WARLOCK - Triumph And Agony

90%

Čtvrtá a poslední řadová deska WARLOCK je pravděpodobně tím nejznámějším a z mého pohledu i nejlepším dílem, na kterém zpívá metalová královna Doro Pesch. Düsseldorfská rodačka se zde opravdu nadechla k ambicióznímu pokusu o skok přes Atlantik, neb prosazení se za oceánem tehdy znamenalo normu celosvětového úspěchu. Deska byla od počátku tvořena s nezanedbatelným zatížením na komerční aspekt věci, přesto se však na ní podařilo sjednotit skladby, jejichž vyznění má trvanlivý ráz a ještě v současnosti tak mohou těšit leckterého pamětníka. Šlo ve všech směrech o nejchytlavější a posluchačsky nejvstřícnější sbírku Hard N´Heavy hymen, nápadně se přibližujících dobovému hair-metalovému trendu v rámci americké scény. Je zjevné, že „Triumph And Agony“ v mnoha aspektech již nikdy nebyla touhle německou zpěvačkou překonána a platí ještě dnes za nepsaný vrchol její čtyřicetileté kariéry. Přejděme tedy k věci.

Všechno svědčilo o tom, že kapela dostala od vydavatelství Vertigo na nahrávání na americké půdě (studia v New Yorku a Filadelfii), tehdy uskutečněného pod dozorem producenta Joeyho Balina, opravdu tučný badget a finanční stránka byla na výsledku opravdu znát, i přestože někdejší heavymetalová drsnost místy ustoupila lehce nadýchanějším stavbám skladeb, kytary jely mnohdy podprahové laufy a pompézněji usazená rytmika dodávala songům na předpokládaném významu. 

O tom, že Doro Pesch touží po posunu k širším posluchačským vrstvám však nesvědčil jen ráz materiálu, ale také skutečnost, že do USA tehdy odcestovala prakticky s novou a dalo by se říct mezinárodní sestavou. Z jejích původních spoluhráčů zůstal ve WARLOCK už jen bubeník Michael Eurich. U předchozího albového zápisu „True As Steel“ z roku 1986 byl kromě něho ještě kytarista Niko Arvanitis, který se zčásti rovněž začal podílet na skladatelském procesu. Druhý kytarista Tommy Henriksen (jde přesně o toho kytarového akrobata, který si v klipu „All We Are“ přehazuje svou kytaru přes záda, aby jí posléze před sebou znovu chytal) a basák Tommy Bolan byli ve WARLOCK nováčky. Právě Henriksena čekala v budoucnu ještě vcelku plodná hudební dráha s pravděpodobným vrcholem v doprovodné sestavě amerického strašáka Alice Coopera.

Prozatimním vrcholem WARLOCK bylo do té doby vystoupení na festivalu Monsters Of Rock v anglickém Castle Donningtonu v srpnu 1986, kdy šlo historicky o vůbec první zde vystupující metalový band vedený ženou. Blonďatá dvaadvacetiletá Němka tak měla šanci si konečně podmanit i početné britské publikum, přičemž jí velmi pomáhal tou dobou sílící heavymetalový trend. WARLOCK zde sice patřila jen pozice otevíračů celého klání, ale i tak údajně zanechali dobrý dojem. V touze naplnit velké ambice se však pokračovalo i velmi záhy, výsledkem čehož měla být právě připravovaná deska „Triumph And Agony“, která se dočkala realizace o rok později, konkrétně v září roku 1987. Rozeberme si jí skladbu po skladbě.

Notoricky známá vyřvávačka „All We Are“ nakopne album skutečně velkolepým způsobem a Doro zde dokazuje, že svým srdnatým chraplákem opravdu umí strhnout dav do pospolitostní chorálové oslavy heavy metalu. Je jedno, že song postupem let možná začal leckoho spíše otravovat, patří mu však jednoznačně největší důležitost v rámci celého portfolia nejznámější německé rockerky. Na atraktivitě se rozhodně podepsala i vynikající produkce a celkové zapasování sólových kytar, které zde strhujícím způsobem podpoří dramaturgii už tak emotivního hymnu. Samotnou kapitolou se pak stal velmi povedený a drahý videoklip, který ve své době slušně rotoval v rockových pořadech na hudebních televizních stanicích.

Druhá „Three Minute Warning“ je rychlejším songem, který staví především na tvrdošíjné uštěkanosti a takřka hystericky prezentovaném zpěvu. Píseň je dokladem, že to WARLOCK s tím měknutím zas až tolik nepřeháněli. Chytlavá „I Rule The Ruins“ měla všechny klady tehdejší heavymetalové produkce. Strojová rytmika poháněla řezavé riffy a Doro zde hlasově dokázala výtečně balancovat na hraně svého drsného a jemnějšího zpěvu. Jinak právě tento song vlastní vynikající refrén, který svědčí o skvělé formě napumpované chutí se posouvat.

Na temnější strunu zahraje „Kiss Of Death“, song s mystickou noční atmosférou, který však dokonale pasuje na nenáročně podávaný ráz na USA cílící Hard N´Heavy produkce, přesně takové jakou asi nejlépe vystihli ACCEPT o dva roky dříve na svém milníku „Metal Heart“, takže opravdu žádné přehnaně velké umění, jen prostě skvěle ošetřený hymnický rock gradující z pomalejší fáze do výrazného refrénového sloganu. Balada přichází záhy v podobě „Make Time For Love“ a neřekl bych o ní, že se nepovedla. Byť asi nepatří k těm nejlepším věcem, Doro se v ní znovu ukazuje jako vynikající zpěvačka se specifickým hlasem, který dokáže hnout s emocemi.

Druhá strana vinylu začíná letmou vějičkou na tehdejší politickou situaci a trend určitého zbližování se, kdy „East Meets West“, začínající kvílivými tóny kytar a hrubým riffem, mohla předznamenávat směr skutečného uvolnění, a to nejen poměrů na východě Evropy, ale i v rámci tohoto alba, neb hymna dýchá pozititou, výrazným refrénem a svou celkovou nenáročností. Jestliže střednětempá skandovačka „Metal Tango“ působí jako exotikou prostoupený chorál, který díky své úhlednosti a velmi zapamatovatelnému refrénu mohl tnout do živého, pak písně „Touch Of Evil“ a „Cold, Cold World“ platily za nejtvrdší songy na desce, zkrátka divoké věci, kde do toho jde Doro opravdu naprudko a nová sestava jí zde kryje záda hřmící kovovou stěnou, ne nepodobnou oné modré bouři, nad kterou na obale dlí onen zlovolný čaroděj v kápi coby tehdy aktuální maskot WARLOCK.

Další z vrcholů desky, na které skutečně nenajdete špatnou skladbu, se stala závěrečná píseń „Für Immer“. Šlo o částečně německy a částečně anglicky zpívané vyznání o věčném přátelství k věrným, kdy mladá zpěvačka poměrně pateticky opěvuje ty, ke kterým chová svou neskonalou přízeň. Díky náléhavému hlasovému projevu, ve slokách netradičně využitému německému jazyku, pozvolnému tempu s vířením vojensky stylizovaných bubínků, má song opravdovou sílu a dokáže pohnout s city nejednoho zapálence. Alespoň na mne něco podobného opravdu funguje, a tak „Für Immer“, jakkoliv jde o pomalý song bez kytarové výstavby, řadím mezi to zcela nejlepší, co kdy Doro Pesch vyprodukovala. Celkově shrnuto, dle mého je albová čtyřka „Triumph And Agony“ nejlepším a nejslavnějším dílem WARLOCK. Po této desce se však kapela rozpadá a zpěvačka od roku 1988 pokračuje již na sólové dráze.

10.12.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz