WOLFMOTHER - New Crown
Je dobře, že Andrew Stockdale přehodnotil svůj neuvážený nápad pokračovat v hudební pouti pouze pod svým jménem a vrátil se k zaběhnuté značce, kterou je bezesporu jeho australská kapela WOLFMOTHER. Stačilo jen nabrat dva nové spoluhráče, obsluhující zde rytmickou sekci a dát se do tvorby nových songů. Bez smlouvy na další desku posléze zvolil originální způsob prezentace svého nového materiálu, kdy stranou jakékoliv vydavatelské společnosti poskytl nové skladby fanouškům ke stažení přes internetová média. Zatím tedy zcela rezignoval na tvorbu nějakého fyzického nosiče, ale uvidíme, jak se situace bude vyvíjet nadále a třeba se i skutečného CD či vinylu v případě této jeho třetí desky dočkáme. Moderní způsob distribuce hudby si tedy Andrew Stockdale osvojil, nicméně všichni kdo znají jeho zálibu v blues rocku let šedesátých a sedmdesátých, se po poslechu nových skladeb nemusí obávat, že by také přijal nějaké novátorské manýry do své tvorby.
Zbrusu nové písně od WOLFMOTHER dokonale ctí tradice toho, co kapela prezentovala po celou uplynulou dekádu. Spíš mne naopak připadá, že „New Crown“ znamená oproti oběma nadmíru úspěšným předchůdcům „Wolfmother“ a „Cosmic Egg“ (zejména zde, na své druhé řadovce zněli WOLFMOTHER přeci jen podstatně více stadiónově) větší příklon k pravé podstatě a dřevnosti blues rockového žánru. Andrew zkrátka ujíždí na rockové klasice a letošní, syrový, ovšem na druhou stranu i vcelku různorodý, materiál všechno tohle potvrzuje. Je zde k nalezení oslava Stounů v podobě skladby „I Ain´t Got No“, nějaké ty hutné, riffové vypalovačky k poctě všech věhlasných praotců hard rocku a heavy metalu - LED ZEPPELIN, BLACK SABBATH či MONTROSE - “How Many Times“, „Enemy Is Your Mind“ nebo „Heavy Weight“. V nich dominuje hutný zvuk kytary, patřičně rozkřáplý a neuhlazený, stejně jako vysoký Stockdaleův vokál. Dřevní popěvek „Feelings“ nebo rock´n´rollová „She Got It“ platí za ten největší zdejší punk, naopak klávesová pasáž uprostřed pomalého songu „Tall Ships“ navodí psychedelické nálady konce šedesátých let. V centru dění různorodého materiálu je však vždy blues, což potvrzuje zejména titulní song. Skladba „My Tangerine Dream“ pro změnu zabrousí do vod amerického folku.
Byť se v případě „New Crown“ jedná o nahrávku, která na mne působí méně hitově a velkolepě než obě předchozí řadovky, je třeba uznat, že se Stockdaleovi znovu podařilo sestavit zajímavou kolekci „retro“ songů. Čert nechť vezme všechny nepřející a jejich výsměšné komenty na adresu WOLFMOTHER, kterých jsme byli v minulosti svědky. Mám na mysli třeba zrovna Mika Pattona, toho „neuctivýho debílka“, co sice osm let zpíval u FAITH NO MORE a nahrál s nimi několik výtečných alb, ale záhy svou kariéru nebetyčně zazdil účinkováním v absolutně nesmyslných obskurních/ experimentálních zvěrstvech (to vše při plném vědomí), nemluvě o jeho zálibě vysmívat se různým jiným hudebníkům. A tak v tomto případě tvrdím - God blessed the blues, God blessed WOLFMOTHER!
| 16.05.2014 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
