ZEMĚTŘESENÍ - Zemětřesení

80%

V minulých týdnech jsme si připomněli různá alba, vzešlá z hlav a rukou velkých osobností domácí metalové scény. Projížděli jsme si ARAKAIN, kterému za mikrofonem vévodil Aleš Brichta a za bicími nějakou dobu řádil Štěpán Smetáček. Vzpomínali jsme na TÖRR, který je neodmyslitelně spojen s Vlastou Henychem, i na VITACIT, jehož synonymem na začátku devadesátých let byl Miloš „Dodo“ Doležal. Těch důležitých jmen ale bylo mnohem víc, tak proč zmiňuji právě tahle čtyři? Jednoduše proto, že právě tito muzikanti dali v letech 1992 a 1993 dohromady zajímavý projekt – ZEMĚTŘESENÍ.

„Černá vrána“

Na počátku všeho stála anketa fanzinu Metaliště a rozhlasového pořadu Gung-Ho – „Černá vrána“. Ta v letech 1991 a 1992 vygenerovala přehled nejpopulárnějších tuzemských i zahraničních metalových alb, kapel i jednotlivých instrumentalistů – a právě v těchhle „oborových“ kategoriích v devadesátém druhém na prvních příčkách stanuli jako zpěvák Brichta, mezi kytaristy Doležal, z basáků Henych a za bicími Smetáček. Vyhlašování „Černé vrány“ bylo spojeno s koncertem nejvýše umístěných kapel a naši čtyři muzikanti se dohodli, že společně nacvičí a zahrají pár metalových hitů. Stalo se, a protože to společně výtečně odsýpalo, začaly padat nápady na další spolupráci...

První idea, natočit album coververzí různých zahraničních pecek, brzy padla, naopak ujal se Dodův nápad, pořádně zmetalizovat nějaké skladby nestora české rockové muziky, Jiřího Schelingera. Nejdříve se uvažovalo o překopání jeho alba „Hrrr na ně...“, pak ale Vlastu Henycha napadlo, že když kdysi jako bedňák jezdil s kapelou PROJEKTIL, zpíval tam Jiřího brácha Milan Schelinger skladby z chystaného alba „Zemětřesení“, které Jirka už nestačil zrealizovat (v roce 1981 tragicky zemřel). Pár skladeb z téhle zamýšlené desky ještě stačilo vyjít singlově, celek ale už ne. Naštěstí se ale dochovaly hudební podklady a s pomocí Františka Ringo Čecha a Milana Schelingera je Dodo a spol. dokázali dát dohromady a mohli projektu konečně pomoct na svět. Navíc bylo nasnadě, že kromě alba jméno ZEMĚTŘESENÍ ponese i samotná skupina.

Zemětřesení postihlo nás...

Deska se na pulty prodejen dostala v dubnu 1993 – přesně dvanáct let po Jiřího smrti – ještě před vydáním se ale ZEMĚTŘESENÍ stalo hudební události nejvyšší důležitosti. Schelinger jako jeden z největších fenoménů v dějinách české hudby nabízel projektu výtečnou startovní pozici, takže tehdy silně rozjetá firma Popron Music rozpoutala masivní promokampaň a muzikanti, které dříve znali převážně příznivci metalu, se najednou objevovali v hlavních vysílacích časech a na stránkách časopisů, které se o metal dříve ani neotřely. Postaráno bylo i o posluchačskou základnu – k metalovým fanouškům protagonistů ZEMĚTŘESENÍ se připojili staří i mladí příznivci Jiřího Schelingera a vytvořila se tak zajímavá a velmi početná směs lidí, kteří si album kupovali a vzápětí chodili na koncerty.

Album samo je vlastně takovým spojovacím bodem mezi sedmdesátkovým rockem a devadesátkovým metalem. Ani to jinak být nemohlo – Brichta, Doležal, Henych a Smetáček původní materiál pořádně upravili k obrazu svému, aby však neztratil kouzlo, nesmělo se to moc přehánět s krabičkami a kopáky a materiálu se musel ponechat dobový dech. Přesto ale ze všech skladeb jasně vylézá autorská stopa zúčastněných, podle mého nejvýrazněji Dodo Doležala a Aleše Brichty.

Na neschůdných cestách...

Jako člověku, který se k „Zemětřesení“ dostal z pozice metalového fanouška, se mi na albu celkem logicky nejvíc líbí odpichovější, skoro až metalové skladby, shodou okolností úvodní a závěrečná. Otvíračka „Zemětřesení“ je pořádná rychlovka, která by se vešla i na lecjakou striktně kovovou desku. Není to z podstaty metalová skladba, celá kapela to ale pořádně hrne a písnička vyznívá nesmírně intenzivně. To platí i o závěrečné věci „Nám se líbí“, stojící na pořádně nabroušeném houpavém riffu, který fantasticky šlape a v pojetí kapely do metalistova ucha leze snad ještě líp než úvodovka. Pěkně odsýpá i kousek „Co dělá indián“, kde se o metalu nedá mluvit, ale svižný rytmus a melodie nutí dupat do rytmu, jak se patří. A do kategorie odpichovek jasně patří i hitovka alba „Lupič Willy“, která jednoduchým rytmem i textem uvízne v mozku na první dobrou a zatraceně dlouho pak nechce pryč.

Druhou kategorii skladeb charakterizuje střední tempo. Nejraději z nich mám „Cesty“ s bezvadně zefektovanou Dodovou kytarou a pak ještě valivou skladbu „Galéra“, která vážně připomíná koráb probíjející se nekonečnem oceánu. Podobně laděný, ale trochu méně výrazný je kus „Strážci majáku“ nebo mezi středním a mírně zrychleným tempem oscilující „Stavros Niarchos“, který tepe maloměšťácký způsob myšlení, ovšem chlapci ze ZEMĚTŘESENÍ původní text trochu přitvrdili. Být z městečka Jevíčko, o kterém se v textu zpívá, možná bych se i trochu urazil.:-)

Jak vyplývá ze dvou předchozích odstavců, zbývá nám ještě jedna kategorie – vyloženě pomalé skladby. Ty jsou na „Zemětřesení“ dvě – jedna je mi z duše protivná, druhou mám naopak moc rád. Prvně jmenovanou zná zřejmě každý člověk u nás – „Holubí dům“ je jedním z největších hitů české pop-music vůbec a kapela ho prý na album prostě nemohla nedat – bohužel mi však přijde, že do celkového konceptu vůbec nezapadá a já osobně tuhle skladbu navíc z nějakého důvodu do morku kostí nesnáším, ani nevím proč. Každopádně je ale zajímavá informace, že se zpočátku uvažovalo, nechat ji nazpívat hned několika vokalisty, když pak ale pánové zaslechli její provedení od Milana Schelingera, bylo jasné, že ji na desce musí zpívat on. A je asi zbytečné říkat, že i tahle verze „Holubího domu“ měla (i díky videoklipu) v plenéru veliký úspěch. Video se natáčelo i k mé super oblíbené skladbě „Jsem prý blázen jen“, kterou pánové pojali naprosto fantasticky a zejména Dodova kytarová práce a Brichtův hlas z ní udělaly jeden z nejlepších ploužáků všech dob. Ve zmíněném klipu se objevují různé sekvence s kapelou a pozpátku se pohybujícími lidmi na pozadí. Jak ale vylezlo z rozhovorů, nešlo o žádný studiový trik, kdepak – jelo se naživo a „Brichtátor“ se musel naučit celou skladbu zpívat opačně.

Turné a reunion

K superúspěšnému „Zemětřesení“ kapela odjela superúspěšné turné a bylo vlastně po všem. Za skupinou se zavřela voda, jen v roce 2001 pod značkou „Sokol´s Power Voice“ vyšel záznam pražského koncertu z října 1993 „Zemětřesení živě“. Po téhle vzpomínce se projekt s výjimkou vystoupení na Brichtových padesátinách zase uzavřel, v loňském roce ovšem rockovou obec překvapila zpráva, že k 25. výročí vzniku ZEMĚTŘESENÍ ožije, odehraje turné na letních festivalech, vyjde reedice alba z roku ´93 a dokonce vznikne album nové. Dlouho se pak nic nevědělo, až aktuálně teď před minulým víkendem médii prolétla zpráva, že Brichta se reunionu nezúčastní, ostatní plány však platí a koncerty se místo v létě odjedou někdy na podzim. Jaké tedy budou nové coververze, kdo všechno bude stát za mikrofonem a jestli má i v roce 2018 takhle laděný projekt šanci zamíchat hudebním děním, to všechno teprve uvidíme!

05.05.2018	Diskuse (9)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz