WAR FOR WAR - Čistý galenit

80%

Za Lordem Morbivodem (STÍNY PLAMENŮ, UMBRTKA, TROLLECH, QUERCUS) stojí už slušná řádka desek. Letos k nim přidal další, tentokrát pod hlavičkou projektu WAR FOR WAR. Původně česká odpověď na styl kultovního „Panzer Division Marduk“ se při zachování názvu záhy propracovala k experimentálnějším polohám spjatým s tématikou hornictví. Na hudební bázi se zde pak vyzkoušelo kdeco, aniž by se sklouzlo do sfér tvůrčí šedi, bezduchého epigonství či samoúčelu, na to je Morbivod až příliš velký písničkář.:-) Jednotlivým deskám WFW lze jen stěží upřít díl originality a výraznou atmosféru. Vše podstatné se odvíjí od solidní tvůrčí dispozice, odrážející se jak v hudební složce, tak v zajímavém konceptu.

Morbivod si i nadále dělá co chce. Na novince s názvem „Čistý galenit“, vydané u žateckých HellStorm Productions, staví o něco více na blackových standardech. Průvodcovské roli po uzavřených štolách přitom zůstává věrný na plný úvazek: „Nesnáším rušení starých dolů a jam.“ Bolestná nostalgie po všem, co ze staršího průmyslově-technologického ranku mizí, je pro něj ostatně typická. Sedmička aktuálních písní se může pochlubit vycíděnou formou a řadou nápadů respektujících zvolenou estetiku. Sevřenější celek není narušován ani goticko-popovějšími partiemi a vstupy mezzosopránu(?) Lenky Machovové. Zpočátku mě sice trochu rušily, neboť jsem podobným výrazovým prostředkům už odvykl, nicméně s přibývajícími poslechy si vše sedlo. Onen zprofanovaný prvek jemného ženského vokálu zakomponovaného do metalových riffů zde významně přispívá k navození zadumané, lehce bizarní atmosféry. Představte si fragmenty českých operních árií nebo klasických písní, oslavujících nota bene něco jako důlní poetiku, nebo naopak cílící na totalitní zločiny, podané za unikátní podpory dvojkopákové palby, ledových severských riffů a gotizujících kláves. Podobným vyzněním se moc kapel či projektů pochlubit nemůže.

S odstupem se podobné momenty jeví téměř nejatraktivněji. Morbivod rozhodně není blackmetalovým Zdeňkem Liškou, ale nejen s WFW dokazuje, že se svým oblíbeným žánrem dokáže účelně pracovat a vyvolávat zajímavé asociace i působivé soundtrackové nálady, aniž by se utápěl v tunách bezobsažných klišé nebo samplovaného atmo balastu. Staví primárně na kytarách a přímočarých vokálních linkách. Žádné sbory, žádné hradby kláves v pozadí. Výsledek tudíž není ničím rozmělňován. Posluchač sice může slyšet DISSECTION, MARDUK, CRADLE OF FILTH, THERION a další, celek se však od jejich tvorby významně odlišuje. Podstatnou roli v uvedené jinakosti pochopitelně sehrávají také texty, prodchnuté pableskováním rudných štol a pachem důlního prachu. Svérázné pojetí vokálního dialogu mezi čistým hlasem Lenky a excelentním Morbivodovým řevem pak představuje další rozdílový prvek. Dotyčný jako by ani podvědomě nebral ohledy na jemný melodický hlas. Pokud v „Mutati Lauf“ neskutečně zařve: „Slyšte to tajemné mžení u staré elektrárny“, nemilosrdně tím lyrickou náladu předchozích veršů zpívaných Lenkou pohřbívá. Ačkoliv jsou si ti dva velmi vzdálení a každý z nich by mohl dané album nazpívat v podstatě sám, v náladách utvářených bohatstvím kytar krásně splývají a nemusí jít ani o výjimečný dvojhlas jako v závěru uvedené skladby.

Všemu pomáhá povedená produkce. Staví se na čistotě kytar a dominanci vokálů. Na okraji se neocitá ani pěkně hrající baskytara. Četné melodické motivy se chytře střídají, aniž by je zvuk jakkoli zastíral nebo obrušoval. Některé skladby možná mohly být trochu osekány. Na druhou stranu, práce s náladami si žádá své a dobré texty musí být dopovězeny.:-) Předpokládám, že bicí jsou nasamplované. Kdybych ovšem nevěděl, že Morbivod není bubeník, psal bych tady něco o tom, že je nahrál velmi dobrý a rychlý hráč, který nevynechal žádnou příležitost pro to, aby hudbu něčím obohatil, byť někdy až trochu otrocky. Výsledek každopádně působí nadčasově a stoprocentně bude fungovat i po letech.

Základem je ovšem dostatek silných melodických nápadů a jejich nepřerušované plynutí. Jednotlivé skladby přináší blackové standardy mnoha odstínů, neotřele podané zkušeným mistrem svého řemesla. Gothic rocková „Rauch“ se přitom vymyká jen zdánlivě. Atraktivní až hitové momenty, riffy a melodie se totiž nacházejí všude. Za absolutní vrchol považuji téměř devítiminutovou exkurzi „Na staré zakládce“. Zmínku o osekávání tedy berte spíše s rezervou. „Čistý galenit“ prostě neobsahuje příměsi, které by ho kazily. Temně ocelová barva převažuje. Struktura drží pěkně pohromadě a jeho krystaly, ač různé velikosti, všechny krásně září.

04.12.2023	Diskuse (16)	Pekárek hackl@volny.cz