WARLOCK - Burning The Witches

70%

Souběžně s rozmachem heavy metalu na území Německé spolkové republiky rostla i poptávka po objevení ženské hrdinky, která by stála v čele nějaké právě vznikající kapely a stala by se konkurenceschopnou v tehdy výsadně mužském prostoru. Nešlo o to nalézt rock´n´rollovou zpěvačku po vzoru Joan Jett, nebo snad dívčí band koketující s neomalenou pouliční image prostřednictvím tak trochu punkové a trochu metalové hudby, jakou měly na svědomí třeba holky z řad londýnských GIRLSCHOOL, ale objevit metalovou bohyni a definitivní idol pro rostoucí počty omladiny, která tehdy našla zalíbení právě v tvrdé hudbě.

Tou dotyčnou hrdinkou a pozdější metalovou královnou se nakonec stala teprve dvacetiletá slečna Dorothee Pesch z Düsseldorfu, které bylo v roce realizace debutové desky její kapely WARLOCK pouhých dvacet let. Jako fanynka heavy metalu jen krátce před tím sama navštěvovala koncerty JUDAS PRIEST, SCORPIONS a ACCEPT, aby mezi svými kamarády a vrstevníky v roce 1983 zavdala příčinu ke vzniku své vlastní kapely. Jejího hlasového a vizuálního potenciálu si brzy všimli u čerstvě založeného malého vydavatelství Mausoleum Records (v polovině osmdesátých let měla tahle stáj pod sebou ještě STEELER, LIVING DEATH a několik méně známých bandů), kde v první polovině následujícího roku vyšla WARLOCK albová prvotina nazvaná „Burning The Witches“. Z dnešního pohledu poměrně neoriginální sbírka zatvrzelého metalu, kde poutají pozornost nejen úderné riffy, ale také chlapsky nakrknutý křik blonďaté válečnice, jež se ten klučičí svět snaží seč může udýchat.

V roce 1984 kapelu WARLOCK kromě Doro tvořili sice další čtyři hudebníci – kytaristé Peter Szigeti a Rudy Graf, baskytarista Frank Rittel a bubeník Michael Eurich – ale postupem času vyšlo najevo, na koho se v rámci tohoto bandu sází a na kom především záleží. Zajímavostí zůstává, že z Dořiných tehdejších spoluhráčů byl starší než zpěvačka pouze baskytarista, jinak šlo v podstatě o teenagery. Jasný důkaz stavu, kdy heavymetalová hudba, coby velký fenomén tehdejší doby, lákala právě podobně mladé ročníky. Německá metalová veřejnost si brzy začala kapelu hýčkat a z Doro Pesch se stal vděčný objekt zájmu nejen metalových novinářů (právě založený Metal Hammer), kolegů muzikantů, ale hlavně početné sorty džísek a kožených bund.

Jak postupem osmdesátých let věhlas WARLOCK rostl, v souvislosti s profesionalizací kapely brzy začalo docházet k obměnám sestavy. S velkou nadsázkou řečeno, kamarády odvedle v druhé polovině osmdesátých let nahradili zkrátka profesionálové. Management Petera Zimmermanna všechno sázel výhradně na Doro. Pouze bubeník Michael Eurich, v době debutu teprve sedmnáctiletý, byl nakonec přítomen u všech čtyř řadových alb.

Debut „Burning Witches“ zůstal bezesporu tím nejneotesanějším materiálem z krátké diskografie WARLOCK. Krom slušných hráčských a vokálních výkonů sebou nesl také jisté dobové kouzlo spočívající v spontánnosti, nadšení, divokém přístupu, ale na druhou stranu také postrádal větší dávku přesahu, zkrátka a dobře, vše bylo podřízeno touze být prostě metal. V roce 1984 si však nikdo otázky ohledně užšího výrazového zaměření ani pokládat nemohl. Kapela zkrátka s veškerou upřímností hrála to, co cítila a na co měla. Desku tvořilo devět skladeb, povětšinou úsečných a řízných vypalovaček s krátkými vyřvávanými refrény – např. „Signs Of Satan“, „After The Bomb“, „Homicide Rocker“, „Metal Racer“, nebo „Hateful Guy“. Šlo o songy, které určitě díru do světa neudělaly, ale prostě jen podpořily kolorit metalového dění. Asi nejlepší a nejznámější hymnou této rané podoby WARLOCK v rámci německého metalu zůstane titulní song „Burning The Witches“, který zpěvačka uvádí v koncertní podobě ještě v současnosti. Na albu se objevuje také zcela první balada, ve srovnání s pozdějšími ploužáky trochu obhrouble působící „Without You“.

Deska „Burning Witches“ je velice slušnou ukázkou dobového metalu, avšak trpí veškerými dobře známými neduhy debutu a s odstupem času o ní můžeme říct, že se na ní projevil čas. Je zde spousta klišé, zvuk je poplatný pouze době poloviny osmdesátých let, stavba skladeb působí dnes již zastarale. Skutečnost, která rovněž mohla mnohým vadit, byl poměrně nápadný germánský akcent slečny Dorothey v jejích halasných zpěvavých linkách. Však možná i díky tomu anglo-americký svět ještě další čtyři roky nejevil žádný větší zájem o její tvorbu a přitom doma v Německu popularita WARLOCK neodvratně stoupala.

26.08.2022	Diskuse (13)	Stray janpibal@crazydiamond.cz