WOLF - Shadowland
O neokoukanou avšak poctivou heavymetalovou kapelu, která se vždy dokázala obejít bez nadýchaných klávesových aranží, bývala ještě nedávno docela nouze, nemyslíte? Situace se však s nástupem většího počtu klasických true-metalových posádek začíná v posledních letech lepšit. Rovněž aktivity jinak vcelku zkušených švédských WOLF velice vítám a jejich melodický Hard N´Heavy shledávám už podruhé za sebou v rámci možností působivým. Jen připomenu, že kapela na sebe výrazněji upozornila již minulou deskou „Feeding the Machine“ z roku 2020, která v sobě pojila klasickou metalovou říznost s melodikou vycházející z podobné hudby osmdesátých let a dostala tak hudebníky do zorného pole většího množství lidí. Body WOLF nahání i fakt, že nejsou striktně heavymetalovou kapelou s dramatizujícím naturelem, ale mají v sobě dost z rockové volnosti.
Pod křídly Century Media vychází i aktuální materiál nazvaný
„Shadowland“. Deska bezesporu stejně zajímavá jako její předchůdce. WOLF nejsou sice žádnou světobornou objevitelskou záležitostí,
ale rockověji uvolněný vzorek heavy metalu, ne nepodobný třeba britským SAXON,
umí ukovat velice zručným způsobem a ještě u toho nepotřebují vypadat jako banda poserů v kůži, řetězech a vikingských přilbách. Sestava kapely se od posledně prakticky nezměnila,
takže zpěváka Niklase Stalvinda, který místy opravdu připomene hlasový projev veterána Biffa Byforda,
stále doprovází kytarista Simon Johansson, basák Pontus
Egberg, který se před časem mihl v sestavě KING DIAMOND, a
v neposlední řadě také bubeník Johan Koleberg.
Novinka „Shadowland“ vlastní nejen zajímavý cover, ale má minimálně stejné ambice
jako předchozí řadovka, i když pravděpodobně neosloví větší záběr posluchačů, než
na jaký nepříliš zdobný a přímočarý heavy metal staré školy v roce 2022 stačí. S WOLF
zkrátka víte, na čem jste, stejně jako oni moc dobře vědí, pro koho své songy vlastně
hrají. Vesměs tak dostáváme starosvětské metalové album s dravými staccato riffy, vypjatějším typem zpěvu a skladbami přímočarého rázu, které působí vygradovaně do nosných
refrénů a povinných kytarových sól.
Strašidelně pidlikající kytarový motiv u svižného
otvíráku „Dust“, jako bych znal ze staré tvorby německých HELLOWEEN, jde dost pravděpodobně fragment melodie jinak spadající do klasické hudby, nicméně netuším, o co se v onom prokletém originále jedná. Následuje několik klenutějších kusů jako je třeba singlovka „Visions For The Blind“, epičtěji rozmáchlá „Seek The Silence“ nebo titulní melodická záležitost „Shadowland“,
to všechno jsou skladby, které reprezentují to melodičtější z alba. Dále si kladu otázku, proč většinou písně s názvy jako má právě „The Tin Machine“ zacházejí s výrazným groovem a strojovými riffy? I tahle
záležitost se však nevyhne rozmáchlému refrénu. Pozorný posluchač může tušit, že se v případě jízdy „The III-fated Mr.Mondrake“ nechali WOLF inspirovat písní „Hanger 18“ od americké veličiny MEGADETH, neboť nosný kytarový riff podaný v trochu jiném zabarvení působí velice povědomě.
Celkově dostáváme bytelnou, byť nijak originální
heavymetalovou desku, která zkrátka může zabavit. Na WOLF je totiž od základu patrné, že nepůjde o band,
který by se chtěl vyjadřovat pomocí různých uměleckých hádanek a záhad, ale naopak chce svou hudbou přinášet pozitivní náladu. Zkrátka pohodově vystřižený heavy metal staré školy. Nic víc a nic míň.
| 06.07.2022 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
