WHAT´S IN THE BOX - Never Have Been Heard EP
Důkazem, že naše domácí scéna je skutečně životaschopná a aktivní, je i existence kapely WHAT´S IN THE BOX. Ačkoliv hraje hudbu přesně dle mého gusta, nějakou chybou v matrixu jsem o nich až doteď vůbec nevěděl. Že je chyba ve mně, asi nemusím dodávat. Jak mi ale dokázali tolik let unikat, je mi záhadou.
Plzeňské trio funguje už od roku 2017, a debut „Milk“ vydali už v roce 2019. Druhá řadovka „S(T)imulation“ v produkci Toma Fröde následuje v roce 2023, plus navíc stihli nahrát i další EP. Smrtelným hříchem lenosti kapela rozhodně netrpí. Zatím jsem je neslyšel, ale aktuální EP-čko navnadilo, takže jsem si je přidal na seznam. Vychází téměř přesně rok po druhém albu, a jde o kolekci songů vyhrabaných ze šuplíku, a relativně rychle připravených a nahraných ve studiu Golden HIVE v Praze u Amáka. Kolekce obsahuje 6 písní včetně intra. Dle vyjádření kapely chtěli jít směrem k větší syrovosti a to se jim skutečně i povedlo. Žánrově je kapela pevně usazená v kategorii grunge, případně post-grunge, ale je tam cítit i lehké přesahy k tvrdším formám, konkrétně k metalu alternativnějšího ražení. V rámci grungeové škatulky, která sama o sobě je velice široká a pestrá, bych jejich styl viděl jako blízký tvorbě ALICE IN CHAINS (kteří taky často nepokrytě směřují až do metalových vod). Znova opakuji, že zatím jsem nic kromě tohoto EP od nich neslyšel, takže jestli i starší tvorba je podobná, případně jiná, nedokážu zodpovědět.
EP „Never Have Been Heard“ není jednoduchý materiál na poslech. Melodie jsou vysloveně „ne-popové“, atmosféra těžká, zvuk syrový. Tohle je alternativní kapela, a nestydí se za to. Co mě na první dobrou zaujalo je velice slušná angličtina. Ačkoliv u domácích kapel preferuji češtinu, tady s angličtinou nemám nejmenší problém, k této muzice se to prostě hodí.
Intro „Entrance“ nás svým začátkem teleportuje někam do roku 1991 do oblasti Seattlu, ale pak se přidají mazlavé glam-rockové kytary a opět cestujeme zpět do budoucnosti. Lehce glamový feeling pak najdeme i v jiných písních a posouvá to old school grungeový zvuk do modernější a zajímavější polohy. „No Plan B“ kombinuje nervní sloku s jednoduchým a úderným refrénem. Kapela album nahrávala společně naživo a snažila se zachytit atmosféru písniček v co nejpřirozenější formě. Zvuk je slušný, líbí se mi hezky čitelné bicí a dobře vyvážený poměr kytar a basy. Zpěv v některých vypjatějších pasážích přechází do řevu a pak až do growlu. Growl mě osobně nikdy moc nebral a i tady mi přijde lehce zbytečný. Kvalitní řev obsáhne všechny potřebné emoce – agresi, zoufalství, naštvání – a je pro grunge přirozenější. Tento kontrast najdeme třeba v „Mandrake“, kde je čistý zpěv zvláštně kombinovaný s growlem, ale v závěru nastoupí právě klasický řev a ten tam sedne úplně dokonale. Závěrečná „Magnetar“ ve valivém rytmu buduje pro refrén masivní zvukovou stěnu, která lehce pokukuje až ke stoner-metalovému nádechu.
EP „Never Have Been Heard“ nám přináší staré základy oděné v moderním hávu. Slyšet jasné odkazy k našim hrdinům ze začátku devadesátek je vždy příjemné, a když to není jen pouhá kopírka a revival, ale kapela to dokáže svými nápady posunout do dalšího vývojového stadia, o to líp. Zároveň se mi líbí, jak se drží typické melodické struktury původního, alternativnějšího grunge. Špinavá, bezútěšná, někdy až nervní sloka je projasněná jednoduchým a melodickým refrénem. A samozřejmě slušné riffy, mohutný zvuk a temná atmosféra. Jestli tohle kapela sama považuje za kolekci B-sides, tak klobouk dolů, za mě to má potenciál plnohodnotného materiálu.
| 21.12.2024 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
