WALTARI - 3rd Decade - Anniversary Edition

40%

Už jsem si říkal, že začínám ztrácet soudnost. Jak jsem před dvěma roky psal seriál WALTARI a u každé řadovky sázel vysoká hodnocení. Nedávám jim to už automaticky? Nebojím se kapelu zkritizovat, když je moje nejoblíbenější? Naštěstí moji favorité vyřešili tyhle otázky za mě – vypustili kolekci, kterou nejen nechci, ale dokonce nedokážu poslouchat ... a vidím ji maximálně na 40 % !

Někdo by možná řekl – co s tím dělat takové ciráty? Je to přece kompilace a bestofky se nehodnotí. Jenže u WALTARI je to trochu jinak. Když v roce 1998 vydali výběrovku „Decade“, byla to pecka! Kapela tehdy stála na tvůrčím vrcholu, každá položka byla atomová bomba a navíc byl playlist doplněn hrstí skvělých nových věcí nebo remixů/živáků, které překonávaly originály. Dohromady famózní záležitost a povinná položka ve sbírce! O deset let později se pak na pultech objevilo pokračování „The 2nd Decade – In The Cradle“, které už takovou sílu nemělo – v podstatě šlo o klasický výběr úspěšných skladeb z daného období plus nějaký ten remix nebo rarita, celkem běžná záležitost. Přesto WALTARI stále šla karta a cédéčko po většinu hrací doby jede jak má.

Jenže co se třetím pokračováním? WALTARI v poslední době skladatelsky již nebyli tak aktivní a ve finále by výběr sestavovali ze dvou řadových alb. Což by byla samozřejmě blbost. Vydali se proto jinou cestou a s výjimkou dvou novinek je „3rd Decade – Anniversary Edition“ složená z coververzí vlastních starých skladeb. Tedy opravdu starých – skupina sáhla hluboko do devadesátých (plus nultých) let, přizvala si do studia členy různých jiných kapel a společně dali dohromady nové varianty letitých hitů. Hostům byl dán prostor, aby do písniček WALTARI vtiskli svoje cítění a načichly tak originálním duchem. Jak to dopadlo? Za mě ... bohužel dost bídně!

Začátek by docela šel. Úvodní „Merry Go Round“ je novinka a šlape zhruba v duchu současné tvorby WALTARI. Základem je řekněme „göteborský“ kovový zvuk, do toho vůdčí elektronické melodie ... jo, šlape to dobře. WALTARI ve studiu pomohl Jürgen Engler z německých DIE KRUPPS a muzikanti si dohromady sedli. Ještě lépe dopadla kooperace WALTARI s holkami z ANGELIT – vzpomnělo se na dávný společný projekt „Channel Nordica“ a výsledkem je výborná etno-hitovka „Step Outside“, typická optimistická nakopávačka a jasně nejlepší položka na „3rd Decade“. Kdyby byl takovýhle i zbytek alba, bylo by hej. Jenže není.

V coververzích totiž písně prošly velkými změnami a ve většině případů se výsledek dalece míjí s původním duchem WALTARI. Začněme ale u povedenější skladby se složitým názvem „Ehtoopuolella“, což je ve skutečnosti hitovka „One Day“ předělaná finskými ELÄKELÄISET do zábavného etnostylu zvaného „humppa“. Zní to dobře, písnička celkem šlape, jen na konci si mohli tvůrci odpustit zhruba minutové žvatlání zúčastněných, které trochu kazí dojem. Ale celkově pořád v pohodě. Daleko míň mi sedí „In The Cradle 2021“ – jedna z mých vůbec nejoblíbenějších skladeb od WALTARI, kterou tentokrát ovlivnili členové KORPIKLAANI a THE 69 EYES. Znovu je hozena do takového toho zamlženého finského etna a úplně se změnil zvuk i dynamika nástrojů, přičemž to ale tentokrát vůbec nezní dobře. Nadšený nejsem ani z remixu „Skyline“ z poslední řadovky WALTARI – skladba se zkrátila do rádiové (?) délky a narušilo to její původně vymakanou strukturu. Proč poslouchat tohle, když si můžu pustit mnohem lepší plnou verzi?

Abych zas chvíli nenadával – předělávka „So Fine 2021“ zní výborně. Můžu se sice ptát, jestli má smysl dělat sto padesátou verzi třicet let starého hitu, ale koneckonců, proč ne? Stejně tak se docela dobře poslouchá „Below Zero 2021“ – tu dostal společně s WALTARI do parády Marco Hietala z NIGHTWISH a do aranží logicky probleskuje symfometalový odér jeho staré družiny. Drží se ale v přijatelné míře a písnička není nějak výrazně narušena.

S tímhle rozumným přístupem bohužel tvrdě kontrastuje závěr alba – čtyři geniální skladby WALTARI, které jejich nové pojetí totálně zabíjí. Nejhůře je, když do coververzí nastupují ženské hlasy – holky z různých kapel se jak v „Misty Man 2021“, tak v „The Stage 2021“ a „Helsinki 2021“ tak úporně snaží ukázat, kolik stupnic dokážou zazpívat a jak si to dělají po svém, že z původní atmosféry písniček nezbývá ani zblo. Jen nepříjemný zápach jakože „moderního metalu“, který se k WALTARI nehodí a připomíná spíš zábavu v lokální sokolovně, kde se nějaká místní kapela pokouší o nemožné – udělat kvalitní coververzi WALTARI. Snad nejhůř pak dopadla „Lights On 2021“, ze které se za asistence finských LORDI stala tak „metalcorová“ dupárna, že by člověk vyletěl z kůže. Já vím, už jsem asi starý a příliš lpím na letitých originálech, na které jsem zvyklý, tohle mi ale fakt rve uši!

Je to vlastně paradox. Skvělá řadová alba, která WALTARI tvořívali dříve, jsou dnes v podstatě nesehnatelná a dají se koupit jen čirou náhodou někde v bazaru. A k dispozici je místo toho výběrovka, kterou si pořizovat nechci, protože neobsahuje prakticky nic z toho, čím mě WALTARI uhranuli a co jim baštím už třicet let jako věrný pejsek. Stokrát radši bych si objednal výroční edici „Channel Nordica“, kterou před nějakou dobou kapela zveřejnila v online prostoru. Jenomže právě ... pouze v online prostoru! Takže mi nezbývá nic jiného, než vyrazit do bazarů a doufat, že tentokrát budu mít štěstí a na nějaký ten starý klenot tam narazím. A smířit se s tím, že „3rd Decade“ není nic pro mě...

15.01.2022	Diskuse (4)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz