WUNDERHORSE - Midas

90%

Kapela WUNDERHORSE navazuje na nejlepší tradice britského alternativního rocku z devadesátek, přičemž nám v moderním balení servíruje typickou ostrovní melodiku, skvěle vyvážený zvuk, trochu syrový, trochu drsný, s jemným nádechem psychedelie. Kdo jste měl a máte rádi THE VERVE, staré RADIOHEAD, SUPERGRASS nebo STEREOPHONICS, tady budete jako doma.

Začalo to v roce 2019 původně jako sólový projekt zpěváka, skladatele a kytaristu Jacoba Slatera. Ten má ukázkový životopis nezávislého umělce. Začal v punkové skupině, která samozřejmě neprorazila. Sex, drogy a rock´n´roll. Pak dal drogám valé, různě se protloukal životem, živil se příležitostnými pracemi, dělal třeba surfařského instruktora na částečný úvazek, zahrál si v minisérii o SEX PISTOLS jejich bubeníka a mezitím skládal písničky. Tím, jak přece jen trochu vyzrál a zklidnil hormon, to už směřovalo do alternativního a indie rocku. Přes covidem bylo dost času, dal dohromady kapelu, dopilovali zvuk a písničky, zajeli si do studia a bylo z toho první album „Cub“ vydané v říjnu 2022. Spolu s bubeníkem Jamie Staplesem, druhým kytaristou Harry Fowlerem a basákem Pete Woodinem vytvořili zajímavou konstelaci. Nejenom že jsou všichni technicky na slušné úrovni, ale zjevně zafungovala i chemie.

Prvotina se velice povedla. U kritiků sbírala velice pozitivní recenze, a kapely si všimli i zkušenější kolegové z branže, takže si je jako support vybrali třeba PIXIES, FOALS nebo FONTAINS D.C.. „Cub“ je primárně poctivá kytarová deska. Nehraje si na žádný moderní indie hype, i když samozřejmě do indie rockové škatulky taky zapadá, nesnaží se kombinovat rock s taneční muzikou. Někdo by řekl, že je až lehce staromódní. Ano je, a i proto je tak skvělá. Protože čerpá primárně z devadesátek, kdy byl ostrovní alternativní rock globálním pojmem. Přidává ale ještě jednu esenci. Posmutnělou atmosféru ve stylu Jeffa Buckleyho. Ne, Jacob nepoužívá falzet, není to ani tak vyumělkované a artové, ale ta esence tam cítit a slyšet je. Jacob složil album plný písniček majících ambici být generační výpovědí. Podobně jako jeho vzory v těch krásných devadesátkách. Zvuk desky je sympaticky nepřeprodukovaný, jasně deklarující, že tohle je debut mladé, ale nadějné kapely. Co ztrácí na technické dokonalosti, vynahrazuje autenticitou, nasazením a civilností. 11 silných skladeb, z kterých si prakticky každá může troufnout na to být singl.

Kapela se pak dva roky věnovala intenzivnímu koncertování, aby na letošek nachystala druhý album. Přiznám se, že mě jeho vydání docela překvapilo, a to prý z něj vypustili už vícero singlů. Algoritmus YT taky není dokonalý. Ale nevadí, někdy je fajn se nechat překvapit. A i když jsem musel hodně krotit svoje očekávání, protože po debutu byla laťka sakra vysoko, a já nechtěl soudit předem, hned první poslech dal jasnou a nekompromisní odpověď na všechny potenciální otázky. Tohle se vážně povedlo. Není to žádná revoluce, spíš jemná evoluce, takže všechno dobré zůstalo a přibylo navíc pár dalších pozitivních elementů. Album už vznikalo, na rozdíl od debutu, jako týmová práce kapely. Produkce se ujal Craig Silvey, který má impozantní životopis jako producent a mixer třeba pro THE CORAL, THE HORRORS, BOMBAY BICYCLE CLUB nebo EDITORS. A opět to je velice citlivá, téměř až minimalistická produkce, která zbytečně nezasahuje do samotné podstaty písniček. Naopak, nechává vyniknout jejich duši, jejich atmosféru. Zvuk se pročistil, je kvalitnější, mohutnější, větší, ale pořád je to v podstatě jednoduchý, civilní, moderní street rock. 

Album zní velice živě, někdy až lehce syrově, což vynikne hlavně u bicích. Zejména aspekt živosti zvuku mi vrtal v hlavě. Pátrání odhalilo důvod. Pachyderm Studios, Minnesota. Ano, to studio, kde loni nahráli svoje skvělé a také velice živým zvukem obdařené album SCREAMING FEMALES. A ano, to studio, ve kterém nahrála NIRVANA „In Utero“. To místo má zřejmě genius loci, které mým uším zní sladce. Melodicky sice album není tak hitové jako debut, ale skladby naopak nabrali na „velikosti“. Podobně jako i jiné kapely byly zřejmě WUNDERHORSE ovlivnění turné v Americe, které se podepsalo jednak na zvuku, jednak na rozmáchlosti písniček a celkovém feelingu. Kdybych měl začít od konce, tak krásným příkladem bude právě závěrečná „Aeroplane“, nebo i jasný kontext deklarující „Arizona“. Kapela v podstatě nahrávala živě, společně, vše najednou. Dokonce i postprodukce byla velice omezená, takže hudebník určitě odhalí i nejednu nedokonalost. Já hudebník nejsem, takže jsem odhalil jen to, že mě to moc baví. Někdy mám pocit, jako by kapela hrála skutečně v pokoji vedle mě. A přesně tohle byl záměr. Ukázat, jak fungují naživo, i za cenu menších nedokonalostí, ale s benefitem energie, ducha a atmosféry. Jak osvěžující v dnešní době produkčně i technicky dokonalých nahrávek.

Otvírák „Midas“ vůbec není špatný, poctivý, zpěvný song, ale hned druhá „Rain“ je velká paráda. Lehce potemnělá, trochu mysteriózní, dobrý rytmus, zajímavá mezihra. V podobném duchu se nese i „Emily“, která se zvukově stáčí až ke grunge. Krásně v ní vystavěli na konci i vokální harmonie, které jsou parketou zejména basáka a na koncertech je používají často a rádi. Intimnější „Superman“ naplněná krásnou a drsnou bolestí připraví scénu pro zřejmě nejvíc grungem ovlivněnou „July“. Fantastické masivní bicí, naléhavý zpěv, a obrovská zvuková stěna v refrénu. Asi takhle by zněl „Bleach“, kdyby na něj NIRVANA nahrála melodičtější skladby z „Nevermind“. Ale buďme přece jen zase trochu pozitivnější. „Cathedrals“ je sice pořád špinavá, relativně tvrdá, ale už ne tak depresivní. Téměř na konec zde máme i popíkovské odlehčení ve formě skladby „Girl“.

„Midas“ byl pro mě překvapení na všech úrovních. Že se vůbec objevil, kam se kapela posunula, a jak skvělá druhá deska to je. Za mě kandidát na album roku. Už jen doufat, že WUNDERHORSE někdy zavítají i do Čech.

09.09.2024	Diskuse (1)	Tomáš