ZEAL & ARDOR - Greif

60%

Nezdá se mi, že by uhlazenost a odsun tvrdší zvukové formy kamsi do ústraní švýcarským avantgardním rockerům ZEAL & ARDOR bůhvíjak prospěly. Nová deska „Greif“ ke své škodě až trestuhodně opomíjí onen metalový základ, ze kterého švýcarská formace kdysi vzešla, a naopak upřednostňuje spiritualitu jižanského prostředí. Jakoby tím Manuel Gagneux chtěl světu sdělit, že má období divočení za sebou a vždy se cítil být především afro-americkým hudebníkem fungujícím stranou žánrů. Dobrá, s tím bych neměl až takový problém (vlastně žádný), pokud by na to tento hudebník měl.

Z mého pohledu obtížnější poslouchatelnost novinky totiž ani tak nevězí ve vyměknutí nebo ve stylových posunech, protože konkrétně u mne ona country, bluesová, soulová a celkově spirituální složka zvuku ZEAL & ARDOR vždy rezonovala více než ta tvrdě metalová. To, co zde však brání v užití si díla naplno, spočívá v nedostatku nosných nápadů. Nové songy si prostě neužívám a tak tvrdím, že tahle kapela není na vyměknutí příliš dobrá. 

Ukazuje se, že skladbám chybí ucelenost a přímočařejší tah. Celou věc nezachrání ani stoner-rockové loudáky stojící na psycho riffech  („Disease“), které budí dojem unavenějších QOTSA. Což o to, Královny mám opravdu rád. Brodíme se částečně v řadě tzv. progresivních kusů, jejichž abstraktní podstata spočívá v djentových hrátkách s rytmy („Clawing Out“ či „Kilonova“), syntetikou zdobeném křoví (jeden z četných předělů „une ville vide“) a všudypřítomných vrstvách vokálů (začne to již s „Fend You Off“) , a částečně také ve směsi uplakaných poloakustických popěvků nemajících daleko k produkci post-grungeových LIVE („to my ilk“), amerických hrdinů poloviny devadesátek. NUDA! Tu a tam sice dojde na nějakou podivnou skandovačku jako z plantáže cukrové třtiny („369“), ale výsledek mě v žádné své fázi nezaujme způsobem, že by se o tom dalo vyprávět. Někdejší blackmetalové pasáže, které kdysi fungovaly jako alibistické kolíky záchrany a měly v prázdnějších momentech svoji funkci - u metalové obce udržovat kapelu mezi módními spolky, kterým se podsouvala originalita (a ne úplně velká hloubka se jim naopak promíjela), se zde prakticky nenacházejí. 

Do teď ZEAL & ARDOR spokojeně fungovali jako kapela pro hipstery a trendy vyhledávající sezónní uctívače zajímavostí, kteří je dosazovali do rolí největších objevů a nadějí do budoucna. Při úbytku tvrdších fází je však odhalena skutečnost s menší schopností napsat výrazný song a záchranná síť tedy padá. Náročnější terén jižanské hudby odhaluje především nedostatky stran skladatelské potence, protože ve srovnání s opravdovými jižanskými rockery a bluesmany působí tento projekt jaksi hračkově a nedomrle. Přes vesměs progresivní stylizaci novinky, její aranžerskou propracovanost a moderní zvuk, a rovněž také všudypřítomnou náklonost k afro-americkému kulturnímu podhoubí, desce schází zdravý náboj a SKLADBY! Ty se buď jen tak líně plouží nebo nanicovatě vrní s potřebou zaujmout lovce zajímavostí, a tak jen v náznacích navozují dojem střetu s kulturou amerického jihu. V porovnání se skutečnými hudebními mistry od delty řeky Mississippi však ZEAL & ARDOR působí jenom jako takový snaživý a vesměs nahypeovaný plagiát. 

Pokud se kapela ve větší míře vyjadřovala i pasážemi souvisejícími s extrémním metalem (zde situaci zachraňuje snad jen nejvýraznější skandovaný hymnus  „Hide In Shade“, kde ten black metal opravdu probleskne), byla schopná své skladatelské slabiny tutlat. Nyní, při větší vyzrálosti, měla příležitost vyjít na světlo s deskou zanechávající jejich minulost za sebou. Tyhle nové songy sice určitou náladu navodily, ale ve výsledku jde jen o odvar, který se velmi brzy vypaří ve vzduchoprázdnu. 

04.09.2024	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz