WYTCH HAZEL - IV: Sacrament

70%

Je dnes tolik zajímavých a přitom, díky nadprodukci, prakticky neviditelných heavymetalových kapel nové vlny, že člověku leckterá zajímavost musí nutně uniknout. Britové WYTCH HAZEL patří jednoznačně mezi to pozoruhodnější na melodické scéně Hard N´Heavy. Možná i protože netlačí až tak na pilu a dávají na odiv jakýsi duchovní přesah i výraz jdoucí v souladu spíše s hladivou podobou heavymetalového či klasicky hardrockového retra, jakou proslavili v poslední desetiletce především švédští GHOST.

Kapela rozhodně zná historii vlastního žánrového podhoubí a vlivy hard rocku sedmdesátých let a prapůvodní vlny heavy metalu totožné doby lze považovat za jejich základní stavební kameny. Na rozdíl od GHOST tihle Angličané z Landcasteru nepotřebují využívat až tak nápadně religiózních prvků ani image, jež by je stavěla do pozice lákavého pop-artu, který za žádných okolností nesmí minout cíl. Tihle košiláči vlastně působí ve všech ohledech hodně laxně, maji na svém kontě již čtyři alba a před sebou možná dlouhou budoucnost.

Songy na jejich čtvrtém albu „IV: Sacrament“ jakoby vypadly z časů, kdy Ostrovní scéně vládly kapely typu THIN LIZZY, WISHBONE ASH nebo UFO. Jejich písně se tak opírají o věky prověřený hard rock i prototypový heavy metal a svou aktuální pozornost si zasluhují nejen z toho důvodů, že nová vlna klasického heavy metalu je v kurzu a ovládá současné undergroundové dění, ale hlavně proto, že jejich písně mají opravdu kvalitu a velmi dobře se poslouchají.

WYTCH HAZEL rozhodně nejsou agresivní metalovou kapelou. Jejich výraz a zvuk na mne dokonce působí jaksi hladivě, to díky teskným kytarovým vyhrávkám a z toho plynoucí nostalgické atmosféře. Když tedy zohledním fakt, že se jejich tvorba příjemně poslouchá a dokáže chytit za srdce, má především potřebný nápad v podobě melodických zpěvových linek Colina Hendry a úhledných struktur stavících na nosných kytarových partech, občasně dozdobených nějakým tím sólovým výstupem Alexe Haslama. Právě dva zmínění hudebníci tvoří jádro WYTCH HAZEL a na čtveřici je dnes ještě doplňuje baskytarista Andy Shackleton a bubeník Aaron Hay.

Jako důkaz dobré formy této kapely svědčí takové hymny jako hned úvodní „The Fire´s Control“, singlový cval „Angel of Light“, či majestátní vypalovačka „A Thousand Years“, ve které nelze popřít ovlivnění Lynnotovou skvadrou. Pokud obdivujete GHOST, pak ještě mohu doporučit závěrečnou skladbu „Digging Deeper“, zde totiž Hendrův hlas Tobiase Forgeho opravdu připomene. Z mého pohledu se jedná o velmi dobré, byť možná trochu zastarele znějící album v ranku Hard N´Heavy, které má do nějaké násilnosti, přepjatosti či uječenosti hodně daleko, naopak upřednostňuje duchovní a atmosférickou složku, která prostě sluší.

27.11.2023	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz