WISHBONE ASH - Number The Brave

80%

Pro bližší představení kapely WISHBONE ASH jsem si zcela záměrně vybral jednu z jejich nejméně typických desek. Recenzovaná kolekce „Number the Brave“ vznikla jako jedenácté studiové album. Už podle takovéto číslovky lze usuzovat, že v tomto případě nepůjde o žádnou desku kapely stojící na startu své kariéry, od které chce pisatel prezentovat jednu z jejich prvních nahrávek, ale bystré oko čtenářovo tak může rychle dedukovat závěr, ve kterém jde o případ zcela opačný. A ptáte se proč tolik netypickou? No zkrátka proto, že jako rok vydání je zde uveden letopočet 1981 a jelikož WISHBONE ASH zcela jednoznačně náleží do sektoru art/hard-rockových kapel sedmdesátých let, je nabíledni, že desetiletka následující, v tomto případě osmdesátá léta, dala jim, stejně jako valné většině podobně orientovaných seskupení, pořádně zabrat.

Posluchačů bažících pro jasné progresivní linii začalo s končícími sedmdesátými roky znatelně ubývat a nástup jednodušších stylů jako byly glam, punk, nebo později disco, udělal tlustou čáru za tímto impozantním, strukturovaně bohatým stylem. Přestože WISHBONE ASH vždy tíhly k rovnějším hudebním plochám a na svém štítě měli napsáno „melodický hard rock“, doba jejich stylu a umělecké profesi v začátcích souboru nesmírně přála. Eponymní album, nebo dodnes nejprofláklejší nahrávka „Argus“, přinesly směsici velmi melodického, opojného rockového koktejlu, v němž prim hrají souboje dvou sólujících kytaristů. WISHBONE ASH jsou dokonce považováni za nejdůležitějšího inovátora mezi skupinami hrajícími v obsazení dvou sólových kytar. Šestistrunní kovotepci Andy Powell a Ted Turner byli zvoleni za Two Of The Ten Most Important Guitarists In Rock History/Dva z deseti nejdůležitějších kytaristů v historii rocku magazínem Traffic v roce 1989 a za Top 20 Guitarists Of All Time/20 nejlepších kytaristů všech dob časopisem Rolling Stone. A Melody Maker roku 1972 popsal Teda a Andyho jako nejzajímavější kytarovou dvojici od dob, kdy Jeff Beck a Jimmy Page ozdobili skupinu THE YARDBIRDS. Tato ocenění a chvála jsou myslím dosti výmluvná na to, do jaké společnosti naše parta po zásluze patří.

Valnou většinu jejich nahrávek z první desetiletky si doma hýčkám už pěkně dlouho. Sice nemohu tvrdit, že jsou u mne na tak vysokém stupni jako DEEP PURPLE či URIAH HEEP, ale pozice jen těsně pod trůnem nejvyšším jim rozhodně náleží. Avšak teprve nedávno jsem na popud jistého kolegy otestoval právě tuto desku. A jelikož se vůbec netajím svou náklonností k době, kdy se na předních místech hitparád vyjímali skvosty jako „1987“, „Hysteria“ nebo „Frontiers“, k nimž mnozí zastánci původních WISHBONE ASH kapelu v další fázi hanlivě přirovnávali, i v případě „Number the Brave“ jsem větřil něco pozoruhodného.

Dnes mohu směle tvrdit, že to tam od prvního poslechu bylo. Naprosto jasně jsem v tom cítil klima oné doby. Tato nahrávka mě sedla po všech stránkách. Ať už svým zvukovým koloritem, který evokuje desky jako „Crest Of A Knave“ od JETHRO TULL nebo „Conquest“ od URIAH HEEP. Tolik mnohými nenáviděnou syntetiku let osmdesátých z něj cítím jen coby se za nehet vešlo. Naopak plný, sytě robustní, až muskulaturní sound vnímám jako velice přitažlivý a vzrušující. Dalším z parametrů, který mne naprosto fascinuje, je tehdejší odstín hlasu nově zpívajícího Andy Powella, který musel přebrat otěže po odešlém Martinu Turnerovi. No a opomenout nesmíme ani zvuk baskytary. Ta nebývala na starších deskách tak vytáhlá a tolik dominantní. Její funkční ozvučení a široký záběr dělají s konečným zvukem divy. Netuším, jestli by byl výsledek totožný stát u čtyř strun někdo méně zkušený než John Wetton, ale já říkám, díky bohu za něj. No a díl největší samozřejmě nese celková hudební náplň tohoto alba. Komplexní součet celé desítky, místy pěkně energických a chutně šlapajících songů, či na prvočinitele rozebraná sbírka každé jedné položky, vnímaná jako dokonalé muzikální představení. Samozřejmě nemohu nevyzvednout alespoň částečný vzorek z alba, které mi ve vyjmenovaných titulech připadá nejúchvatnější. Snový úvod s „Loaded“, kde k dokonalému pošmáknutí vypomáhá sexy hlas Claire Hamill a na basové figuře postavený nový funky styl kapely. „Where Is The Love“ šlapající v pěkně rock´n´rollovém tempu. Kytary tu krásně vrní a zdvojované a ztrojované sbory jsou ozdobou písně. Třetí „Underground“ mě zanese až kamsi ke kapele TOTO. Andyho hlas je překrásný, v pozadí vnímám i Claire, ale je to především instrumentálně silné progresivní uchopení skladby samotné, jež ji činí tak zajímavou. Zastávku udělám u páté „Open Road“ s mohutně střílející Uptonovou baterií a krásně čitelnou, znovu na funky postavenou kytarou. Z B strany se mi líbí jak ostrá „Get Ready“, tak nabasované výpravné zvolnění v „Rainstorm“. Wettonem zpívaná „That´s That“ mi evokuje URIAH HEEP druhé půle let sedmdesátých. Jeho basa je řídícím prvkem písně a něco jako pompézní opar budoucích ASIA tu fakticky nemáte šanci potkat. Možná největší bomba je devátá „Roller Coaster“. Do ní kluci nacpali tolik příchutí, až se vám z toho točí hlava. Jasně slyšíme funky v kytarách, jemně i soulový prvek ve vokálech, africké rytmy v perkusích, a hlavně neskutečně pulzující dynamiku a brilantní čitelnost každého z nástrojů, profesionálně si leštící svůj part. Poslední je titulka, která mi v kytarové melodice evokuje cosi ze starých WISHBONE ASH, ale stavba a vokální souhra jsou jasně položený do nové doby.

Nahrávku „Number The Brave“ jsem si pomyslně zařadil k typově podobným deskám, jako jsou „Making Contact“ od UFO a „Deliver Us From Evil“ od BUDGIE. Ptáte se, co mají právě tyto tři nahrávky společné? Každou z nich vydala v průběhu let osmdesátých, o dekádu dříve striktně rocková parta, uplatňující ve svých počátečních dobách drsně syrový výraz. Ať už mluvíme o kapele WISHBONE ASH, UFO nebo BUDGIE, žádná z těchto hardrockových veličin minulosti neprošla disco dekádou bez šrámů a ztráty svého výsadního postavení. Ba naopak. Když nenásledoval rovnou rozpad, tak alespoň změny v sestavách, nebo posupné vyklízení pozic, v té době do kurzu mířícím zaoceánským gigantů typu JOURNEY či TOTO.

04.08.2020	Diskuse (0)	Horyna marekdt@seznam.cz