WARBRINGER - Wrath And Ruin

80%

Čtenářům těchto stránek je asi dlouhodobě jasné, že patřím k těm fanouškům thrash metalu, kteří nedaj dopustit především na kapely původního dění z osmdesátých let, případně z přelomu osmdesátých a devadesátých let, protože staré a prověřené značky představují pro mne nejen esenci hudebního dění, které mne kdysi dávno coby posluchače formovalo, ale, a to zejména, v sobě a ve svém projevu mají zkrátka více originality či nápadů než kapely mladší generace. Nechci tím však říct, že kapely vznikající po roce 2000 nemají co nabídnout, to ani náhodou, jen pro mne prostě nemají tak zjevné kouzlo a více méně mi přijdou vzájemně si tak nějak podobnější.

V rámci post-mileniální generace řadím mezi to nejlepší ze světového thrashe právě americké WARBRINGER, kteří v průběhu takřka dvou dekád zatím téměř vždy dokázali přijít s výživnou porcí narubaného thrash metalu, který nepostrádal potřebnou kvalitu, energii ani nápaditost. Co je na této kapele zajímavé, je především fakt, že se postupem těch takřka dvaceti let skladatelsky nehorší, právě naopak, po už tak hodně přesvědčivé minulé jízdě „Weapons Of Tomorrow“ z roku 2020, tne letos sebejistě do živého i novinka „Wrath And Ruin“, která je již sedmým řadovým albem Kalifornských.

Tahle osmiskladbová věc je nekompromisní jízdou, která má potenciál značně rozvířit pomalu se stabilizující žánrové vody. Instrumentální vycizelovanost a bouřlivost, vrstevnatý charakter skladeb, perfektní moderní sound, spousta kytarových a rytmických parádiček, ale především dravé, rychlé a energické skladby, to vše dělá z „Wrath And Ruin“ skvělou žánrovou jízdu. Jasně, na začátku roku vyšla povedená šestnáctá řadová deska německým stálicím DESTRUCTION, kteří samozřejmě zabírají u mne větší míru pozornosti, protože je sleduji v podstatě od své posluchačské kolébky, ale tohle je také hodně dobré, zvlášť pak když se zde dočkáme ultra-rychlých šípovitých válů, jako je skladba „Strike From the Sky“, hymničtějších rubanic jako „Through A Glass, Darkly“ nebo skladeb s kouzlem thrashové bezprostřednosti, ať již zmíním skvělý úvod v podobě komplikovanější „The Sword And The Cross“, štěkavější hymnu „A Better World“ nebo, jak napovídá již jeho název, grooveový song se sci-fi tématikou - „Neuromancer“. 

Je nepochybné, že právě WARBRINGER, jako jedni z mála kapel své generace, dokážou s veterány alespoň trochu držet krok. Nechybí jim totiž ta správná muzikantská vybavenost, ale především také autentický feeling, díky kterému nepůsobí jen jako epigoni či jedna z partiček tvořených nějakými módními metalovými hipstery, co si krom vlasů nechali narůst kníry a hned se s chutí hlásí k metalovému odkazu. WARBRINGER jsou kapelou, která svou tvorbou rozhodně žije a vždy dokáže přijít s další a další silnou sadou skladeb. 

Pokud jsem kdy nějakou kapelu z post-mileniální generace speed/thrashe přijal za svou, jsou to kromě Kanaďanů RIOT CITY, belgických EVIL INVADERS, skotských HELLRIPPER a dejme tomu ještě Američanů MUNICIPAL WASTE a několika dalších smeček méně profláklých názvů, především právě tihle WARBRINGER, ve kterých vězí to podnětné, co už tak letitý styl dokáže ještě v dnešní době nabízet. Parta okolo křiklounského vokalisty Johna Kevilla patří v rámci své generace k absolutní špičce a dokládá tento fakt u Napalm Records vydanou novinkou, signalizující to hlavní, a sice že WARBRINGER rozhodně své zbraně nevystříleli. 

Tohle je prostě zásadně dobré thrashmetalové album, což je podtrženo nejen jeho songy, které většinově baví a dokážou nabíjet energií, skvělými hráčskými výkony, zvukem, ale také tím, že si tahle kapela nehraje na novodobé SLAYER, KREATOR, MEGADETH či OVERKILL, ale drží se prostě svého a má na to také nápady. 

23.04.2025	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz