Boomer Space

YEAH YEAH YEAHS - Cool It Down

Newyorská trojice YEAH YEAH YEAHS proslula v první desetiletce tohoto století především hudbou nesoucí se na vlně neklidu a určité nervnosti. Punkové postoje byly i v rámci tehdy módního garážového rocku přijímány se samozřejmostí a ona nepodajnost prezentovaná skrz ženský prvek v podobě vokálu Karen O činila z kapely poměrně žádaný artikl v oblasti alternativní hudby. To bylo v časech sledovači trendů oslavovaného debutu „Fever To Tell“, který byl napěchován hlučnými a špinavými zvuky kytar Nicka Zinnera, ale také drásavě mrouskavými výkřiky Karen O a kočičími škrábanci.


Na třetí desce „It´s Blitz“ kapela otočila kormidlem k učesanějším synthy popovým formám a stávala se s nenuceností sobě vlastní přijatelnější pro širší okruh posluchačů, což samozřejmě negativním směrem trochu ovlivnilo názory těch, kteří je poslouchali od začátku. Tehdy došlo poprvé také na disco hity. Vzhledem k první desetiletce fungování těchto trendy-hledačů působí novinka „Cool It Down“ vlastně jako ta nejvyklidněnější a nejucelenější sbírka. Jde o popové album, které si vás však získává pozvolna a s rafinovaností.



Po devíti letech v ústraní, v případě zpěvačky Karen O zřejmě také strávených na mateřské, tu máme vlastně docela vkusné album YEAH YEAH YEAHS, kde kapela minimálně využívá kytarového zvuku a dává přednost elektronice, plynulým plochám a snovým náladám neprvoplánového popu. Už pilotní singl „Spitting Off The Edge Of The World“ má v sobě magnetizující náboj, takže tahle ekologicky zaměřená hymna dokonale připravuje půdu pro další položky. Deska nakonec vlastní ještě několik chytlavějších momentů v podobě zdařilých skladeb „Wolf“, „Burning“ či „Different Today“, kde se kapela předvede s bohorovností šikovných stavitelů přímočarých módních songů, které nepohrdnou hradbami synťáků, orchestrální aranží, ale ani nějakou tou charismatickou zpěvovou linkou, a má tak šanci zaujmout řadu posluchačů bez ohledu na jejich žánrové zaměření. Zajímavé, že při jejich poslechu jsem si vzpomněl na švédské CARDIGANS. Deska trvá jen něco málo přes půlhodinu a celkově nese ráz nenucené, vkusné, ale nepříliš hloubavé chuťovky.


23.10.2022Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Tomáš
23.10.2022 15:09

Už jsme to řešili, mě ta deska prostě nechytla. Its a Blitz bylo pro mě maximum synťáků co jsem ještě dokázal zpracovat, Mosquito a novinka je už moc.

První dvě alba, plus ještě i EP Is Is jsou za mě supr. To že se vyklidnili bych jim za sebe nevyčítal, ale to že prakticky úplně vypustili kytary bohužel jo. Přemýšlel jsem, co se mi na tom albu vlastně nelíbí, a je to právě zvuk těch synťáků. Přijde mi takový laciný, tuctový, osmdesátkový ale v tom špatném smyslu slova. A hlavně je toho za posledních 3-5 let už moc. Pomalu každá kytarová kapela z nultých let najednou přesedlala na synťáky a hraje si na 80tkový retro. A musel bych hooodně dlouho přemýšlet, jestli se některé z nich povedl fakt dobrý album.