WITHIN TEMPTATION, ANNISOKAY, BLIND8 - Praha, Sportovní hala Fortuna, 24.října 2024

Ne, v Praze se letos nekonal speciální ročník zimního Masters of Rock, ale skoro to tak vypadalo. Dostaveníčko si tu totiž tři dny po sobě na stejném místě daly kapely, které jsou pravidelnými hosty festivalů a koncertů pořádaných Pragokoncertem – WITHIN TEMPTATION, ARCH ENEMY, SOILWORK, WIND ROSE, HAMMERFALL nebo POWERWOLF. Doplněno o IN FLAMES se tři dny za sebou holešovická Sportovní hala Fortuna otřásala těmi nejhvězdnějšími metalovými jmény, které zimní verzi populárního zlínského festivalu nechaly spolehlivě za sebou. Pro mě se jednalo o celkově náročný ne troj, ale čtyřvečer, když jsem si dal o den dříve ve středu ještě Mahlerovu pátou symfonii v Rudolfinu. Celkově to ale stálo za to, a dokonce měl tento neoficiální minifestival z mého pohledu neplánovanou, ale přesto skutečně gradující tendenci.

Rozjezd koncertního maratónu obstaral čtvrteční trojlístek BLIND8, ANNISOKAY a WITHIN TEMPTATION, přičemž já přišel – stejně jako myslím 100 procent ostatních – kvůli posledně jmenovaným. Hned ve vchodu mi příjemná hosteska vrazila do ruky leták s dalšími akcemi Pragokoncertu a já s překvapením viděl, že Nizozemci byli právě v den pražského koncertu oznámení jako hlavní hvězda příštího Metalfestu. Chápu, že jsou u nás hodně oblíbení, ale bylo nečekané je vidět nad KINGEM DIAMONDEM. Jednak jsem myslel, že je King v porovnání větší hvězda, jednak se u nás dánský čaroděj objevuje sporadicky, zatímco Sharon a spol. jsou zde pečení vaření. Ale Gazďa míní a dlouholetý promotér ví…

Na plochu rezervovanou pro stání před pódiem jsem se dostavil právě včas, abych stihnul BLIND8, o kterých jsem před vystoupením nevěděl vůbec nic. Jsou to sympatičtí kluci z Ukrajiny, kteří teď pod velením Nizozemců vyrazili sbírat zkušenosti po Evropě („Tohle je naše páté vystoupení v tak velké hale a nejsme na to vůbec zvyklí.“). Nad pódiem měli QR kód, kterým sbírali peníze na Ukrajinu, jinak se ale jednalo o průměrný a z mého pohledu málo zajímavý metalcore. Což je pardon žánr, který mi mnoho neříká. A měli dost blbý zvuk.

Zřetelně lepší byli následující ANNISOKAY. Jde sice také o metalcore, ale tihle Němci prostě produkují výrazně zajímavější a variabilnější hudbu, která je osvěžována naprogramovanými zvuky v backgroundu a kytaristou-zpěvákem s barvou hlasu připomínající Briana Molka z PLACEBO. Mají také smysl pro skladbu a některé věci („Human“, „STFU“) i hitový potenciál. V písni „Like a Parasite“ Němcům navíc pomohla sama Sharon den Adel, jinak frontwoman hlavní hvězdy večera, a také dostali výrazně lepší a hlasitější zvuk než předchozí Ukrajinci. Nevěděl jsem, že se tyhle triky ještě předkapelám dělají a že toho má někdo ještě zapotřebí. Zvlášť u partičky pár kluků z Ukrajiny, co jsou rádi, že vyjeli do světa a rozhodně nemají šanci svým výkonem nikoho ohrozit. Možná to byla nějaká chyba, ale společně s vyčištěním zvuku se hned na začátku ANNISOKAY zvedla i hlasitost…

Obecně to ten večer bylo se zvukem všelijaké. Zatímco u ANNISOKAY byl stoprocentní, během několika prvních písní hlavních hvězd jsme zas spadli do zachumlanosti. A minimálně na místě, kde jsem byl já (vepředu nalevo nedaleko pódia) se to ani za celý zbytek večera úplně nevyčistilo. Hudebně jsou WITHIN TEMPTATION výrazně výš, ale Němci měli objektivně zvuk lepší a kvalitu koncertu nemastné neslané ozvučení snížilo. Moje laťka byla ale celkově nastavena možná až přespříliš vysoko, protože loňské vystoupení WITHIN TEMPTATION na (letních) Masters of Rock bylo asi nejlepším koncertem onoho ročníku a vyznačovalo se špičkovým ozvučením i úžasnou vizuální stránkou. I do Prahy přivezli samozřejmě Nizozemci velkolepou a propracovanou pastvu pro oči, když jsme se tentokrát ocitli v jakémsi goticko-klasicistním chrámu, do kterého byly promítány vizualizace.

WITHIN TEMPTATION pro mě představují esenci toho dobrého pop-metalu (symfonického metalu, chcete-li) a některé jejich věci mě opravdu hodně baví, zatímco k řadě jiných mám vztah „meh…“. Tentokrát se o trochu více sahalo k těm druhým. Celkově dávám přednost jejich novější, metalovější a méně oslazené poloze a vrcholem koncertu tak pro mě byly „Wireless“ a „Bleed Out“ z poslední desky, které obě kombinují jemné tiché a hlasité ostřejší pasáže. Výborně vyšla také „Supernova“ inspirována smrtí Adelina otce i duet s ukrajinským zpěvákem Alexem Yarmakem, s nímž pokušitelé nedávno vydali nový singl „A Fool´s Parade“. Naopak jedna z mých oblíbených písní poslední doby „Don´t Pray for Me“ nepřesvědčila ani napodruhé a naživo působí z nějakého důvodu utahaně a mdle. Kontrastem k ní byla poslední „Mother Earth“, o kterou doma nezavadím, ale naživo je to ta správná závěrečná pecka, která dokáže koncert správně vygradovat.

Publikum dostalo do varu i krátké vystoupení někdejší frontwoman NIGHTWISH Tarji Turunen, která se na pódiu mihla ve třech písních. Byla sice na plakátech, ale na řadě koncertů tohoto turné (včetně těch posledních) se vůbec neobjevila, a tak jsem s napětím očekával, co tedy bude. Přišla a byl jsem rád. Její muzika a roztáhlá vlastní vystoupení mě nudí, ale slyšet naživo duo Sharon-Tarja v „Paradise (What About Us)“, tak to stálo za to. Tenhle duet je se 117 miliony shlédnutími na YouTube jednoznačně nejúspěšnějším songem kapely a není se čemu divit.

Co dodat? Sharon byla jako obvykle celý večer v dobré pěvecké formě a koncert velmi dobře táhla. Kapela spolehlivá, ale nikoliv hvězdná, jak je u nich zvykem. Show promakaná. Škoda jen toho zvuku a trochu nemastných neslaných předkapel. Nashle na Metalfestu…

30.10.2024	Diskuse (18)	Gazďa