal na světlo světa v osmdesátých letech minulého století, má díky své přirozenosti a opravdovosti zkrátka tuhý kořínek. Celá řada kapel z generace osmdesátých let se stala už v té době doslova legendárními, výrazně hnula scénou, posunula mantinely agresivity, vykazovala se osobitostí, a tak po právu sklízela vavříny a získala velké množství fanoušků. A i když se zájem o thrash metal s nástupem devadesátých let počal vytrácet a styl přepustil místo jiným, jeho odkaz zůstal natolik výrazný, že bylo už tenkrát jisté, že někdy v budoucnu dojde k velkému reunionu. Dnes jsme tak již minimálně dekádu svědky velké obrody thrashe, staré formace se vracejí na scénu, koncertují a jako by nic vydávají reunionové nahrávky, do toho ještě vzniká celá řada kapel nové generace, které od svých vzorů přebírají výrazové prostředky, zkrátka a dobře - thrash metal již dávno chytil svůj druhý dech. Zde jsou žhavé novinky právě připravované nebo vycházející v roce 2016.

Již zkraje roku 2016 zabodovali zrekonstruovaní MEGADETH albem „Dystopia“, pečlivě opracovanou deskou klasického charakteru, prostřednictvím které neklidný zrzoun Dave Mustaine přesvědčuje o své touze navázat na svou tvorbu z osmdesátých a počátku devadesátých let. Nové skladby nepostrádají chytlavost, tah na branku, ale i progresivněji laděné pasáže. Přestože se kvalit milníku „Rust In Peace“ dosáhnout opět nepodařilo, stále si myslím, že je potřeba ve snaze pokračovat. Novinka  i tak pravděpodobně platí za nejlepší jejich věc z poslední dvacetiletky, takže MEGADETH nyní se ctí drží krok s průměrem své diskografie. Album „Dystopia“ oblažuje zejména skvělá kytarová práce nováčka v řadách kapely Kiko Loureira. Dalším známým muzikantem z osmdesátých a devadesátých let, který v posledních letech chytil neuvěřitelnou formu a dokonce ještě překonává alba ze svého klasického období, je Tommy Victor. Jeho PRONG totiž již osm let působí jako pokropení živou vodou. Novinka „X-No Absolutes“ zdařile navazuje na skvělá alba „Carved Into Stone“ a „Ruining Lives“. Dnešní PRONG mají v sobě stále onen památný zápal, energii, náboj a riffy mající schopnost bortit zdi, ovšem k tomu všemu se dá připočíst zlepšená práce s vokály a skladby, které nepostrádají melodiku a určitým způsobem i punkový feeling.

Desku roku zatím představili mosheři ANTHRAX. Newyorčané se svou druhou po-comebackovou nahrávkou „For All Kings“ vzali všem vítr z prachem, vždyť se také novým albem průběžně zabývali ve studiu několik let a už v létě bylo z prvních ukázek zjevné, že půjde o mimořádně povedené thrashové album, které bude dokonale reprezentovat jejich pojetí stylu. Nové skladby se navíc vykazují masivním zvukem, epickou rozepjatostí a melodickými refrény, za které by se nemusela stydět nejedna heavymetalová legenda. Ve skvělé formě je dnes i navrátilec za mikrofonem Joey Belladonna, ale i nový kytarista Jon Danais potvrzuje, že má co kapele nabídnout a jeho sólo příspěvky i riffy skvěle doplňují brusku, jakou po třicet let Scott Ian je. Celkově tedy mimořádně povedené dílo, o kterém si mohou nechat slavnější kolegové METALLICA i SLAYER asi jen zdát. Poté co do kapely nastoupil na uvolněný post kytaristy Daniel Mongrain, jsou i kanadští VOIVOD neuvěřitelně v laufu, což u nás ukázali několikrát i koncertně. V roce 2013 bylo vše stvrzeno albem „Target Earth“, které navázalo na to nejlepší z konce osmdesátých let. V současnosti kapela působí semknutě jako málokdy předtím a i další vlaštovka v podobě EP „Post Society“ není žádnou samoúčelnou experimentální blbostí. Prakticky zde Kanaďané svůj cyber-fantastický svět zdařile oživují a novým skladbám se snaží dát ještě panoramatičtější ráz. Dalo by se říct, že jde o ještě trochu odvážnější a psychotičtější vzorek, než v případě jejich poslední řadovky. Vše tedy šlape i zde, jak má.

A když už jsme za Atlantikem, musím zde připomenout, že nás v květnu čeká novinka od kapely, kterou osobně považuji za snad nejlepší ze všech novo-generačních thrashových formací. Jejich sci-fi styl se sice vykazuje značnou měrou také progresivními prvky a jejich kompozice vlastní komplikovanější riffovité struktury, ale to je právě v jistém ohledu dobře. Řeč je o pozoruhodných pensylvánských ďáblech VEKTOR, jejichž třetí řadovka „Terminal Redux“ je s napětím očekávána už pátým rokem, a pakliže bude držet krok s minulou deskou „Outer Isolation“, máme se na co těšit. Něco se už říká o znovuobnovení aktivit MUNICIPAL WASTE, jejichž neposedný frontman byl v mezidobí angažován v řadách hardcoreových buřičů IRON REAGAN, aby jejich levicově angažovanou tvorbou nasral svého fotra, velkého příznivce a člena Republikánské strany. Rád bych se někdy dočkal situace opačné, že bude pravičácký synek brojit proti levičáckému otci.

I v Seattlu už nějakou dobu duní (díky Kurdtu Vanderhoofovi) pořádně ostrý power metal, neboť jeho METAL CHURCH se stále snaží (pravda marně) docílit svých ztracených pozic z osmdesátých let. Tentokrát si na pomoc přizvali dokonce akvizici z nejlákavějších. Do kapely se totiž po více než dvaceti letech vrací zpěvák Mike Howe, který kdysi nazpíval trojici skvělých alb „Blessing In Disguise“, „The Human Factor“ a „Hanging In The Balance“. Na tyto věci tak bude novinka „XI“ vypuštěná koncem března navazovat a těšit se může zejména letitý fanoušek, naladěný na americký power a speed metal případně na melodičtější formy thrashe. Pozadu nezůstanou na jaře ani sanfranciští DEATH ANGEL, kteří připravili už svou osmou řadovku (je neuvěřitelné jak to letí) nazvanou „The Evil Divide“. Jde o třetí album v řadě, které je nahrané v totožné sestavě, což svědčí o tom, že se kapela okolo zpěváka Marka Oseguedy a kytarového workoholika Roba Cavestanyho ustálila, jak co se týče personální stránky, tak definitivně našla muzikantský recept na to pro ní důležité. Půjde samozřejmě opět o řádně ostrý thrash metal, který se však nebude vyhýbat ani melodiím. Pozadu v přípravách nového materiálu, který nese pracovní název „The Brotherhood Of The Snake“, nezůstávají ani jejich kolegové z Bay Area - TESTAMENT, kteří však volí pro vydání spíše podzimní termín a v ustálené sestavě s Glenem Hoglanem a Steve Digiorgiem pilně pracují.

A konečně když se přesuneme do Německa, největší bašty agresivního old-schoolového thrash metalu na Starém kontinentě, zjistíme, že tam již v průběhu února vyšla zajímavá novinka „Cursed And Coronated“ kapele PROTECTOR, která patřila k jádru scény již v dávných osmdesátých letech. Už první po-návratová práce „Reanimated Homunculus“ nezněla marně, takže se i na tuhle věc vcelku těším. Uvidíme, jak se bude dařit jejich ponurému thrash/ deathu v současné rychlé době, nicméně jsem přesvědčen, že jejich návrat uvítala celá řada letitých metalových fanoušků. V dubnu vychází další album kapele DESTRUCTION, které ponese název „Under Attack“ a jak je u Schmiera dobrým zvykem, půjde opět o pořádnou porci nabroušených riffů. Nahrávka bude plná agresivity a reflektuje aktuální nebezpečenství, jenž nabízí současný velmi neklidný svět kolem nás. V květnu vychází po třech letech nové album také obstojně našlápnutým Dánům ARTILLERY. A když se znovu přesuneme do Německa, vypadá to, že do konce roku vyjdou alba ještě dalším legendárním značkám thrashové scény a to těm nejvýznamnějším – tedy KREATOR a SODOM. Něco se však šušká i o albovém návratu S.D.I., kteří se nyní vykazují častými koncertními aktivitami. Prostě thrashový old-school se v roce 2016 dočkal svého velkého vzedmutí.

09.03.2016	Diskuse (15)	Stray