WITHERFALL - Sounds Of The Forgotten

80%

Kalifornští WITHERFALL jsou dnes skutečně jedněmi z nejzajímavějších zjevů na poli melodického heavy metalu, či spíše power metalu s prvky progresu, což dokazují i svou čtvrtou řadovou deskou „Sounds Of The Forgotten“, která potvrzuje pověst kapely coby zručných instrumentalistů, ale i vypravěčů temných ság. Zdráhám se však o kapele tvořené třicátníky a čtyřicátníky mluvit jako o nové senzaci, přeci jen v tomhle věku již nejde o žádné benjamínky. Američané na novince zdařile kombinují dvě své stěžejní polohy a to power-metalové kvapíky úderného charakteru, opatřené patřičnou zdobností a melodikou, vrcholící až do vypjatých refrénů, a pak mystikou prošpikované a velmi ponuré balady, které i přes svou rozmáchlost zůstávají věrné pozvolným tempům a silné atmosféře. V obou těchto odvětvích jsou WITHERFALL (již od svého debutu z roku 2017) silní, takže když desku namíchají zhruba tak půl na půl, nemůže se stát, že by neměla potřebné charisma, spád, zajímavost a tudíž že by fanoušek Hard N´Heavy nejásal.

V čele kapely dlí pětačtyřicetiletý Joseph Michael, který je emotivním pěvcem, jehož teskné žalmy jakoby následovaly vokální mistrovství Geoffa Tatea. Pohrával jsem si s myšlenkou, že pokud měl být v řadách SANCTUARY a NEVERMORE někým nahrazen zesnulý Warrel Dane, měl to být právě Michael, a to aniž bych tušil, že tomu v případě SANCTUARY skutečně tak mělo být. Michaelův hlas dokáže opanovat prostor a niterně se člověka dotknout. Jde o všestranného zpěváka, kterému by mohl být vlastní i terén o něco tvrdší hudby, v rozmáchlých melodičtěji vedených skladbách pozvolnějšího tempa je však opravdu jako doma. A tak tvrdím, že tahle deska bez problému naplňuje přívlastek prvotřídní práce v rámci dané metalové škatulky. Ve skladatelském procesu je Josephu Michaelovi nejvěrnějším parťákem kytarista Jake Dreyer, který má zřejmě největší zásluhu na mistrovském soundu a instrumentálním provedení díla. To zastává všechny potřebné atributy kvality staré školy, avšak je mu rovněž vtisknut aktuální zvuk.

Nahrávka vlastní jak hněvivé a na výrazných groovy riffech postavené kusy, což je případ hned úvodní divoké „They Will Let You Down“, tedy výkřiku proti ignoranci a životní pohodlnosti, jež se chtě nechtě ve výsledku vždy vymstí, a rovněž asi nejtvrdší jízdy „Insidious“, tak ony zmíněné epicky rozmáchlé polo-balady, klestící si zde svůj prostor k slunci skrz temnotu a šerosvit. Tohle je případ třeba luxusního titulního kusu „Sounds Of The Forgotten“, jež je mocným a pateticky vedeným žalozpěvem. O nic hůře nedopadly ani další pozvolné věci jako „Where Do I Begin?“ nebo „When It All Falls Away“, ve kterých spatřuji až poutavé ovlivnění starou americkou školou klasického power metalu z osmdesátých a devadesátých let. Tato atmosférická vyznání těch co věřili, nikoliv těch co k životním hodnotám přistupují netečně a se satanským úšklebkem, mají ohromnou sílu. 

WITHERFALL navíc svou trochu progrese přidávají do skladeb prostřednictvím znamenité instrumentace a moderního zvuku, do jehož plnosti jim občasně pomohou dokonce klávesy, ale vesměs každá složka jejich výrazu slouží ve prospěch celkového dojmu a bezproblémové poslouchatelnosti, a to i v závěrečné desetiminutové skladbě „What Have You Done?“, kterou zde považuji za asi to nejbezútěšnější, co materiál jinak nabídne. Pokud bych měl však určit jednoznačný vrchol čtvrtého alba této kapely a asi největší zde zaznamenanou vypalovačku, nešlo by neukázat na „Ceremony Of Fire“, což je parádní speed metalová jízda na vlně okázalé melodiky a skvělé instrumentace. Pokud by si WITHERFALL i na dalších dílech udrželi obdobný potenciál, měli by rozhodně na to stát se velkou stálici tohoto žánrového prostoru. Skvělá metalová deska zpoza Atlantiku a takové je třeba si hýčkat.

23.07.2024	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz