WALTARI - Blood Sample

90%

Minulá recenze na návratové album „Rare Species“ vám možná trochu zkazila náladu, dnes ale přišel čas, rychle to napravit! Namalujte si na obličej šaškovskou masku, roztáhněte úsměv do široka a nasaďte si do hlavy mód totálního bláznovství – WALTARI jsou totiž zpátky, v plné síle a s náloží strašně dobrých písniček. Přesně jako za starých časů!

Kärtsymu Hatakkovi a jeho kamarádům stačil jen rok a půl na to, aby se zregenerovali a po nejslabší řadovce předložili fanouškům naopak jedno ze svých nejlepších alb, skvělé „Blood Sample“. Špičková forma se vrátila opravdu rychle – už šňůra k „Rare Species“ byla neskutečně třaskavou záležitostí a když jsem WALTARI tehdy poprvé viděl naživo, jenom mi padala huba, jak může být nějaký koncert takhle nabušený! Turné navíc kapelu inspirovalo ke konceptu nového alba. Autor písniček Kärtsy to vysvětloval tak, že když cestovali křížem krážem Evropou, všiml si, že v každé její části vládne jiná atmosféra a duševní stav. Hatakka se to rozhodl zachytit v nových skladbách a celá deska pak měla vytvořit jakousi mapu „krevních vzorků“ daných míst. Název „Blood Sample“ byl tedy nasnadě a navíc zafungoval i v další symbolické rovině – výraz „blood“ se dá chápat jako tvrdý element v muzice WALTARI, zatímco „sample“ její roztančenou tvář.

Nové album bylo pojato také jako určitý návrat ke kořenům – v podstatě raně devadesátkoví WALTARI s novým zvukem. Pro momentální rozpoložení kapely její šéf vymyslel dokonce vlastní označení – takzvaný „mental metal“. K úspěchu celého procesu pomohlo i angažování trvalého bubeníka Villeho Vehviläinena, který u WALTARI zůstal až dodnes. S upevněnou sestavou a jasnou vizí si pak kapela mohla dovolit i určité experimenty v nahrávání – nechala si studiové vybavení navozit do vlastní zkušebny v Helsinkách, kde pak v poklidu točila od prosince 2004 do června 2005 pod dohledem producenta Samiho „Hannu“ Koivista. Bylo to ale přece jenom trochu dobrodružné – zkušebnu v legendárním kulturním centru Nosturi totiž WALTARI sdíleli s několika dalšími skupinami (např. THE 69 EYES) a občas se tak muselo trochu šachovat s termíny, aby na nahrávání bylo volno.

Pod hotový materiál se vydavatelsky opět podepsala lokální firma, tentokrát Blastic Heaven/Bluelight Records, která se jinak orientovala spíš na finskou roots music. Tak kvalitní deska jako „Blood Sample“ a kapela na nové startovní čáře by pochopitelně potřebovaly jako sůl velký label s pořádným dosahem, o tomhle vydavatelském prokletí WALTARI už jsme se ale bavili minule. Kapela si však asi leccos dokázala zařídit sama – z poznámek v bookletu vysvítá, že jí sponzorsky vypomáhal například výrobce kytar Jackson nebo – a teď pozor – letecká společnost Československé aerolinie!

Na „Blood Sample“ máme plné hrsti výborné muziky, jenže pokud se měla všechna vejít na jedno album, logicky z toho opět musela vylézt gigantická stopáž. WALTARI v roce 2005 zřejmě trhli světový rekord a na desku nacpali neuvěřitelných 17 písniček o délce 78:50 minut! Budete se ale divit – mě to tentokrát zas tak moc neruší. Drtivá většina písniček je prostě tak dobrá, že si je nadmíru užívám a „Blood Sample“ zvládnu s celkem svěží myslí až do konce. Materiálu je na albu tolik, že by úplně s přehledem vystačil na dvě, možná dokonce na tři desky, jenže WALTARI nechtěli projekt kouskovat, aby se nenarušil koncept oněch „krevních vzorků matičky Evropy“. Další možností bylo vydat vše na dvojcédéčku, jenže na to se zase moc netvářila vydávající firma. Ve finále je tak deska alespoň v bookletu rozdělena na dvě části a před pořadové číslo 9 je do hrací plochy vložena symbolická minutová pauza.

Teď už ale konečně k písničkám. Poměrně hodně z nich jsou tentokrát rychlé kvapíky napráskané optimistickými melodiemi, zhruba stejně je ale na „Blood Sample“ také introvertních žalozpěvů nebo běžnějších, písničkových songů. Výsledný „melting pot“ bez problému funguje, což vlastně dokládá už úvodní kousek „Helsinki“ – naprostý skladatelský gigant, kde jsou do sebe harmonicky zakomponovány zadumané finské recitace, melodické anglické refrény, ukřičený rap s metalovými kytarami, klasické operní vokály nebo hlasy námořníků a opilců z baru. Celkově jde snad o nejlepší skladbu WALTARI vůbec, manifest rozervané skandinávské duše a čistou hudební genialitu!

Kdybychom měli podrobně popisovat každou ze 17 skladeb na „Blood Sample“, asi bychom mohli výsledek nechat svázat a odevzdat na nejbližší univerzitě jako diplomovou práci. Vezmeme to tedy spíš typově. V první části alba převažují ony rychlé, melodické a zpěvné věci – „Not Enough“, „Too Much Emptiness“ i „Never“ jsou jako skoby vystřelené z natažené gumy, tu proložené nějakou progresí, tam infantilní srandičkou, no úplně jako v půlce devadesátek. Nejlepší z téhle kategorie je ale „All Roads Will Lead To Rome“. Vezměte si tuhle skladbu s sebou do lunaparku a uvidíte, co se bude dít – labutě se vytrhnou z pantů, lochneska vyskočí z dráhy a rozjedou společně největší párty v pouťových dějinách :)

Stejně silnou porci muziky nabízí „Blood Sample“ i milovníkům zadumanější hudby. V první části desky kromě „Helsinek“ například desetiminutovku „Digging Inside“, která stojí někde na pomezí soundtracku, symofonie, scénické hudby a má neuvěřitelný feeling. Zrovna tak silné jsou atmosférické skladby v druhé části nahrávky – třeba při „Aching Eyes“ se vždycky cítím jako na procházce vymrzlým zasněženým lesem. Zvláštní vztah pak mám ke skladbě „Pigeons“ – tahle melancholická hymna do sebe absorbuje latinské rytmy, blízkovýchodní harmonie a když s ní WALTARI před nedávnem zahajovali svůj druhý koncert v mém domovském Jablonci, zobal jsem to kapele totálně z ruky. Podobně dobrá je i „Darling Boy“ se zvláštně smutnou atmosférou a strašně silnými melodiemi.

Skladeb k popisu by bylo ještě hodně, abychom ale recenzi úplně nezahltili, zmiňme dnes už jenom dvě. Na prvním místě experimentální „Back To The Audio“, která zní, jako kdyby se starý osmdesátkový počítač proměnil v rockového muzikanta a z toho, co má v hardwaru, složil písničku. No a úplně na konec pak coververzi „Julia“, kterou si WALTARI vypůjčili od THE BEATLES a udělali z ní svěží jiskřivou perlu, která se v závěru vynoří z gigantické délky alba jako Venuše z vln oceánu. Takhle povedené rozloučení s deskou se slyší opravdu málokdy!

01.10.2020	Diskuse (11)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz