WARBRINGER, EVIL INVADERS, SCHIZOPHRENIA, MASON - Praha, Modrá Vopice, 6.dubna 2023

K mé první návštěvě v Modré Vopici přispěla sestava rychlých a přísných metalových žánrovek rozněcujících vzpomínky na osmdesátá léta. Co upoutalo především, byla naprosto pohodová atmosféra v zcela narvaném dřevěném klubu, kdy zatímco v reji ortodoxního thrashe lítali neposední odžískovaní fanoušci nad hlavama davu přihlížejících, ve frontě na pivo si jiní s úsměvy na tvářích dávali doslova přednost. Skvělá akce, skvělé místo, jen je trochu škoda, že se hojně navštívený koncert, díky venkovním teplotám pohybujícím se i na začátku dubna jen těsně nad nulou, konal uvnitř a ne ve venkovních prostorách tohoto bezesporu zajímavého areálu. V případě podobně hraniční kapacity se totiž ukazuje, že je pódium posazeno vlastně nízko a člověk v zadních řadách poblíž baru nemá šanci během celé akce zahlédnout bubeníka. Po zvukové stránce sice žádná velká paráda, ale vzhledem k podmínkám vlastně pořád dobrý.

Večer zahájili australští speed/thrasheři MASON a obstojně naladili na další vystupující. Z mého pohledu nepříliš originální, starosvětský metal nemohl konkurovat následujícím partám, ale jako kulisa, sloužící na začátku večera k navození té správné retro-metalové nálady, prostě dostačil. S belgickými SCHIZOPHRENIA se znatelně přivostřilo, neb kapela se pohybovala někde na hranici drtivého thrashe a čehosi, co sebou neslo špetku deathové aury. Po stránce instrumentace bylo možné nalézt peprná místa, ale slabinou této kapely se ukázala vokální složka, která v podstatě zapadla a působila průměrně. Solidní nářez, ale nějak se po kapele nepotřebuji shánět pro domácí poslech.

Nejvíc jsem se samozřejmě těšil na belgické speedaře EVIL INVADERS, protože v současnosti platí za jednu z nejlepších a nejautentičtějších formací retro vlny New Wave Of True Heavy Metal, čerpající z rychlého a emočně vypjatého metalu osmdesátých let. Jejich tři alba svědčí o tom, že kapela v sobě má potenciál k trvalému úspěchu a zcela ovládá starosvětský metalový terén, živé vystoupení pak bouřlivým způsobem všechny klady čtveřice transformuje i do neuvěřitelně přirozené polohy, se kterou mají možnost se zžít i běžní návštěvníci podobně maličkých klubů. Na Belgičanech jsem neshledal vůbec nic pózerského, naopak šlo o vystoupení strhující, během celé hodiny představující formaci, která svými songy doslova dýchá. Celé vyznění EVIL INVADERS, pak, kromě výtečné instrumentace, posiloval především vokální projev frontmana Johannese van Audenhove. Můj názor je ten, že tuhle kapelu čeká mimořádně úspěšná budoucnost.

Namotivovaní Američané WARBRINGER zde sice byli v roli největších hvězd, ale neřekl bych, že laťku svého vystoupení posunuli ještě o něco výše. Z mého pohledu zkrátka prosvištěli na vlně moderněji vyznívajícího thrash metalu a rozhodně nezklamali, ale na druhou stranu ani výrazně neoslnili. Kapela soustředěná okolo křiklounského frontmana Johna Kevilla vlastně působila mnohem monotóněji než EVIL INVADERS. Rovněž programu WARBRINGER nechybělo nasazení, obstojný hráčský potenciál a spousta razantních hymen, ale schází jim holt ona neobyčejná aura a vrstevnatost pojetí, jakou dostávám právě od Belgičanů. Nepochybuji o tom, že WARBRINGER dnes za Atlantikem patří, spolu s MUNICIPAL WASTE a HAVOK, k těm nejlepším post-mileniálním thrashovkám, čemuž také odpovídal ohlas na jejich nářez v beznadějně narvaném klubu, ale u mne se nacházejí spíše na vnějším okraji zájmu. Celý večer i tak hodnotím jako pozoruhodný.

10.04.2023	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz